V labyrintu lidských emocí se naše láska k přírodě vynořuje jako jeden z nejhřejivějších pocitů. Už celé věky básníci, spisovatelé a filozofové romantizovali náš vztah k zelenému světu. Nabízí se však otázka – je tato záliba v přírodě vlastní, nebo naučená? Po odpovědi zapátral server Earth. Závěry studie vědců z Univerzity v Göteborgu a Švédské univerzity zemědělských věd (SLU) naznačují, že se jedná o kombinaci obojího.
Jádrem tohoto zkoumání je koncept biofilie – myšlenka, že lidé mají instinktivní pouto s přírodou. Přestože městské oblasti jsou často příkladem vítězství člověka nad přírodou, pozitivní vliv stromů a zelených ploch na pohodu obyvatel měst je nepopiratelný. Historicky někteří odborníci tvrdí, že naši předkové, kteří se vyvíjeli uprostřed přírody, si předali vrozenou lásku k životnímu prostředí a hlubokou lásku k přírodě. Jiní se mezitím domnívají, že tuto náklonnost primárně formují setkání a učení v dětství.
Výzkumníci proto důkladně prozkoumali několik studií, které se zabývaly našimi vrozenými vlastnostmi a životními zkušenostmi. Jejich zjištění naznačují, že jak dědičnost, tak prostředí ovlivňují míru lásky jednotlivce k přírodě. „Podařilo se nám zjistit, že mnoho lidí má nevědomou pozitivní zkušenost s přírodou,“ uvedl profesor Bengt Gunnarsson z univerzity v Göteborgu. Třeba japonská studie poukázala na různorodé reakce lidí vůči přírodě a zjistila, že procházka v lese vyvolala pozitivní emoce u 65 % účastníků.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…
Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Životy mileniálů nejsou jednoduché. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde především o zábavu…