Chtěl(a) bych cestovat, ale… Nemám dostatek času, peněz nebo vhodného parťáka. Znějí vám tato slova povědomě? Pak každému, od koho jste je kdy slyšeli, dejte přečíst následující příběh.
Člověk toho k cestování opravdu moc nepotřebuje. Dvě funkční nohy a dvě ruce bychom ale do povinné výbavy pravděpodobně zařadili. Inu, realita ukazuje, že to jde i jinak. Důkazem je Kevan Chandler, který navzdory svému postižení cestuje bez větších potíží.
„Před dvěma lety jsme se s přáteli rozhodli projet jako baťůžkáři Evropu. V čem je háček? To já jsem byl tím batohem,“ vzpomíná Američan, který trpí spinální svalovou atrofií a v běžném životě je na vozíku. Díky svým kamarádům a speciálně navrženému batohu si tenkrát užil tři týdny plné zážitků, které sledovaly tisíce fanoušků prostřednictvím sociálních sítí. Cestování samotné je ale v tomto případě pouze špičkou ledovce.
Skupina totiž využila svého dosahu a založila neziskovou organizaci We carry Kevan. Jejím prostřednictvím se snaží nejen inspirovat k cestování i další handicapované lidi, ale zároveň jim takové zážitky pomoct zprostředkovat – například poskytováním obdobných batohů, jaké pro své cesty využil i Kevan. O jeho dobrodružství vznikl také film a kniha.
A Evropou Kevanův příběh nekončí. Právě teď se totiž připravuje na svou cestu do Číny, která začne za necelý měsíc. S její realizací pomohla týmu crowdfundingová kampaň. A ani tentokrát to nebude jen o nezávazném cestování. Skupina se pro svou cestu spojila s organizací Show Hope, která pomáhá sirotkům se zdravotním postižením. Tým během své cesty navštíví několik jejích středisek a tamějším svěřencům dodá nejen ony speciální batohy, ale navíc i odvahu vstříc cestování a novým zážitkům.
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Životy mileniálů nejsou jednoduché. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde především o zábavu…