Vleklé zdravotní problémy dovedly Terezu Fabiánovou až k vytvoření série audiopohádek pro děti

Tereza Fabiánová na svých sociálních sítích upozorňuje na problémy spojené s nemocí prsních implantátů a nadužívání kortikosteroidů. Své zdravotní problémy přetavila v pomoc druhým, což vedlo ke vzniku série audiopohádek pro děti, která upozorňuje na různé nejen zdravotní problémy ve společnosti.

Jak tvoje cesta osvěty na sociálních sítích vůbec začala?
Měla jsem šílené bolesti břicha, nedalo se to vydržet, chodila jsem po lékařích, ale slyšela jsem jen, že je to ze stresu. Dostávala jsem antibiotika, ale nic nezabíralo. Byla jsem na různých vyšetřeních, a nakonec přišla diagnóza – ulcerózní kolitida, což je chronický zánět sliznice tlustého střeva. To odstartovalo všechny další zdravotní problémy mých posledních let.

Dostávala jsem na to silné dávky kortikoidů, ale po jejich vysazení se mi sice zlepšila kolitida, zato se mi objevil atopický ekzém. Do týdne se rozšířil po celém těle, kůže mokvala a bylo to nesnesitelné. Zjistila jsem, že jde o topical steroid withdrawal (TSW), tedy vedlejší účinek té kortikoidové léčby. Na atopický ekzém jsem trpěla, když jsem byla malá, takže se to projevilo takto.

Pak mi začalo brnění celého těla, ztrácela jsem citlivost a máma mě odvezla na pohotovost, dělali mi různá neurologická vyšetření. Mysleli si, že by to mohla být roztroušená skleróza a poslali mě na magnetickou rezonanci. Jenže já jsem měla prsní implantáty, ve kterých byly čipy. Nikdo si to nechtěl vzít na triko, a tak jsem to řešila s doktorem, ten mi pak napsal vyjádření, že vyšetření rezonancí mohu podstoupit i s implantáty asi na 20 minut, jenže já tam měla být déle než hodinu.. Takže mi to vyšetření nemohli udělat. To bylo poprvé, kdy jsem sdílela svůj příběh na sociálních sítích. Sama jsem do té doby netušila, že by prsní implantáty mohly dělat někde problém.

Protože se můj stav nelepšil, rozhodla jsem se jít na explantaci, abych rezonanci mohla v klidu podstoupit. Operace proběhla bez problému, jenže asi po hodině jsem necítila nohy ani ruce. Odvezli mě do Motola a museli mi opět dát kortikoidy, jinak by mě z toho nedostali. Sledovali mě pak z neurologického hlediska, ale nic se nenašlo. Později jsem zjistila, že to brnění a další problémy mělo více žen s prsními implantáty a já mohu říct, že po vyjmutí všechno přestalo.

Jenže to nebyl konec a nepřišel happy end?
Po kortikoidech se mi tělo špatně hojilo, rozjel se mi opět ekzém. Aby toho nebylo málo, tak měli podezření, jestli nemám rakovinu v uzlinách. Takže jsem byla opět na operaci a moje tělo už to nezvládalo. Rakovinu naštěstí nemám, ale řeším stále, co je špatně, možná teď revmatické onemocnění, ještě čekám na další výsledky.

Zatím tedy bojuji s atopickým ekzémem, celé noci se třeba prodrbu, špatně člověku funguje termoregulace, takže ještě propotím dvě pyžama nebo mám zimnici. Stav při TSW se neustále mění, jeden den je kůže lepší a druhý horší. Celou svoji cestu jsem sdílela na sociálních sítích a snažím se varovat ostatní. Je na každém, ať si zváží, jestli prsní implantáty chce, ale měly by být takové příběhy vidět. Už nějakou dobu jsem kvůli zdravotním problémům v pracovní neschopnosti.

A i když jsem byla chvíli v pořádku a chodila do práce s atopickým ekzémem, byl to pro mě jen stres. Bylo vidět, že mě třeba nenechali tolik jednat s klienty, že se mě někdo i štítil. Mám teď určitě větší klid, chodím pravidelně také na terapie a je to skvělé, duševní hygiena je důležitá. A stres zdraví opravdu nepřidá.

A ty jsi nevěděla o tom, že by prsní implantáty mohly být problém?
Je to tři roky, co jsem si je nechala udělat a vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že by to mohlo s mým tělem nějak zahýbat. Ani tu nebyla taková osvěta o nemoci prsních implantátů. Těšila jsem se, věřila jsem tomu. Jenže moje tělo už mělo problém s autoimunitou, měla jsem ten atopický ekzém a alergie a všechno to dohromady si nesedlo.

Až když už jsem byla po operaci, tak jsem zjistila, že občas je potřeba reoperace, mohou být raptury, může se implantát přetočit a jiné problémy. Ale doufala jsem, že se mi to nestane. Nějakou dobu po operaci jsem se začala v noci hodně potit, byla jsem unavená, měla jsem bolesti při menstruaci. Nemohla jsem pořádně cvičit, prsa mě bolela. Ale dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že by to mohlo mít spojitost.

Každodenní realita lidí s atopickým ekzémem, Foto: Archiv Terezy Fabiánové

Jaké to je se takto odhalit na sociálních sítích?
Samozřejmě, že se setkávám i s negativními komentáři, že tam jen břečím apod. Ale těch pozitivních komentářů, že jsem někomu pomohla nebo že je inspiruji, je mnohem více, za to jsem strašně ráda a děkuji za to. Díky sociálním sítím jsem poznala i spoustu lidí se stejným problémem, ať co se týče prsou, tak atopického ekzému a jsem za to moc ráda. Sdílíme své příběhy a navzájem si pomáháme. Podpora lidí na sítích mi pomáhala i v těch chvílích, kdy mi bylo nejhůř a léčba vypadala špatně. Dalo mi to větší sílu nezbláznit se z toho.

Všechno tohle tě přivedlo k vytvoření audiopohádek o zvířátkách, která mají nějaké problémy nebo strachy…
Byla to docela náhoda, ten nápad vznikl potom, co jsem byla poprvé na rozhovoru v rádiu Wave. Nemám problém někde mluvit, ale svůj hlas extra nemusím. Sdílela jsem ten rozhovor se svými sledujícími a lidé mi začali mi psát, že mám moc hezký hlas a že by mě klidně poslouchali víc. Někdo dokonce zmínil pohádky, a protože já s dětmi od jejich narození poslouchám audiopohádky, máme to moc rádi.

A nějak to pak do sebe celé zapadlo. Jako malá už jsem si psala příběhy a deníky a říkala si, proč to nezkusit. Vytvořila jsem a nahrála první pohádku, která byla pro moji dceru. Jsem s jejím tatínkem rozvedená a ona špatně snáší tu změnu, kdy je u tatínka a chybím jí. Tak jsem napsala pohádku o Srnečce Thee a kouzlu dvou domovů. Dcera si mě pouští u tatínka a pomáhá jí to. Protože mě to bavilo a přišlo mi to jako smysluplná práce, tak jsem přemýšlela, jaká témata zpracuji dále. Přijde mi, že děti lépe vnímají různé problémy přes jiné postavy a zvířátka milují. Další pohádka byla o lvíčkovi, který ztrácí hřívu, na tu mě inspirovala Bára Kropáčková, která sdílela svůj příběh explantace prsou po tom, co ji začala alopecie a vypadaly jí všechny vlasy a ochlupení.

Moc mě to nahrávání baví, dala jsem se dohromady s úžasnou ilustrátorkou a výsledek se mi moc líbí a baví mě to.

Kolik pohádek jsi dohromady publikovala a co dalšího plánuješ?
Dohromady je 12 pohádek a jedna písnička. Najdete je na mém webu Šepoty před spaním nebo i na Spotify. Všechny témata pohádek se mě nebo mých známých nějak dotýkají – rozvedená rodina, ekzém, alopecie, vitiligo, problém s usínáním atd. Myslím, že děti si takto dokážou ten problém lépe představit a pochopit a může jim to pomoci i lépe chápat jejich kamarády a další lidi ve společnosti. Doufám, že moje pohádky budou šířit osvětu a děti i něco naučí a budou přinášet radost.

Ráda bych tyto pohádky darovala dětským nemocnicím, aby pomáhaly dětem, které musejí být dlouho v nemocnici, aby si nepřišly samy a měly podporu. Do budoucna bych se chtěla pustit i do pohádek na přání nejenom pro děti. Dostat příběhy a hezkého povídání i do domovů důchodců, protože staří lidé jsou velmi opomíjení.

Tereza Fabiánová
Tereza je mladá maminka, která žije s rodinou v Mladé Boleslavi. Sdílí na sociálních sítích svoji cestu po explantaci prsních implantátů a boje s atopickým ekzémem, přijetím samy sebe. Kromě toho vytvořila sérii audiopohádek, které šíří osvětu o různých onemocněních a zbavují děti strachů.