Na krku pod levým uchem má Kaitlin Jeffreyová jen malou červenou skvrnu. Právě ona nejlépe ukazuje, jak neobyčejnou léčbou si tahle mladá žena z kanadského Ontaria prošla. Vlasy i kůži jí zachvátil oheň při požáru, který vypukl na studentské párty v Torontu. Zůstaly po něm popáleniny třetího stupně, hrozící trvalými jizvami a znetvořením obličeje. Informoval o tom server Good News Network.
Lékaři ve Victoria Hospital v Londonu v Ontariu si byli jistí, že se Jeffreyová transplantaci kůže nevyhne, a s ní ani nápadnému zjizvení. Převezli ji proto na popáleninové oddělení nemocnice Hamilton Health Sciences, kde měla podstoupit operaci. Tady se ale případu ujal chirurg Marc Jeschke a rozhodl se pro postup, jaký předtím nikdo na světě u člověka s popáleninami nevyzkoušel. Místo aby rány zakryl, chtěl je zahojit pomocí exosomů.
Exosomy jsou nepatrné částice, které buňky uvolňují a které v sobě nesou signály spouštějící silné hojivé reakce. Obvykle se získávají z laboratorně pěstovaných buněk. Jeffreyové popáleniny byly natolik rozsáhlé, že jich potřebovala celý bilion.
„Mým cílem bylo za každou cenu se u Kaitlin vyhnout transplantaci kůže na obličej a krk,“ vysvětlil doktor Jeschke, viceprezident pro výzkum a inovace v HHS, popáleninový chirurg a vědec, stanici CTV. „Můžete udělat nejlepší transplantát na světě, ale normální kůži tím nikdy nevrátíte. A pro mladého člověka může být transplantace kůže na obličeji a krku naprosto zničující.“
Aby člověk pochopil, jak zásadní ten krok byl, musí znát dnešní standard. Celosvětově se pacienti s hlubokými popáleninami léčí právě transplantací kůže, kdy chirurgové přenesou tenkou vrstvu zdravé kůže z jiné části těla na spálenou plochu, aby se napojila na cévy a začala se hojit. Metoda funguje, ale zanechává jizvy a nerovný, záplatovitý povrch. Exosomová terapie je vůbec první reálnou alternativou k tomuto postupu.
Zajímavý je i původ použitých částic. Exosomy pocházely z kmenových buněk získaných z pupeční šňůry a plodových obalů. Právě takové exosomy z mezenchymálních kmenových buněk mají jako bezbuněčná léčba řadu praktických výhod, snadno se připravují, skladují i přepravují a podle odborné literatury vykazují vysokou účinnost bez rizika imunologického odmítnutí nebo vzniku nádoru.
Klinické studie s exosomy sice u hojení ran přinesly slibné výsledky, u popálenin se ale dosud zkoumaly jen na zvířatech. Jeffreyová se tak sama stala jakýmsi pokusným subjektem, prvním člověkem, na kterém se exosomy proti popáleninám vyzkoušely.
Naděje, že to vyjde, vycházela z předchozích testů na zvířatech. Pokusy na prasečích modelech popálenin ukázaly, že hydrogely s exosomy z pupečníkových kmenových buněk urychlily obnovu kůže o 50 procent. U zvířat se navíc obnovily i takzvané kožní přídatné orgány, tedy vlasové folikuly a mazové žlázy, jak popisuje odborný časopis Frontiers in Medicine. Jeffreyina léčba je přitom teprve prvním pokusem přenést tyhle výsledky ze zvířat na člověka.
Kvůli výjimečnosti zákroku musel Jeschke podat mimořádnou žádost úřadu Health Canada, aby mohl exosomy použít ze soucitných důvodů. Jeffreyová i její rodiče souhlasili, úřad dal zelenou a injekce mohly začít. Podle kanadských médií prošla pacientka dvěma ošetřeními během několika dní a celkem dostala bilion exosomů dovezených ze Spojených států.
Odpověď jejího těla na léčbu předčila všechna očekávání. Zdálo se, že každý den se zpod hrozivých popálenin vynořuje nový člověk. Popálena byla 2. prosince, a do 29. dubna byla k nepoznání, přesněji řečeno naprosto poznatelná: obličej se jí zahojil úplně. Na krku ji ještě čeká transplantace kůže kvůli zbytkovému zjizvení, jinak se ale může těšit na běžný život bez ostychu.
Doktor Jeschke teď doufá, že bezprecedentní úspěch výrazně urychlí vývoj exosomové léčby, která je zatím velmi drahá, a to nejen v Kanadě, ale i ve zbytku světa. Výzkumníci chtějí navázat rozsáhlejšími studiemi, jejichž cílem je z exosomové terapie udělat nový standard péče o pacienty s těžkými popáleninami.
Zdroje:
Na přípravě článku se podílela umělá inteligence.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Naučné knihy pro malé děti: Partička ze špajzu
Krásné ilustrace a poutavé krátké příběhy, na ty láká série knih od Joryho Johna a Peta Oswalda –…