České turistické trasy měří 44 tisíc km, značku chce svět

Když v Česku vyrazíte do lesa, málokdy zabloudíte. Na stromech, sloupech i skalách vás vede barevná pásová značka — dva bílé pruhy a mezi nimi červený, modrý, zelený, nebo žlutý. Je to tak samozřejmá součást české krajiny, že si její výjimečnost skoro neuvědomujeme. Přitom jde o systém, který nemá ve světě obdoby a který si od nás postupně kupují další a další země. A čísla za rokem 2025 ukazují, že se české značkaře nikdo nechystá dohnat.

Síť, jaká v Evropě nemá obdobu

Ke konci roku 2025 měřily pěší značené trasy v Česku 44 029,9 kilometru. To je délka, se kterou byste obtočili zeměkouli víc než jednou. K tomu se přidává 4 282 kilometrů vyznačených cyklotras a přes 600 kilometrů lyžařských tras. Hustota téhle sítě patří k nejvyšším v Evropě a odborníci ji dlouhodobě řadí mezi nejlepší na světě.

Aby se v takové spleti cest dalo vyznat, stará se o orientaci 78 321 směrovek a tabulek umístěných na více než čtyřech tisících směrovnících — těch dřevěných rozcestníků s šipkami, u kterých se zastavíte a zjistíte, kolik kilometrů vám ještě zbývá. Právě jejich jednotnost je klíčová: ať jste v Krkonoších, na Šumavě nebo v lužním lese u Břeclavi, tabulka vypadá pořád stejně a čtete ji podle stejných pravidel.

Systém navíc pamatuje i na ty, kdo se hůř pohybují. Ve většině krajů udržují značkaři přes sto kilometrů tras uzpůsobených pro vozíčkáře, aby se do přírody dostali i lidé s omezenou pohyblivostí a rodiny s kočárky. Příroda tak v Česku není výsadou zdatných sportovců — cesta k ní je otevřená prakticky každému.

Barvy přitom nejsou náhodné. Červená vede po hřebenech a dálkových trasách, modrá po významných spojnicích, zelená po místních cestách a žlutá slouží jako krátké propojky. Samotná pásová značka měří deset krát deset centimetrů a její jednoduchost je zároveň největší předností — pochopí ji i člověk, který ji vidí poprvé v životě.

Značku vymysleli před více než sto lety

Že jde o hlubokou tradici, dokládá datum. Úplně první značená turistická trasa v českých zemích vznikla 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům na Vltavě. Od té doby se systém rozrůstal a zdokonaloval po celé generace, aniž by ho narušila konkurence jiné organizace. Právě proto mohlo značení všude v zemi vznikat podle jednotných pravidel — a v tom je jeho síla.

Za celou tou obří sítí stojí lidé, kteří to dělají ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. V roce 2025 se na údržbě podílelo 2 086 dobrovolných značkařů, kteří odpracovali téměř 65 tisíc hodin — v průměru přes třicet hodin na každého. Během jediného roku obnovili značení na bezmála 16 tisících kilometrech a přes 250 kilometrů tras přeložili nebo zrušili tam, kde se změnil terén. Každá pěší trasa se přitom obnovuje zhruba jednou za tři roky, aby značky nevybledly a turista se měl čeho držet.

Práce značkaře přitom vypadá nenápadně, ale je za ní řemeslo. Dobrovolník vyráží s barvami a šablonou, obnovuje vybledlé pruhy na stromech i skalách, kontroluje, jestli šipky na rozcestníku pořád ukazují správně, a hlásí, kde přibyla nová překážka nebo kde padlý strom trasu zavřel. Stát se značkařem může v podstatě kdokoli, kdo má rád přírodu a je ochotný projít školením — a právě díky téhle nepřetržité štafetě dobrovolníků drží celá síť pohromadě už přes sto třicet let.

Systém, který si kupuje svět

Kvalita české metodiky nezůstala bez povšimnutí za hranicemi. Český systém je chráněný jako průmyslový vzor a zájemci ze zahraničí si na jeho zavedení musí pořídit licenci a projít školením. Přesto přibývá zemí, které po něm sáhly.

Zatím posledním přírůstkem je Mongolsko. Tamní turistická asociace podepsala 15. června 2023 smlouvu o právu značit trasy podle české metodiky a první trasu slavnostně vyznačila na posvátné hoře Bogd chan poblíž hlavního města. Čeští značkaři pro Mongoly připravili školení i manuály v angličtině. Předtím převzaly český systém i Rumunsko, Chorvatsko, Brazílie nebo Filipíny. Je to nenápadný, ale krásný český vývozní artikl — know-how, jak dostat lidi bezpečně do přírody.

Proč se vyplatí vyrazit

Ta obří síť cest má i velmi praktický zdravotní přesah. Chůze je totiž nejdostupnější pohyb, jaký existuje — nepotřebujete k ní žádné vybavení ani nikde placené členství. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace, které u nás shrnuje i Národní zdravotnický informační portál, by dospělý člověk měl týdně věnovat pohybu střední intenzity 150 až 300 minut, a právě svižná chůze do téhle kategorie spadá.

Pravidelný pohyb přitom prokazatelně snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění, cukrovky i některých nádorů, zlepšuje spánek a náladu a pomáhá udržet zdravou váhu. Zvlášť pro seniory je pravidelná procházka jedním z nejlepších způsobů, jak si co nejdéle udržet soběstačnost a dobrou kondici — a značená trasa jim k tomu dává jasný cíl i jistotu, že nezabloudí. Turistická značka od Klubu českých turistů tak není jen čára na mapě: je to pozvánka udělat něco dobrého pro vlastní zdraví. A díky práci značkařů máte kam vyrazit prakticky odkudkoli, kde v Česku bydlíte — stačí najít nejbližší rozcestník a vydat se za barvou, která vede vaším směrem.

Poklad, kolem kterého chodíme

Barevné pruhy na stromech bereme jako samozřejmost, ale je za nimi víc než sto let práce a každoroční nasazení tisíců dobrovolníků. Až příště narazíte na rozcestník s šipkami, možná ho oceníte trochu jinak. Je to jeden z mála případů, kdy Česko něco dělá tak dobře, že to bez váhání přebírá zbytek světa — a stačí přitom jen vyjít ven a jít za značkou.

Ověřeno z:

• Klub českých turistů — přehled stavu značených tras a práce značkařů ke konci roku 2025
• CzechTourism (Kudy z nudy) — historie a metodika českého turistického značení
• Klub českých turistů — převzetí české metodiky značení v zahraničí (Mongolsko, 2023)
• Národní zdravotnický informační portál (Ministerstvo zdravotnictví ČR) — doporučení WHO pro pohybovou aktivitu dospělých

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.