Podceňované „mořské potvory“ mají paměť jako slon a ve vztazích se často chovají jako lidé

Pamatujete si, co jste měli minulý víkend k večeři a kde jste na ni nakoupili potraviny? Nepřekvapí, že lidé epizodické zážitky zapomínají. U sépií tomu je jinak. Pamatují si, co, kde a kdy zažily, a to až do vysokého věku. Samice chobotnic si zase od toho, aby jim vzpomínky kazily nepříjemné zážitky, dokáží pomoci. Na samce, kteří je obtěžují, hází mušle a bahno.

Na studii o sépiích se podíleli vědci z Cambridgeské univerzity ve spolupráci s odborníky z Laboratoře mořské biologie ve Woods Hole a University of Caen. Provedli paměťové testy na 24 sépiích obecných, z nichž polovina byla ve věku 10 až 12 měsíců, tedy sotva dospělé, a polovina ve věku 22 až 24 měsíců, což odpovídá lidské devadesátce.

„Sépie si dokážou zapamatovat, co snědly, kde a kdy, a podle toho se v budoucnu řídit při obstarávání potravy. Překvapivé je, že s věkem tuto schopnost neztrácejí, přestože vykazují další známky stárnutí, jako je ztráta svalové funkce a chuti k jídlu,“ popisuje závěry jedna z autorek výzkumu Alexandra Schnell. Skvělé paměti se sépie těší díky tomu, že jejich vertikální lalok, který je zodpovědný za paměť a učení, neztrácí svou funkci až do posledních dní života.

Podle vědců je za rozvojem této schopnosti rozmnožovací vzorec sépií, které se páří až na konci svého dvouletého života. Díky tomu, že si pamatují, s kým, kde a jak dávno se pářily, se znovu nevrátí ke stejnému partnerovi, ale naopak jich vystřídají co nejvíce, aby mohly efektivně šířit své geny.

Nevítaný nápadník? Chobotnice si poradí

Vědci zkoumající chobotnice si všimli, že dokážou „házet“ mušle nebo písek na ostatní. Analýza videozáběrů ukázala, že jde často o samičky, jež svými přesně mířenými ranami odhánějí samečky, kteří je obtěžují. Technika, při které chobotnice nashromáždí předměty pod svým tělem a poté ze sifonu vypustí proud vody, kterým je „vystřelí“ na vzdálenost několika metrů, je běžně používána také při zbavování se zbytků jídla a hloubení nor.

Toho, že chobotnice cíleně míří na ostatní příslušníky svého druhu, si vědci všimli už v roce 2015, ale nebyli schopni s jistotou popsat, proč se tomu tak děje. Jde navíc o velmi unikátní chování, které se vyskytuje jen u několika málo druhů zvířat. Od té doby výzkumný tým nasbíral více materiálu k analýze a podařilo se rozlišit, s jakým záměrem hlavonožci techniku házení používají.

Jedna ze zkoumaných samic například tímto způsoben reagovala na samečkovy pokusy o páření dokonce desetkrát, přičemž pětkrát se jí podařilo ho trefit. „Tato sekvence byla jednou z těch, které mě přesvědčily, že jde o úmyslné chování,“ říká Peter Godfrey-Smith z Univerzity v Sydney. Zdá se, že si tímto způsobem chobotnice také vybíjejí frustraci po sociálních interakcích. Od lidského chování se však liší v tom, že když jsou samy cílem útoku, nikdy podobné chování neopětují.

Zdroje: University of Cambridge, New Scientist