Nejunikátnější pohled na Český Krumlov je z Křížové hory, říká Laskavec Dalibor Uhlíř

Zapomenutá dominanta Českého Krumlova několik desítek let chátrala, než se paní Petrovičová rozhodla, že to vezme do svých rukou a místo oživí. Zásahem osudu se k ní připojil Dalibor Uhlíř a společně ho vyklidili, opravili, vylepšili a otevřeli veřejnosti. Díky tomu si získali ocenění Laskavec od Nadace Lilie a Karla Janečkových. Křížová hora teď dělá radost nejenom jim, ale i všem návštěvníkům z celé republiky. Proč byste se tam měli vydat i vy?

Přibližte nám minulost Křížové hory a navnaďte čtenáře, proč ji navštívit?
Poutní místo na Křížové hoře nad Českým Krumlovem je památné, duchovní a historické místo již od dob našich předků. Od nepaměti se na něm vztyčovaly dřevěné kříže a v roce 1710 tam byla rodem Eggenberků postavena barokní kaple, roku 1720 kruhový ambit s arkádami a rajskou zahradou. Celé poutní místo je dominantou Českého Krumlova, je to magické místo a máte z něj krásný výhled nejen na Krumlov, ale i okolní přírodu a hory. Je dokonce jedním z míst na Svatojakubské poutní cestě do Santiaga de Compostela. Má genius loci a je tu nezaměnitelná energie.

Jak vás vůbec napadlo do rekonstrukce pustit?
S paní Petrovičovou jsme si toto místo zamilovali a děláme to srdcem a pro lidi. Jak jsme se k tomu dostali, je ale věc mezi nebem a zemí…

V 83 letech paní Petrovičová chodila na Křížovou horu často s pejskem, a protože sama byla průvodkyní a vášnivou turistkou, tak jí bylo líto, že je to tu dlouho zavřené a že místo chátrá. Každý tu nakukoval dovnitř, aby viděl aspoň kousíček. Rozhodla se tedy, že si od města vyžádá klíče – ani nemohli najít. 20. září 2016 odemkla brány, posadila se do kaple a čekala na první návštěvníky. A já jsem byl první, který tam zavítal a věděl jsem, že u toho musím být, že jí musím pomoci. Od té doby jsme tam byli každý den a dávali to pomalu dohromady. Časem jsme zjistili, že jsme od sebe dlouhá léta bydleli 100 metrů a nikdy jsme se neviděli, ani o sobě neslyšeli. A najednou nás spojila tato chvíle. Oba jsme vdovci a děláme to i pro své blízké, kteří nám pomáhají seshora.

Jak náročné bylo dát vše dohromady?
Poslední rekonstrukce areálu proběhla po sametové revoluci, poté se ale poutní místo uzavřelo a chátralo. Za tu dobu tady vznikla plíseň, opadaly omítky, rostla tu nekontrolovatelně tráva a plevel. Přišli jsme do areálu, který byl ve velmi špatném stavu. Začali jsme uklízet, vylepšovat, opravovat. Všechno vybavení, které tu teď je, je naše – posezení, stolky, dekorace. Pořád tu něco můžeme vylepšovat. Důležité bylo místu vdechnout nový život, pořádáme tu výstavy a koncerty.

Významnou událostí bylo pořízení zvonu. 77 let tu zvon nebyl, a tak jsme vyhlásili veřejnou sbírku a v roce 2019 ho pořídili, byla kolem toho velká sláva. Zvoní 3× denně, v noci je zvonice nasvícená a je to nádherný pohled.

Kdokoliv se tedy kdykoliv může přijít podívat?
Je to asi rarita, ale máme otevřeno celoročně, i v zimě (sobota, neděle, svátky). A přes léto do října, když jsou turisté a zájemci, tak jsem tu od 10 do 17–18. Pořád jsem tu já osobně, paní Petrovičová je již v pečovatelském domě, musí být na vozíku. Ale každý týden ji vyzvednu a jedeme sem spolu. Jezdí sem lidé z celé republiky, i cizinci, je to opravdu vyhlášené místo a kouzelné, každý si to tu zamiluje. O návštěvníky opravdu nemáme nouzi. Samozřejmě je to sezónní, ale lidé sem chodí rádi celý rok. Vytvořili jsme také vycházkový okruh, který je dostupný každému na našich webových stránkách, takže si můžete udělat velmi hezký výlet.

Vstupné je dobrovolné. Jak vše zvládáte financovat?
Paní Petrovičová říká: „K nám by se mohli chodit učit, jak se za málo peněz dá udělat hodně práce.“ Vstupné je dobrovolné, ale když jsem tu třeba mimořádně ve všední den a opravdu tomu obětuji veškerý čas, tak připíšu „Mimořádně otevřeno, minimální vstupné 50 Kč na osobu“. Vzešlo to vlastně od samotných návštěvníků. Musíme tu topit, svítit, dennodenně se o Křížovou horu staráme. Nemáme žádné sponzory, ani od státu, města a církve nic nedostáváme. Nyní se mění vedení města a doufáme, že třeba nějaká podpora přijde. Nabíjí nás pozitivní ohlasy našich návštěvníků, které nám říkají osobně nebo zapisují do poutní knihy. Paní Petrovičová si tu s návštěvníky ráda povídá, stále i velmi dobře anglicky.

Medailonek

Dalibor Uhlíř je bývalý stavební inženýr, Věra Petrovičová pak byla učitelkou angličtiny a průvodkyní. Oba žijí v Českém Krumlově dlouhá léta a na Křížovou horu pravidelně docházeli bez toho, že by se kdy poznali. Jednoho dne je spojil osud, ve správný čas na správném místě, a díky tomu vznikl nápad na oživení unikátního poutního místa na vrcholu nad Českým Krumlovem. Bez pomoci a financí místo zrekonstruovali a stále se o něj starají i přes svůj pokročilý věk.