Ze všeho nejtěžší je přemoci své ego, říká táta na rodičovské Michal Kuška

Dříve by Michala Kušku jen stěží napadlo, že někdy půjde namísto své ženy na rodičovskou dovolenou. Když se mu ale před dvěma lety narodila dcera Karolínka, řadu věcí přehodnotil. Zanechal stresujícího zaměstnání a zaměřil se právě na péči o dceru. O zkušenosti mluví jako o velké výzvě i osobním restartu, mimo jiné se vrátil k tvůrčím činnostem a založil si osobní stránky Táta jinak.

Co stálo za vaším rozhodnutím jít na mateřskou, respektive rodičovskou dovolenou?

Rozhodnutí nebylo úplně plánované. Já i manželka jsme pracovali na manažerských pozicích, naše příjmy byly podobné a chvíli jsme dokonce zvažovali, že si najmeme jakousi chůvu. Po narození Karolínky jsme vůbec nechápali, jak nás něco takového mohlo napadnout. V první fázi se manželka doma starala o Karolínku a ve volných chvilkách se ještě snažila pracovat. Já, stále na plný úvazek, jsem odcházel do práce brzo ráno a vracel se večer. Výsledkem takového modelu bylo, že se dva vyčerpaní rodiče sešli večer na sedačce v obývacím pokoji s chůvičkou v ruce a toužebným přáním, aby už Karolínka konečně usnula. Po několika týdnech nám bylo víc než jasné, že takhle si užívat rodičovství nechceme a hlavně že takhle unavení a bez energie jsme Karolínce úplně k ničemu.

Proč jste si nakonec s manželkou role vyměnili?

Rozhodujícím faktorem se ukázalo být to, která z našich profesí bude pro rodinu méně energeticky zatěžující. A v tom vyhrála manželka na celé čáře, neboť pracuje pro dětský zábavní park o dinosaurech, kdežto já jsem pracoval v potravinovém řetězci se silnou orientací na výkon a zisk. Její práce kreativní, hravá a užitečná, moje pod tlakem, ve stresu a bez smysluplného cíle. Takže bylo rozhodnuto.

Neměl jste z takového kroku obavy?

Obavy? No to jsem tedy měl! Ne však o sebe, ale především o to, abych byl schopný dát Karolínce všechno, co potřebuje. Jinak to byla z mé strany spíše očekávání a také jsem cítil dosud asi největší výzvu, ve které jsem ale strašně toužil obstát.

Jaké byly první dny ve vaší nové roli?

Pamatuji si, že jsem byl hrozně nervózní, abych něco neprošvihl, abych Karolínku včas nakrmil, přebalil, dal spinkat. Když začala náhodou plakat, hned jsem podléhal panice, že jsem něco udělal špatně. Také si vzpomínám na ten zvláštní pocit obrovské odpovědnosti, který jsem nikdy předtím takhle necítil.

Má podle vás muž na rodičovské oproti ženě nějaké nevýhody?

Nevýhody v pravém smyslu slova asi ne, spíš jsou chlapi v této roli znevýhodněni tím, že jsou mnohdy považováni za takové zoufalce, kterým doma vládne ženská. Naše společnost je v tomhle pořád strašně konzervativní. Jako jistý handicap vnímám i to, že mám trochu pocit, jako by se s muži na mateřské moc nepočítalo. Všechno, co se týká rodičovství, je z 99 % cílené na maminky, ne na rodiče jako celek. Proto jsem se také pustil do projektu www.tatajinak.cz, ve kterém se snažím inspirovat a ukázat, že rodičovství není zdaleka jen záležitostí maminek a že i v otcovském podání to může být především hra a zábava.

Je pro Vás blog nástrojem, jak neztratit kontakt se světem a udržet s ním krok?

Já jsem šel na mateřskou právě proto, abych už nemusel držet se světem jeho hektický a uběhaný krok. Dřív jsem hodně tvořil, psal, skládal texty i muziku, ale s mým zaměstnáním na to přestala zbývat energie. A když jsem najednou byl doma a Karolínka usnula, říkal jsem si: „tak uklidím, uvařím, umyji nádobí, ale co dál?“ A manželka navrhla: „Tak něco piš, třeba o tom, jak jsi na mateřské. Stejně jsi říkal, že toho moc o těch taťcích není“. Začal jsem tedy psát, k tomu jsem Karolínce složil první písničku a lidem se to líbilo. Tak jsem v tom pokračoval a pokračuji doteď, protože mě to strašně baví. Ale nepíšu deník ve stylu „zoufalý otec, který si neví se svými dětmi rady“. To je zas model, jak chce společnost táty na mateřské vlastně vidět, což já přesně nechtěl. Jsem samozřejmě rád, že to lidi baví, ale že bych si tímto virtuálním světem nahrazoval svět skutečný, to určitě ne. Pro mě jde spíš o možnost seberealizace v tvůrčím pojetí a snahu o inspiraci ostatních. Ale v jistém smyslu je pravda, že v momentě nějakého pocitu osamělosti hodně pomáhá se z toho vypsat.

Dokážete říct, v čem vás celá zkušenost s rodičovskou dovolenou nejvíc překvapila?

Nejvíc mě asi překvapilo to, jak byli lidé v mém okolí překvapení, že jsem se rozhodl jít na rodičovskou dovolenou. Vysvětlení, že jen prostě nechci prošvihnout jedno z nejkrásnějších období života, kupodivu nikoho neuspokojovalo. Ale pokud mám mluvit o překvapení po dobu mého působení na rodičovské, bylo to asi zjištění, kolik energie ze sebe musí člověk vydat, aby bylo o to malé zlatíčko beze zbytku postaráno. To jsem opravdu nečekal.

Setkáváte se s jinými tatínky nebo jste stále spíš výjimka?

Pro mě bylo velkým překvapením, že tátů na mateřské je podstatně méně, než jsem si dřív myslel. Za celé dva roky jsem potkal osobně jen jednoho, který má po sedmileté rodičovské, a jednoho současného. Takže ano, spíš se pořád cítím jako velmi ohrožený druh.

Myslíte si, že by mělo více mužů volit cestu podobnou té vaší?

Záleží samozřejmě na možnostech. Spousta mužů by se možná i ráda zapojila do rodičovství na plný úvazek, ale jejich ekonomická situace jim to prostě nedovolí. Nám se rodinný příjem snížil o polovinu, a tak jsme si prostě některé věci začali odpouštět. Každopádně pokud nějací chlapi tu možnost mají, a i přes výpadek jejich příjmu je rodinný rozpočet stabilizovaný, vřele doporučuji! Je to hodně očistné a navíc položíte dobré a pevné základy ve vztahu s vaším dítětem.

Nemůže vaší dceři chybět intenzivnější kontakt s maminkou?

To si určitě nemyslím, spíš naopak. Dítě má vždycky dva rodiče a model, že je 23 hodin denně s mámou a 1 hodinu s tátou, je přeci na první pohled absurdní.  Ale protože se to děje standardně, je to považováno za jakousi normu. Mám spoustu kamarádů, kteří děti znají akorát deset minut před spaním. Myslím si, že je pro děti důležité, aby cítili jak mužskou, tak ženskou energii alespoň v přibližné rovnováze. A tím, že já jsem aktuálně doma, se nám ty energie skvěle vyvážily. Přes den jsem s Karolínkou já, odpoledne a večer spíš maminka, která ji zahrnuje takovou láskou, že jí těch pár hodin, kdy spolu nejsou, hravě vynahradí.

Co je podle Vás pro tatínky na rodičovské vůbec nejtěžší?

Myslím, že ze všeho nejtěžší je přemoci své ego. Ego, které nám velí budovat svou kariéru a kašlat na všechno, co nepřináší prospěch, zisk a peníze. Také je klukům od malička vtloukáno do hlavy, že chlap je hlava rodiny a pán tvorstva, že chlapi nebrečí a jiné nesmysly. Na základě toho je pak opravdu těžké přijmout, že rodinu živí žena a že já, jako ten pán tvorstva, přebaluji miminko a stojím u plotny. Musím objektivně přiznat, že i u mě to byl ze začátku trochu vnitřní boj.  Ale jen do té doby, než jsem si v hlavě utřídil svoje priority, což naštěstí netrvalo moc dlouho.

Řada maminek hovoří o tom, jak se během rodičovské omezí jejich život jen na péči o dítě, potažmo domácnost, a ztrácejí tím trochu kontakt s realitou. Pociťujete něco takového i u sebe?

Zpočátku mě někdy přepadal pocit osamělosti a odloučení, ale to má asi každý, kdo nejde s davem a snaží se jít svou cestou bez ohledu na společenské tlaky. Dneska už vnímám jako realitu hlavně to, co právě žiji, a ne to, co se děje někde venku nebo v televizi.  A jinak žiji úplně normálně, jako asi kterýkoli jiný chlap. Chodím s kamarády na fotbal, zahrát si squash nebo vyrazím na hory, akorát místo do práce chodím s Karolínkou na písek.

Jaký vidíte ve své zkušenosti hlavní přínos?

Přínos vidím hlavně pro Karolínku, která prožívá svůj život s oběma rodiči a vidí, že je úplně normální, že maminka odejde a ona je celý den s taťkou, a naopak. Co se týká bonusu pro mě, tak to vnímám jako období zklidnění a osobního restartu, uspořádání žebříčku hodnot a přehodnocení priorit. Celé toto období mi dalo poznat, jak velká může být láska a jak velká může být zodpovědnost.

Jste při pohledu zpět rád, že jste se rozhodl jít na rodičovskou?

Úplně bez nadsázky můžu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem za poslední roky udělal. Nejenže mi to dalo možnost podílet se na tom nejcennějším, co život nabízí, ale současně mi to dalo i prostor najít a znovuobjevit v sobě věci, které už jsem málem vytěsnil nebo dokonce zapomněl. A protože mám v plánu dál psát, zpívat, skládat a tvořit, odpověď na otázku, zda bych šel na rodičovskou dovolenou znovu, je velmi jednoduchá. Moc rád.

 

Medailonek:

Michal Kuška se narodil před devětatřiceti lety. Vystudoval obchodní střední školu, věnoval se také studiu zpěvu, anglického jazyka či filmové tvorby. Dlouhá léta pracoval na manažerských pozicích, což se změnilo až v listopadu 2014, kdy odešel na rodičovskou dovolenou se svou dcerou Karolínkou. V té době také naplno projevil svou vášeň pro psaní a začal zážitky zaznamenávat na webové stránky tatajinak.cz. Ve zbývajícím volném čase rád čte, cestuje nebo se věnuje čemukoliv kreativnímu a inspirativnímu.