Franz Kafka: Génius absurdity a stoleté výročí jeho úmrtí

Franz Kafka, jeden z nejvýznamnějších a nejtajemnějších spisovatelů 20. století, se narodil 3. července 1883 v Praze za Rakousko-Uherska. Letos od jeho smrti uplynulo 100 let. Jako připomínka tohoto výročí byla v Praze nainstalována putovní výstava, kterou si můžete po celý srpen prohlédnout na Mariánském náměstí pod širým nebem.

Pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Jeho otec, Hermann Kafka, byl úspěšný obchodník, jehož dominantní a často kritizující povaha výrazně ovlivnila Franzovo vnímání světa. Tento komplikovaný vztah mezi otcem a synem se hluboce promítl do Kafkovy tvorby, zejména v jeho díle Dopis otci, kde otevřeně hovoří o svém pocitu méněcennosti a odcizení.

Umělec, o jehož genialitě se svět málem nedozvěděl

Kafka studoval práva na Německé univerzitě v Praze a po promoci v roce 1906 začal pracovat v pojišťovnictví, což byla kariéra, kterou vnímal jako pouhou nutnost k zajištění obživy. Práce mu však umožňovala dostatek volného času na psaní, které se stalo jeho hlavní vášní. Přesto často trpěl pochybnostmi o hodnotě své literární tvorby a většinu svých děl za života nevydal.

Za svého života tak publikoval jen několik kratších děl, jeho odkaz se však po jeho smrti stal základem moderní literatury. Mnoho jeho nepublikovaných rukopisů bylo zachráněno díky příteli Maxu Brodovi, který ignoroval Kafkovo přání, aby po jeho smrti byly všechny nepublikované texty zničeny. Brod publikoval Kafkova díla a zajistil tím jeho slávu po celém světě.

Mezi Kafkova nejvýznamnější díla patří s jistotou romány Proces (1925), Zámek (1926) a novela Proměna (1915). V Proměně vypráví příběh Řehoře Samsy, který se jednoho dne probudí proměněný v obrovský hmyz, což je alegorie Kafkova pocitu odcizení a bezmoci. Téma absurdity a nepochopitelného systému se opakuje také v Procesu, kde se hlavní postava Josef K. stává obětí nespravedlivého soudního systému, jehož pravidla jsou nejasná a nedosažitelná.

Kromě literatury měl Kafka také zájem o filozofii a byl ovlivněn díly Nietzscheho, Kierkegaarda a Schopenhauera. Tato filozofická inspirace se odráží v jeho tvorbě, kde často zkoumá otázky lidské existence, morálky a osudu.

Kafka žil skromným životem, často bojující s pocitem vnitřní izolace a nemocemi. V roce 1917 mu byla diagnostikována tuberkulóza, která postupně zhoršovala jeho zdravotní stav a nakonec vedla k jeho smrti v roce 1924 v sanatoriu Kierling u Vídně. Byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze.

Kafka nejen z pohledu spisovatele

Ač se tedy Franz Kafka nedožil příliš vysokého věku (pouhých 40 let), můžeme i tak kromě jeho děl na životě tohoto umělce najít řadu zajímavostí. Mezi ně například patří jeho vztahy se ženami. Kafka měl několik blízkých přítelkyň a snoubenek, včetně Felice Bauer, s níž se dvakrát zasnoubil, ale nikdy si ji nevzal. Jejich korespondence je plná introspektivních a často trýznivých úvah o povaze lásky, manželství a osobní svobody. Jeho vztahy byly často komplikované jeho vlastními obavami a neurozami, které se projevovaly i v jeho literární tvorbě.

Další zajímavostí je Kafkův vztah k jídlu a jeho zdraví. Kafka byl vegetarián a zajímal se o zdravou stravu, což bylo na počátku 20. století poměrně neobvyklé. Měl také sklony k hypochondrii a neustále se obával o své zdraví, což bylo zčásti oprávněné vzhledem k jeho zdravotním problémům, včetně tuberkulózy.

Kafkův zájem o divadlo, zejména o židovské jidiš divadlo, je rovněž dalším zajímavým aspektem jeho života. V roce 1911 se Kafka setkal s jidiš hercem Itzikem Löwym, což vedlo k jeho fascinaci židovskou kulturou a uměním. Tento zájem ho inspiroval k psaní a prohloubení jeho vztahu k vlastní židovské identitě, která byla pro něj dlouhou dobu spíše vzdáleným a složitým tématem.

Kafka je ztělesněním lidské úzkosti v moderním světě, jeho díla nám připomínají naše vlastní zápasy s nepochopitelnými systémy a touhu po smyslu v chaotickém světě. Jeho literární odkaz zůstává živý a aktuální, a to i po sto letech od jeho smrti.