Česká návrhářka dává látkám připraveným na vyhození nový život

Vystudovala ekonomii, k módě ale měla blízko vždycky. Během vysokoškolského studia si uvědomila, že kariéra v nadnárodních korporacích pro ni není to pravé. Právě v té době ji na mysl znovu vytanulo šití a Veronika Hubková tentokrát svůj vnitřní hlas poslechla.

„Koupila jsem si šicí stroj a poprvé šlápla do pedálu. Dál se to už skládalo samo a skládá se to dodnes. Nedokážu to nijak popsat. Prostě se to děje. A já jsem za to nesmírně vděčná,” vypráví Hubková. Na módě má ráda hlavně její nezpochybnitelný vliv na nositele, zastává názor, že šaty skutečně dělají člověka.

„Věřím, že to, co máme na sobě má výrazný podíl na utváření našich životů. Prostřednictvím svého oblečení působíme nejen na svoje okolí, ale především na sebe samotné. Když se v tom, co máme na sobě, cítíme dobře, svítíme a naše bytí je tak nějak vzletnější,“ vysvětluje.

Za stěžejní cíl své práce považuje Hubková přibližovat lidem problematiku trendu rychlé módy a probouzet v nich kritické myšlení. Sama se podílí na činnosti kampaně Fashion Revolution, která bojuje za lepší a transparentnější módní průmysl.

Od roku 2012 se návrhářka věnuje udržitelé módě, v uplynulém roce se přidal intenzivní zájem o problematiku textilního odpadu a s ním spojenou metodu upcyklace, tedy přeměnu odpadových materiálů v nové produkty. „Když jsem si uvědomila, kolik je odpadního textilního materiálu a donošených oděvů, práce s novými materiály mi přestala dávat smysl.  Upcyklace je dnes alfou i omegou mojí práce,“ uvádí Hubková.

Nabídku jejího oblečení tvoří trička a mikiny pro volný čas, zpravidla v jediném originálním kuse, a svetry ve dvou střižích. Rozšiřovat ji zatím nechce. „Nechci lidem naplnit šatníky „Hubkovou“ od ponožek až po kabáty. Chci je popostrčit k tomu, aby si začali uvědomovat, co se kolem nich v módě děje a že jsou toho součástí. K tomu jim v šatníku stačí jedno moje triko nebo svetr,“ vysvětluje.

Materiálem pro její tvorbu jsou zbytkové látky z textilních výrob, využívá hlavně pružnou úpletovou metráž různého složení. Tu doplňuje o materiály získané z oblečení z druhé ruky.

Sama zastává v oblékání minimalistický styl, hlavně co se střihů a barev týče. „Nakupuji především z druhé ruky a kousky často upravuji, podporuji lokální tvorbu a sem tam si i něco ušiju. To je ale spíše výjimečný stav. Potřebuji si od své tvorby držet odstup,“ říká. Bezhlavě nezatracuje ani klasické oděvní řetězce, hlavní je podle ní kupovat kvalitu a oblečení, které bude mít jeho nositel rád.

Pokud takové oblečení najdou lidé právě na jejím e-shopu, bude ráda, k nákupu je ale nijak netlačí. „Neuplatňuji na svoje produkty princip slev, nepřesvědčuji o koupi. Nechávám na zákaznících, aby sami posoudili, zda danou věc unosí nebo zda jim myšlenka, se kterou tvořím, připadá smysluplná a chtějí ji podpořit. Byla bych ráda, kdyby lidé o svých nákupech více přemýšleli, aby si za nimi stáli,“ vysvětluje.

Sama se považuje za zodpovědného konzumenta se zdravým pohledem na věc, který je podle ní stěžejní a u řady aktivistů ho postrádá. „Žijeme často v bublině, ze které je třeba vystoupit a svoje myšlenky na lepší svět šířit v kontextu dané doby. Vnímat celospolečenské trendy. Neztratit kontakt s realitou. To je pro mě ta největší výzva,“ uzavírá mladá návrhářka.