Znakovka mě uchvátila, základy by se měl naučit každý, říká tlumočnice českého znakového jazyka Kristýna Winn

Byla to vlastně náhoda, která ji přivedla ke tlumočení českého znakového jazyka. Nyní šíří osvětu o neslyšících a vytváří výuková videa pro všechny, kteří mají zájem naučit se znakovat. Nejvíce se ale těší, až bude moci cestovat a své zážitky z cest sdílet prostřednictvím videí také s neslyšící komunitou. To vše a ještě mnohem více jsme probrali s Kristýnou Winn, tlumočnicí českého znakového jazyka.

Co vás přivedlo ke studiu českého znakového jazyka?

Ke studiu českého znakového jazyka mě vlastně přivedla náhoda. O tom, co budete nebo nebudete v životě dělat, mnohdy rozhoduje „jeden jediný bod“. To je i můj případ. Jeden jediný bod mi chyběl, abych mohla studovat speciální pedagogiku, o které jsem snila. Možná bych se pak ale nikdy nedostala ke znakovce.

Protože jsem se nedostala na vysokou školu, přihlásila jsem se na roční pomaturitní studium angličtiny do Prahy. Když jsem jela na zápis do jazykové školy, zasáhl osud. Potkala jsem neslyšícího muže, který rozdával letáky s nabídkou kurzů znakového jazyka v Pevnosti. Vzala jsem si leták a řekla jsem si, proč to nezkusit. Bylo to moje první setkání s neslyšícím. Nevím, kdo to vlastně byl, ale změnil mi můj život. Tak jsem se přihlásila, abych vyplnila ten rok čekání, než zase budu moct na vysokou školu. Už po prvních hodinách jsem pochopila, že právě toto je moje cesta.

Znakovka mě uchvátila a začala hrozně bavit. Poté jsem se dozvěděla o oboru čeština v komunikaci neslyšících na Filozofické fakultě UK. Přihlásila jsem se hned další rok. Stejně tak i na speciální pedagogiku. Dostala jsem se na oba obory, ale studium znakového jazyka vyhrálo. Studiem na Filozofické fakultě UK se mi otevřel nový, úžasný svět znakového jazyka a neslyšících a jejich fascinující kultury.

Jako tlumočnice propojujete svět slyšících a neslyšících. Co vás na vaší práci nejvíce naplňuje?

Na mé práci mě baví to, že každý den je úplně jiný. Je to velmi rozmanitá práce a já se občas dostanu do takových zákulisních situací, kam se normální smrtelník nepodívá.

Můžu působit v různých sférách. V sociálních službách, školství, televizi, u soudu atd. Jeden den tlumočím na úřadu, u lékaře, před porodním vyšetřením a druhý den zase ve věznici, on-line atd. Kdekoliv vás napadne. Když jsou pak obě strany spokojené a vše se povedlo, tak to je krásný a naplňující pocit.

Samozřejmě je to i velmi náročné povolání. Každé tlumočení je tak trochu adrenalin. My tlumočníci jsme součástí životů neslyšících klientů, zažíváme s nimi radosti, ale samozřejmě i strasti. Náročný je také neustálý boj se slyšící společností, ve které nadále panuje o neslyšících spousta předsudků a mýtů.

Pojďme k vašemu projektu Sweet potatoes on the way. Jakým tématům se ve svých videích věnujete?

Sweet potatoes on the way je (ne)jednoduše deaf friendly prostředí (pozn. red.: prostředí přívětivé pro neslyšící). Videa se zaměřují na online výuku českého znakového jazyka zábavnou formou, ale také na osvětu neslyšících a život tlumočníka znakového jazyka.

Naučíte se zde základní znaky k různým tématům, jako je např. rodina, čísla nebo měsíce, trochu gramatiky nebo zajímavosti z lingvistiky znakových jazyků. Moje videa jsou příležitostí pro osvětu o neslyšící komunitě a znakovém jazyku, která je neustále potřeba.

Co vás na vašem projektu nejvíce baví?

Nejlepší na tom všem je natáčení těchto videí se všemi mými neslyšícími přáteli a kolegy, kteří jsou ochotni mi věnovat svůj čas. Já se pak snažím dělat osvětu komunity neslyšících a šířit pozitivitu spoluprací s neslyšícími lidmi.

Je hezké vidět má videa hned vedle kurzu angličtiny. Lidé si je opravdu užívají – je to totiž něco jiného. Mám obrovskou radost, jaký úspěch to má. Sice moje videa určitě nestačí, je třeba se přihlásit na kurz znakovky, komunikovat se samotnými neslyšícími a poznávat je, ale myslím, že jsem inspirovala spoustu lidí, aby se toho nebáli a přihlásili se na kurzy a o to tu jde.

Proč bychom se měli učit znakovat?

Myslím si, že je důležité, aby každý z nás uměl alespoň základy českého znakového jazyka. Neslyšící tu mezi námi vždycky byli a budou. Budeme se s nimi setkávat všude: u lékaře, na úřadě, v obchodě. Stačí třeba jen umět pozdravit a nebát se komunikovat s osobami se sluchovým postižením. Hlavní je ochota, respekt a trpělivost.

Navíc, když se učíme nový jazyk, tak nám to dává jinou perspektivu vnímání světa – u znakových jazyků to platí dvojnásob.

Jaké plány máte se Sweet potatoes on the way do budoucna? Na co byste se ráda zaměřila?

Můj úplně původní plán se Sladkými bramborami byl ten, že budu dělat cestovatelská videa, která budou deaf friendly, tedy překládané v rohu do znakovky a s titulky. Pro slyšící je na internetu takových vlogů spoustu, ale skoro žádné nejsou přizpůsobené neslyšícím.

Chvilku jsem na tom pracovala, když jsem se přestěhovala do Kanady, ale pak přišel covid a my se s manželem museli po půl roce vrátit do Čech. Proto jsem musela najednou projekt přehodnotit, ale přestat tvořit jsem nechtěla. Tak jsem začala pracovat na videích zaměřených na český znakový jazyk a osvětu neslyšících ve spolupráci se samotnými neslyšícími. Nyní jsme zase zpátky na cestách a budeme s manželem nějakou dobu, doufám, že dlouho, cestovat. Takže se můžete těšit na deaf friendly cestovatelská videa.

Mohou si lidé se sluchovým postižením užívat hudbu? Co je to umělecký znakový jazyk?

Existuje několik typů tlumočení znakového jazyka a velmi často se mezi ně řadí také umělecké tlumočení. Určitě je k tomu třeba mít lásku k umění a nemůže to dělat každý. Termín „umělecké tlumočení“ je ale trošku nepřesný, protože si člověk automaticky představí, že tlumočník přijde na místo, něco slyší a vidí a simultánně (tedy okamžitě) to přetlumočí. Tak to ale není. Všechno, co tlumočník předvede, je výsledek pečlivé dlouhodobé přípravy.

Tlumočit je možné prakticky všechno. Znakový jazyk nenastavuje žádné limity a je možné vyjádřit v něm cokoliv. Tlumočit se dají divadla, muzikály, hudba atd. Cílem totiž není doslovné přeříkání daného díla (tedy jen textu), ale jeho celkový přednes, přenesení prožitku, emocí či nálady. 

Určitě můžu všem doporučit se podívat na skupinu Hands Dance z Brna, kteří se uměleckému tlumočení věnují a jsou naprosto skvělí. Já osobně se s tímto zaměřením neumím ztotožnit. 

Domluví se spolu neslyšící po celém světě?

Nedomluví, znakový jazyk není mezinárodní. Stejně jako slyšící používají své národní mluvené jazyky, stejně tak neslyšící komunikují svými národními znakovými jazyky. Jazykem českých neslyšících je tedy český znakový jazyk, zatímco v Anglii se používá anglický znakový jazyk, v Americe americký, v Japonsku japonský atd. Je to kulturně a územně dané.

Dokonce i mimika, gramatika a rychlost znakování jsou u všech znakových jazyků odlišné. Nejrychlejší a nejtemperamentnější jsou Američané a Italové – jejich znakový jazyk vyjadřuje maximum emocí s velkou expresivitou, tempo ukazování je opravdu vysoké. Na opačné straně jsou například Finové. Jejich ukazování je velmi pomalé, emoce se neprojevují silně. Pokud jde o český znakový jazyk, říká se, že většina jeho uživatelů stojí pravděpodobně někde uprostřed. Ale také záleží na povaze člověka.

Roli hraje také to, z jakého místa ve své zemi pocházíte. Stejně jako existují různé přízvuky či dialekty v rámci jedné země, takové odlišnosti najdete také u znakového jazyka.

Znakový jazyk, stejně jako třeba čeština nebo angličtina, je totiž přirozený jazyk. Není to jazyk umělý. Nevznikl tak, že by se sešlo pár lidí a řeklo si, že vytvoří nějaký jazyk pro neslyšící. Stejně jako ostatní jazyky se na určitém území nějak historicky vyvíjely, stejně přirozeně se vyvíjely také znakové jazyky.

Jaká pozitivní zpráva týkající se komunity neslyšících vás v poslední době potěšila?

Před svým odjezdem z Čech jsem si uvědomila, jak jsem se sblížila a skamarádila se spoustou neslyšících, s kterými jsem spolupracovala na videích. To je pro mě něco velmi cenného.

V poslední době mě velmi potěšilo, že jedna moje fanynka, která je naprosto skvělá a já ji obdivuju, jak vše s lehkostí zvládá, mě oslovila a chtěla si jen tak popovídat a poznat trošku více komunitu neslyšících, jelikož sama ztrácí postupně sluch a už skoro neslyší. Před nějakým časem jsem se dozvěděla, že se ve svém městě přihlásila na kurz znakovky a začala na něj chodit. To pro mě byla krásná a pozitivní zpráva.

Medailonek

Kristýna Winn je cestovatelka, dobrodruh, citlivá duše a tlumočnice českého znakového jazyka. Jako tlumočnice pracuje již několik let a svou práci miluje. Její druhou vášní je cestování. Je autorkou projektu Sweet potatoes on the way, díky kterému šíří osvětu a lekce českého znakového jazyka. Ráda by svou energii vložila do cestovatelských videí, které by byly přístupné také neslyšícím v českém znakovém jazyce s titulky.