„Málokdo vidí, co vše musí malý farmář obětovat. Přesto jsem v této práci našla smysl života,“ říká zakladatelka permakulturní farmy Simona Hrochová 

Simona Hrochová je novým držitelem ocenění Laskavec, které pravidelně uděluje Nadace Lilie & Karla Janečkových. V roce 2014 založila permakulturní Farmu Částkov v Železných horách. Té věnuje ona i její manžel veškerý svůj čas, šetrně pečují o půdu i krajinu kolem. Na farmě pomáhají i jejich děti či podílníci, kteří pravidelně odebírají bedýnky plné zeleniny, ovoce a bylinek. Jaké výzvy přináší udržitelné farmaření a na jakých principech funguje? A jak celá myšlenka vlastní farmy vznikla? 

Co vás inspirovalo k tomu, abyste se začala věnovat ekologickému zemědělství a založila vlastní farmu?

Prvotním impulsem pro mne byla kvalitní strava pro naše děti, hned záhy jsem v sobě objevila touhu pěstovat nejen zdravé jídlo, ale hlavně pečovat o půdu a krajinu, ve které žiji. Ač se to v dnešní době může zdát jako klišé, mým velkým přáním je, aby tu zdravá a živá krajina byla nejen pro naše děti, ale i pro další a další generace.

Přiblížíte nám, co znamená permakultura?

Permakultura se, zjednodušeně řečeno, snaží o trvale udržitelný přístup nejen k zemědělství, přírodě, ale k celému žití. Mezi permakulturní principy například patří: nevytvářej odpad, pozoruj a jednej, usměrňuj sama sebe a přijímej zpětnou vazbu, využívej rozmanitost a važ si jí. A já velmi ráda říkám, že někdy to nejlepší, co přírodě můžeme udělat, je nedělat nic.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Podle čeho se rozhodujete, jaké plodiny pěstovat?

Snažíme se pěstovat co nejpestřejší škálu zeleniny, bylinek a ovoce. Vzhledem k tomu, že jsme ve srážkovém stínu, a proto jsme velmi omezení v zálivce, je pro nás opravdu velmi složité pěstovat druhy náročné na vláhu jako třeba zelí, květáky i některou listovou zeleninu. Takové druhy jsme po mnohých neúspěších omezili na minimum a pěstujeme je pouze omezeně jen na jaře a na podzim. Přijala jsem realitu, že nehospodařím v Polabí, a to s sebou nese určitá omezení. Díky tomu k vodě přistupuji jako k velkému daru, který je velmi omezený. Naučilo mě to také se mnohem více zabývat půdou, jejím ozdravováním, šetrným zacházením s ní a dopadům sucha co nejvíce předcházet.

To, co vypěstujete, sami prodáváte – na principu KPZ (komunitou podporovaného zemědělství). Co to znamená?

Od počátku hospodaření jsem věděla, že chci pěstovat pro lidi, které znám a oni zase znají mě. Že mým cílem není megaprodukce pro anonymní spotřebitele. Proto pro mne systém KPZ byl srdcovou záležitostí a dává mi obrovský smysl. Ať už je to podpora zemědělce přímo spotřebitelem, tak i ta nejlepší možnost kontroly. Naši podílníci, jak se spotřebitelé v KPZ nazývají, vědí, kdo jsem, kde, jak a co pěstuji. V bedýnkách pak dostávají čerstvé, lokální, sezónní produkty. Mnoho z nich díky tomu překonalo odpor třeba z kopru či červené řepy a nebo celkově z vaření.

Kdo jsou vaši zákazníci a jak řešíte nepředvídatelnost úrody?

Máme velké štěstí, že většina z našich zákazníků je tu s námi od počátku a letos s námi zažívají již 10. sezónu. Jsou to lidé různých věkových skupin, povolání i životních standardů. Nepředvídatelnost úrody? Vždy mám vše naddimenzované tak, aby to naši podílníci nemuseli v bedýnce pocítit, ale neúrodu pak řeším třeba tím, jako letos, že jsem ještě nespustila prodej ze dvora. Velkým plusem je i biodiverzita, protože vždycky je něčeho nadbytek a tak se podaří jedno nahradit druhým.

Farma si vyžaduje většinu vašeho času a energie. Nelitujete někdy, že jste se do tak náročného podnikání pustili? 

Nelituji. I když je to velmi náročné, vyžaduje to maximum mého času i energie a jen málokdo vidí, co vše musí malý organický farmář obětovat. A výsledek je nejistý. Přesto jsem v této práci našla smysl života a na každém kroku mi všechen ten život kolem připomíná, že je to cesta správná.

Jaké máte plány do budoucna? 

Nejdůležitější pro mě je, abych konečně měla dostatek financí vybudovat sběrnou nádrž na dešťovou vodu, protože ta na 40 m³ už není dostačující. Jak jsem již psala, mým cílem není vytvořit obří farmu, ale dostat se „jen“ do bodu, kdy to vše uživí mě i muže a zbyde nám na to se třeba týden či dva v létě zregenerovat věnovat se jen rodině a sobě. A samozřejmě je mým přáním do budoucna i to, abych mohla šířit ještě více náš přístup k hospodaření a podařilo se více spojovat než oddělovat.

Simona Hrochová je zakladatelkou permakulturní Farmy Částkov ve východních Čechách na úpatí Železných hor. Obhospodařují necelé 4 hektary lesů, luk, pastvin a orné půdy. Jsou oficiální KPZ (Komunitou podporovaným zemědělstvím), mají 70 pravidelných odběratelů, kteří jsou s nimi už od začátku. V roce 2022 farma získala certifikaci Ukázkový permakulturní projekt.