Pomocí tréninkové metody „Do as I Do“ vycvičili vědci dva psy: Tara, samečka zlatého retrívra, a Franc, fenku labradorského retrívra. Ti pak napodobovali lidské činy, nejprve na živých ukázkách, poté je zobrazili na obrazovce. Nastavení zahrnovalo videoprojekce v životní velikosti streamované přes online konferenční software a umožňující v reálném čase interakci mezi psy a jejich majiteli, kteří byli dostupní na dálku. Páníček se například točil v kruhu před kamerou a slovně nabádal psa, aby napodobil akci. 

Výsledky ukázaly, že psi mohou replikovat akce pozorované z čelních a bočních úhlů, což jsou pozorovací perspektivy, s nimiž se běžně setkáváme v každodenním životě psů s lidmi. Potýkali se však s problémy, když se snažili napodobit akce z nadhledu, což je méně známý pohled.

„Tato studie nejen že posouvá naše chápání toho, jak psi vnímají a interpretují lidské jednání, ale co je důležitější, použitá metoda by mohla rozšířit výzkum o několik dalších potenciálních kognitivních schopností a mohla by být rozšířena i na jiné druhy,“ uvedla hlavní autorka studie Claudia Fugazza, etoložka z ELTE.

Vědci z Wolf Science Center z Vídeňské univerzity a Papežské katolické univerzity v Minas Gerai v Brazílii zjistili, že psi reagují přesněji na povely, když cvičitelé používají přátelský tón hlasu. Cvičitelé psů věří, že příjemná atmosféra pomáhá zvířatům být v klidu a podávat lepší výkony.

Studie se zúčastnilo devět psů smíšených plemen, kteří absolvovali celkem 135 tréninků. Každý pes zažil 15 pětiminutových sezení s každým z pěti trenérů. Trenéři vyslovovali standardní povely jako „sedni“, „stoupni“ a „kutálej se“ neutrálním tónem. Během zbývajících lekcí měnili svůj tón hlasu a používali milý, neutrální nebo vyčítavý tón řeči. V lekcích, kdy trenéři používali káravý způsob komunikace, výzkumníci pozorovali u psů více negativních emocionálních znaků. Patřilo mezi ně méně časté vrtění ocasem a ubyl čas strávený vedle trenéra. Psi si také vedli hůře v reakci na povely. Autorka studie Melissa Bravo Fonseca vysvětlila, že vyčítavý hlas může psa stresovat a ovlivnit jeho výkon. „Vzhledem k získaným výsledkům věříme, že příjemný tón hlasu vytvořil pozitivní atmosféru, ve které mohou zvířata uvolněně komunikovat a lépe plnit příkazy,“ uvedla.

Nástupu do aktivní zálohy předchází šestitýdenní dobrovolné vojenské cvičení, které je placené. Armáda ČR výcvik nabízí i těm, kteří mají zájem získat nebo prohloubit své vojenské dovednosti. Neberou však každého. Zájemce musí splnit několik podmínek: musí být starší 18 let, trestně bezúhonný a zdravotně způsobilý. Před nástupem je potřeba splnit kvalifikační předpoklady, což je alespoň výuční list, a podepsat prohlášení o nepodporování extremismu.

Dostat se do Aktivní zálohy Armády ČR je jednodušší, než se stát vojákem z povolání. Jedná se přitom o plnohodnotnou součástí Ozbrojených sil České republiky. Vojáci v záloze bývají často nasazováni na pomoc integrovanému záchrannému systému nebo při krizových situacích, jako jsou třeba živelní či jiné nepředvídatelné pohromy. Tito lidé tedy nejen, že více dbají o své zdraví, ale pomáhají své zemi.

Zdroj: iDnes, Armáda ČR

Kromě výcviku psů centrum realizuje i Mistrovství České republiky ve výkonu asistenčních a vodících psů či tradiční veřejné promoce psích studentů daného ročníků – Super den, během kterého jsou pejsci slavnostně předáváni novým paničkám a páníčkům.

Výcvik speciálních psů je dlouhý a finančně nákladný. Obvykle trvá šest až dvanáct měsíců a průměrně vyjde na 300 tisíc korun. „Celému procesu předchází zhruba desetiměsíční výchova štěňat, která se musí plně socializovat a naučit základní principy soužití s člověkem. Pro štěně je první rok v životě nejdůležitější. Teprve potom můžeme přejít k samotnému výcviku asistenčních nebo vodicích psů,“ vysvětlila ředitelka organizace Helppes Zuzana Daušová s tím, že štěňat, která mají potenciál stát se psím pomocníkem, je poslední dobou velmi málo.

„Pejsci jsou trénováni na situace, v nichž musí splnit nejrůznější úkony. Výcvik asistenčního psa pro diabetika je tedy trochu jiný než asistenčního psa pro vozíčkáře. Samozřejmě existují průsečíky, nicméně každý pes se postupně stává expertem ve specifické oblasti,“ dodala Daušová.

Díky speciálně vycvičeným psům se mohou lidé s nejrůznějším druhem postižení (nevidomí, lidé na vozíčku, epileptici, diabetici, lidé s posttraumatickým syndromem či děti s poruchou autistického spektra a další) osamostatnit. Většinou jsou totiž odkázáni na pomoc ostatních, což jim brání v získání sebevědomí nebo v navození pocitu bezpečí. Obojí je pro ně s psími pomocníky mnohem jednodušší.

K pozitivnímu tréninku se poprvé dostala, když se snažila vychovat své tři psy. „Přístup ke psům na cvičáku se mnou vůbec nesouzněl. Obrátila jsem se proto na speciální trenérku, která nás naučila pracovat se psy zcela jiným způsobem, moc je to bavilo a výsledky byly vidět okamžitě,“ vzpomíná na své začátky v době, kdy ještě studovala třetí ročník gymnázia.

Postupně začala shromažďovat všechny dostupné informace o pozitivním výcviku. Následně o tématu napsala e-knihu a vytvořila vlastní webové stránky. „Chtěla jsem pomáhat dalším bezradným majitelům pejsků s pozitivním výcvikem, ale nevěděla jsem jak. Pak mi mamka koupila kurz Podnikání z pláže a došlo mi, že online formou výcviku bych mohla pomoct mnohonásobně více lidem,“ popisuje.

Začátky však nebyly vůbec snadné. Odměna v podobě hotové e-knihy sice po měsících dřiny stála za to, zisky z prodeje však sotva pokryly náklady a když se už nějakou dobu její podnikání potácelo na hraně ztrátovosti, začala Groulíková přemýšlet, jestli to nebude lepší vzdát. Později však objednávek začalo přibývat, a tak se rozhodla udělat další krok v podobě online video kurzu. „Kurz měl prvních pár set absolventů a chodily děkovné emaily a zpětné vazby, to byl ten správný hnací motor,“ dodává.

Pozitivní výcvik je pro psa jakéhokoli věku i plemene

Podle Groulíkové je hlavní předností pozitivního výcviku fakt, že psy baví a na trénink se těší. Takové cvičení je daleko efektivnější a namísto několika hodin strávených na cvičáku stačí tréninku věnovat pět minut jednou až dvakrát denně. „Spočívá to v tom, že se psem pracujeme formou pozitivní motivace, odměňujeme správné chování, místo toho abychom trestali to špatné,“ vysvětluje trenérka.

Jako největší výhodu online kurzů vnímá zakladatelka školy jejich snadné šíření, a tím i potenciál pomoci více lidem. „Našimi kurzy prošlo více než deset tisíc pejsků a jejich majitelů, a toho bychom při osobních trénincích jen těžko dosáhli,“ míní Groulíková, podle které patří mezi další plusy online formy také fakt, že lidé mohou své psy trénovat v domácím prostředí a vlastním tempem.

Online psí škola, v níž stále přibývají nové kurzy, zatím funguje v Česku, Polsku a na Slovensku. Chystají se však překlady do angličtiny a vstup na trh anglicky mluvících zemí. „Každý si u nás najde to své. Máme kurz pro štěňátka, pro dospělé pejsky na základní povely, kurzy na konkrétní problémy jako například přivolávačská výzva nebo stop tahání na vodítku či kurz pro ty, kteří chtějí svého pejska naučit úchvatné kousky,“ dodává Groulíková.

Za svou kariéru vyčenichal sameček krysy obrovské 71 nášlapných min a 38 kusů nevybuchlé munice. Loni mu za tyto zásluhy udělila britská veterinární charita jako první kryse vyznamenání za odvahu a oddanost. „Ačkoliv se stále těší dobrému zdraví, dosáhl důchodového věku a je znatelně pomalejší,“ uvedla belgická nevládní organizace Apopo, která krysu vycvičila. Magawa podle ní od min a nevybuchlé munice vyčistil kambodžské území o rozloze 141 tisíc metrů čtverečních.

Magawa se narodil v roce 2014 v Tanzanii, v Kambodži působí od roku 2016. V důchodu bude žít ve stejné kleci jako doposud, přičemž ho čeká i stejný denní program s jedinou podstatnou výjimkou: už nebude chodit na minová pole. Bude ale dostávat stejné jídlo, pravidelně si bude hrát a půl hodiny denně cvičit. Čekají jej i pravidelné zdravotní prohlídky.

Krysy mají dobře vyvinutý čich a umí odhalit chemické složky ve výbušninách. Ignorují různé kovové úlomky a vyhledávají miny rychleji než člověk. Jakmile na nějakou narazí, upozorní na ni svého lidského spolupracovníka, který je doprovází. Charitativní organizace Apopo cvičí krysy nejen k vyhledávání výbušnin, ale i k odhalování tuberkulózy. Výuka obvykle trvá jeden rok.

Zdroj: AP

Včely jsou známé především proto, že opylují rostliny a vyrábí chutný med. Mají ale také velmi citlivý čich. A právě tuto vlastnost využili vědci z nizozemské univerzity ve Wageningenu, aby včely naučili rozpoznávat nákazu koronavirem. Výzkumníci včely při výcviku odměňovali cukrovou vodou vždy, když jim dali přičichnout k infikovaným vzorkům. Pokud před ně postavili nenakažený vzorek, dostaly obyčejnou vodu. Včely si na tento systém rychle zvykly a jakmile ucítily nákazu covid-19, automaticky natahovaly sosáky v očekávání sladkého roztoku.

Vědci přitom spoléhají na skutečnost, že onemocnění mění tělesný pach. Při prvním testování proto včelám dávali čichat k tělům zdravých i nemocných norků. Kromě snadného výcviku patří mezi výhody také to, že jsou výsledky testovaných vzorků známé již za několik vteřin. Včely se navíc vyskytují napříč kontinenty, a tak je není nutné do vzdálených zemí dovážet. Metoda je tím pádem poměrně levná. Podle vědců by tak mohla najít uplatnění například v chudších zemích, kde je možnost testování omezená.

Psi se již dříve používali k identifikaci rakoviny, malárie nebo cukrovky. U hledání koronaviru jsou podle německé stanice Deutsche Welle zvířata úspěšná v 94 procentech případů. „Myslíme si, že to funguje, protože se kompletně změní metabolické procesy v těle nakaženého pacienta, a psi jsou schopni specifický zápach této změny detekovat,“ vysvětlila bioložka Maren von Köckritz-Blickwedeová, jak uvedl deník Aktuálně.cz.

Odhalit virus způsobující nemoc covid-19 se učí zvířata v psí škole v německém Ulmenu. K výcviku využívají psy, kteří už mají zkušenosti s hledáním výbušnin nebo drog. Kromě belgických ovčáků jsou trénováni také retrívři nebo španělské rasy. O výcvik psů na detekování koronaviru se pokoušejí také odborníci z Francie, Velké Británie nebo Chile.

Zdroj: aktuálně.cz

České centrum signálních zvířat je neziskovým spolkem s jasnou vizí – vycvičit psy k včasnému odhalení různých onemocnění, a to zejména těch nádorových. Výcvik probíhá ve specializovaném výcvikovém centru v Kopřivnici a podílí se na něm kynologové, veterináři, výzkumní pracovníci a další dobrovolníci. Přestože má trénink jasná pravidla, je vždy založen na principu hry a odměny. Podobně jako při hledání výbušnin, drog nebo těl v troskách budov hraje i při diagnostice rakoviny hlavní roli nejrozvinutější ze psích smyslů, tedy čich.

Za projektem stojí Petra Riedlová Matulová a Spiros Tavandzis, kteří věří, že má tato inovativní metoda vysoký diagnostický potenciál, a může tak doplnit laboratorní testy, na které se lékaři aktuálně spoléhají. Byť je projekt stále ve fázi výzkumu, nachází si mnoho podporovatelů a naději na úspěch dávají také výsledky pilotních testů. Podobná iniciativa úspěšně probíhá například ve Velké Británii, kde se setkává s podporou přímo od státu.