Otevření se druhému člověku je základem zdravých sociálních vztahů, které přispívají k naší duševní pohodě. Když ale před ostatními něco skrýváme, často se hovorů s nimi zdržujeme, abychom nemuseli vynakládat úsilí na udržení svého tajemství, píše The Guardian.
Tím dochází k potlačení přirozené socializace a odepření možnosti nechat si od ostatních pomoci. Druzí lidé nám však mohou poskytnout cennou emocionální i praktickou podporu, například ve formě jiné perspektivy pohledu na problém či empatie. Profesor z Kolumbijské univerzity Michael Slepian, který se věnuje psychologii tajemství, zjistil, že řada lidí sdílí velmi podobná tajemství. Nejčastěji podle jeho průzkumu skrýváme ambice, přesvědčení, zvyky, tužby, lži, nespokojenost a zrazení důvěry.
Dále se pak naše tajemství týkají rodiny, sexu, závislostí, traumat, peněz, mentálního zdraví a podvodů. Slepian zjistil, že lidé na svá tajemství myslí průměrně jednou až dvakrát každé dvě hodiny. Opakovaně pak zažívají negativní myšlenky, pocity, výčitky a bezvýchodnost spojené s problémem, což negativně ovlivňuje jejich životní spokojenost a duševní pohodu. Cestou ven přitom často může být právě konverzace s druhým člověkem. Je také vysoce pravděpodobné, že lidé na naše tajemství zareagují lépe, než si myslíme, a ocení naši odvahu jít s pravdou ven.
Zdroj: The Guardian, Psychology Today
Amputací nohy život nekončí, říká plavkyně Věra Závorková
Ve 13 letech jí lékaři diagnostikovali nádor v koleni, následná léčba včetně chemoterapie ovšem nepomohla, a tak musela podstoupit amputaci. I přes to se Věrka nevzdává a vyhrává jednu medaili za druhou. Jejím snem je paralympiáda.
Inspirace z knihovny: Čtenáři, vrať se motivuje lidi, aby dali čtení opět šanci
Četba knih je jednou z nejstarších volnočasových aktivit. Jejím prostřednictvím lze zprostředkovat…