Dívka si byla vědoma toho, že její rozhodnutí znamená velkou změnu. Přesto neváhala a do prvního stříhání šla s úsměvem. Vlasy si nechala zkrátit o půl metru a darovala je na výrobu paruky pro onkologicky nemocné či pacienty s alopecií. Podpora rodiny jí dodala odvahu a zároveň jistotu, že dělá správnou věc. „Dneska už ani nevím, že jsem měla tak dlouhé vlasy. Po tom ustřihnutí je to strašně dobrý pocit,“ uvedla desetiletá slečna, která poprvé začala uvažovat o darování vlasů už o pár let dříve, když viděla televizní pořad o onkologicky nemocných dětech. Tehdy si řekla, že až jí narostou do potřebné délky, daruje je. Uběhlo pár let a k uskutečnění jejího plánu ji popostrčila nepřímo kamarádka z baletu. „Vždycky obdivovala moje dlouhé vlasy a já se pak dozvěděla, že trpí alopecií. A to mě povzbudilo plán uskutečnit,“ vysvětlila Dorotka.

Vlasy budou využity k výrobě paruk pro děti, které podstupují náročnou léčbu a přišly o vlastní. Takový dar má obrovskou hodnotu nejen praktickou, ale i psychickou. Pomáhá vrátit sebevědomí a pocit normálnosti.

Klíčovou roli hrají takzvané melanocytové kmenové buňky, které produkují pigment melanin. Vědci zjistili, že tyto buňky se sice s přibývajícím věkem neztrácejí, ale „uvíznou“ v neaktivním stavu a přestanou se vyvíjet správným směrem. Studie, provedená na myších, ukázala, že pokud se buňky nemohou přesouvat mezi jednotlivými zónami folikulu, jejich funkce se zastaví a nový vlas už vyrůstá bez barvy. Právě tato ztráta flexibility tedy vede k tomu, že vlasy postupně šediví, i když základní buněčný potenciál zůstává zachován.

Zásadní je zjištění, že buňky jsou stále přítomné a teoreticky znovu použitelné. Pokud by se podařilo obnovit jejich pohyblivost nebo flexibilitu, mohlo by dojít k návratu přirozené barvy vlasů. Výzkum je zatím v rané fázi a netýká se přímé léčby u lidí, ale poprvé jasně ukazuje, že šedivění není způsobeno ztrátou buněk, ale změnou jejich chování. To výrazně mění pohled na stárnutí vlasů i možnosti budoucích zásahů.

Výsledky studie vedené doktorem Markusem Böhmem z univerzity v Münsteru naznačují, že určité hormonální terapie by mohly poskytnout slibná nová řešení v případě stárnutí. „Kůže je největším orgánem lidského těla a prochází vnitřním i vnějším stárnutím,“ napsali vědci. Odborníci poznamenali, že vnitřní a vnější stárnutí spolu souvisí, což vede k rozpadu pojivových tkání, snížení funkce kmenových buněk a ztrátě pigmentu.

Spánkový hormon melatonin má podle odborníků antioxidační vlastnosti, které mohou chránit kožní buňky před poškozením. Vědci rovněž zkoumají hormon stimulující α-melanocyty, aby zjistili, zda ovlivňuje pigmentaci kůže. Věnují se také endokanabinoidům, nalezeným v produktech na bázi CBD pro jejich účinek na stresové reakce pokožky. V určitých studiích se zdálo, že tyto molekuly poskytují ochranu proti změnám vyvolaným UV zářením. Mohou také souviset s tím, jak vlasy ztrácejí svůj přirozený pigment.

Výzkumné týmy nyní dávají dohromady, jak různé hormonální systémy ovlivňují vrásky a barevné změny na kůži a ve vlasech. Doufají, že budoucí léčba bude kombinovat vnější a vnitřní metody, aby byla pokožka odolnější a zdravější.

Jak oleje na vlasy zlepšují zdraví a vzhled vlasů?
Vlasové oleje mohou vlasům dodat řadu živin a ochranných složek, které zlepšují jejich celkovou kondici a vzhled. Oleje působí jako bariéra proti škodlivým vlivům okolního prostředí, včetně UV záření a znečištění, a zároveň hydratují suché konečky. Pravidelný zábal nebo masáž pokožky hlavy s kvalitními oleji také podporuje krevní oběh, což napomáhá růstu vlasů.

Významnou výhodou je schopnost olejů pronikat hluboko do vlasových vláken a poskytovat jim důležité živiny, jako jsou vitamíny E a A, mastné kyseliny nebo přírodní antioxidanty. Tyto složky přispívají k regeneraci poškozených vlasů a eliminují lámavost, což je častý problém zejména u dlouhých nebo barvených vlasů. Například kokosový olej je oblíbený pro svou schopnost pronikat hluboko do struktury vlasů, kde hydratuje a posiluje vlasová vlákna. Arganový olej, často přezdívaný jako „tekuté zlato“, je zase známý svou schopností zlepšovat elasticitu vlasů a dodávat jim oslnivý lesk.

Dlouhodobé účinky pravidelného používání olejů na vlasy
Dlouhodobé používání olejů na vlasy se odráží nejen na zdravém vzhledu vlasů, ale také na jejich celkové kvalitě. Časem si všimnete:

• Zlepšené hydratace a snížení lámavosti: Vlasy, které jsou pravidelně ošetřovány oleji, si zachovávají svou přirozenou vlhkost a jsou méně náchylné k lámání. Tento efekt je zvláště užitečný pro suché nebo chemicky ošetřené vlasy, které často trpí roztřepenými konečky.
• Zvýšení elasticity a odolnosti: Díky pravidelnému přístupu živin z olejů se vlasy stávají flexibilnějšími a odolnějšími vůči škodlivým vlivům okolního prostředí. Dlouhodobý efekt některých olejů na vlasy, jako je amla, zahrnuje také prevenci předčasného šedivění, které mohou efektivně oddálit.
• Celkové zlepšení kvality vlasů: Pravidelně vyživované vlasy jsou viditelně zdravější, hustší a lesklejší. Tento dlouhodobý efekt se neomezuje pouze na vzhled – zdravější vlasy jsou také méně náchylné k poškození a snáze se udržují.

Dalším důležitým efektem je zdravá pokožka hlavy. Pravidelná masáž s oleji na vlasy totiž pomáhá redukovat suchost a loupání kůže, což je klíčové pro odstranění problémů s lupy a zároveň podporu zdravého růstu vlasů.

Jak zvolit správný olej pro vaše vlasy?
Při výběru vlasového oleje je třeba zaměřit se na svůj typ vlasů a problémy, které potřebujeme řešit:

• Suché vlasy: Vyzkoušejte hydratační oleje, jako je kokosový nebo arganový olej.
• Mastné vlasy: Vhodné jsou lehké oleje, jako je jojobový, protože nezatěžují vlasy.
• Jemné vlasy: Jojobový nebo hroznový olej jsou lehké a nezatěžují vlasy.
• Barvené a(nebo) poškozené vlasy: Pro potřeby ochrany barvy a hloubkovou obnovu zvolte avokádový nebo makadamiový olej.

Vědomě zvolená a pravidelně prováděná vlasová kůra s oleji může přinést nejen okamžité zlepšení, ale také dlouhodobý efekt. Vyzkoušejte ji a objevte potenciál zdravých a krásných vlasů!

K tomuto zjištění dospěla profesorka Sheila MacNeilová z University of Sheffield ve spolupráci s vědci z COMSATS University v Pákistánu. Jejich společný výzkum nasměroval pozornost na tuto specifickou sloučeninu cukru díky její schopnosti podporovat angiogenezi – růst nových krevních cév.

2dDR je molekula, která má zásadní roli v různých biologických procesech jak u zvířat, tak u lidí. Při aplikaci na kůži holohlavých myší vědci zaznamenali podstatný opětovný růst chlupů. Je zajímavé, že to bylo podobné účinkům pozorovaným u minoxidilu, jednoho ze dvou léků schválených FDA pro léčbu plešatosti. Tím, že dojde k podpoře tvorby nových krevních cév kolem vlasových folikul, vytváří sloučenina cukru prostředí příznivé pro růst vlasů a prodlužuje aktivní růstovou fázi vlasového cyklu při plešatosti.

Výzkumníci přišli na to, že kmenové buňky vlasových folikulů časem tvrdnou, což brání jejich schopnosti rašit vlasy. Odborníci se proto zaměřili na to, jak změkčit tyto kmenové buňky vlasových folikulů, a tak revitalizovat jejich schopnost produkce vlasového porostu. Řešením je molekula RNA známá jako miR-205. Zvýšením její produkce zjistili, že tuhost kmenových buněk se zmenšila, což podpořilo růst vlasů.

Vědci prováděli tento test na hlodavcích. Geneticky upravili kmenové buňky tak, aby nadprodukovaly miR-205. Výsledkem byl povzbudivý nárůst ochlupení u mladých i starých myší. „Vlasy začaly rašit za pouhých deset dní,“ řekl profesor Rui Yi. „Nové kmenové buňky nevytváříme. Spíše stimulujeme ty stávající k růstu,“ doplnil.

Vlasy lidem rostou a vypadávají neustále. Jedná se o normální koloběh, který se opakuje po celý život. Nové vlasy vyrůstají z vlasových folikul, které se nacházejí v kůži a v nichž sídlí i melanocyty produkující pigment. Melanocyty se také neustále rozpadají a obnovují. Nové se vytvářejí z kmenových buněk a právě tyto buňky se podle vědců „zasekly“ v limbu u lidí, jejichž vlasy zešedivěly.

Tým z Newyorské univerzity studoval tento proces u myší, které mají identické buňky, jež u nich určují brvu srsti. Pokud se jeho poznatky potvrdí u lidí, bylo by pravděpodobně možné vyvinout způsob, jak do budoucna předejít šedinám a ušetřit za kadeřníka kvůli barvení. Podle Britské asociace dermatologů by práce na melanocytech mohla navíc pomoci lidskému chápání některých druhů rakoviny a dalších onemocnění a jejich léčbě.

Organizace nechává z delších kadeří vyrábět čtvercové biokompozitní sáčky. Ty pak lze efektivně využít při likvidaci chemických úniků a havárií. Skvěle totiž pohlcují ropu a další uhlovodíky znečišťující životní prostředí. Využít se dají přímo při aktivním zásahu, odstraňování olejných a ropných skvrn. Mimo to mohou posloužit jako součást preventivních opatření. Taková vlasová rohož, usazená u výpustě kanalizace, by pohlcovala znečišťující látky dříve, než by docházelo ke kontaminaci vody. Jeden kilogram vlasů je přitom schopný pohltit sedm až osm litrů ropy.

Ani krátké odstřižky přitom nepřijdou nazmar. Díky vysokému obsahu dusíku jsou perfektním zahrádkářským hnojivem. „Vlasy, obtížný odpad, recyklujeme a využíváme jako absorpční substrát, čímž mu dáváme nový smysl. Výrobek je to naprosto etický, protože jej nemusíme dovážet z opačného konce světa. Doslova roste v oblasti, kde najde využití,“ uvedl Patrick Janssen, spoluzakladatel organizace Dung Dung. Do budoucna se přitom možná dočkáme i využití vlasů ve stavebnictví.

Zdroj: Ekolist, NDTV

Tým odborníků z Jokohamské univerzity zatím pěstování vlasových folikul testoval pouze na myších. I přesto se jim ale podařilo vypěstoval organoidy, tedy zmenšené, ale funkční verze orgánů (vlasových folikul), které implantovali myším bez chlupů, u kterých se uchytily a normálně fungovaly. Vlasový folikul tvoří vlasová cibulka a dvě vlasové pochvy a vytváří chlupy u člověka i zvířat, u lidí taktéž vlasy.

Z pokusů na myších se vědci chtějí brzy přesunout rovnou k lidem. Nebudou ovšem používat buňky z embryí, ale od dospělých dárců. Ty pak pomocí reverzního inženýrství upraví na kmenové buňky, ze kterých by měly vyrůst nové vlasy a chlupy. Jejich výzkum by měl pomoci i v léčbě dalších kožních onemocnění.

Při různých druzích alopecie dochází k úplnému nebo částečnému odumření vlasových folikul, proto by byl takový objev opravdu revoluční. Nejznámějším projevem plešatosti je androgenní alopecie, která je dědičná a postihuje více muže. Jde o ústup vlasové linie a celkové řídnutí vlasů. Další je alopecie areata, kdy vám vypadávají menší kolečka vlasů a opětovně zarůstají, existuje i alopecie totalis – vlasy vypadají kompletně pouze na hlavě, a alopecie universalis, kdy dochází k celkové ztrátě vlasů a chlupů po těle a většinou se zatím nedaří růst obnovit. Jsou i další druhy alopecie, které se ale nevyskytují tak často.

Alopecie je autoimunitní onemocnění. Ke ztrátě vlasů dochází kvůli přidruženým onemocněním či jiným zásahům do těla (očkování, operace) nebo vlivem stresu. Konkrétní příčina u většiny pacientů zatím není dohledatelná.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost, Science Advances

Alopecie je onemocnění, při kterém dochází k nadměrnému padání vlasů v určitých místech. Tvoří se tak pověstná prázdná kolečka, která se postupně rozšiřují, až jsou pacienti úplně plešatí. Nové vlasy jim přitom nerostou. Podle nové studie by však i tito lidé mohli mít naději, že jim opět naroste ztracená hříva. Na základě zjištění odborníků pacientům trpícím tímto onemocněním může pomoci léčba přípravkem na artritidu. Ten byl během 36 týdnů podáván účastníkům výzkumu, kteří trpí těžkou formou alopecie. Kontrolní skupina dostávala placebo. Třetině pacientů, kteří dostávali větší množství léku, narostly vlasy.

To dává velkou naději lidem, kteří tímto onemocněním trpí. Znamená to totiž, že se na obzoru rýsuje řešení. Docent dermatologie na Yale School of Medicine a hlavní autor nové studie doktor Brett King uvedl, že vědci jsou nalezení léku na alopecii o krok blíže.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Lad Bible

Co vás vedlo k tomu stát se vlásenkářkou?
Na základní škole jsem neměla ani tušení, čím bych se v budoucnu chtěla živit. Zaujalo mě, že má o rok starší sestřenice nastoupila na střední učiliště vlásenkář/maskér. V prvním ročníku se učili vytvářet paruky, kníry a další vlasové náhrady. Občas mi nějakou svou práci ukázala a mě to nadchlo. Jelikož jsem člověk, který rád něco vyrábí a tvoří, napadlo mě, že tento obor by mohl být to pravé. Nějakou dobu jsem pracovala pod salonem v Praze a poté jsem se rozhodla, že bych chtěla mít vlastní provozovnu a nabídnout klientům více soukromí a prostoru při konzultaci.

Je tato profese lukrativní? Protože je velmi málo dobrých vlásenkářů…
Tato práce je velmi časově náročná, člověk musí být trpělivý a opravdu si to zamilovat. Je to zdlouhavý proces, a ne každému tento typ práce vyhovuje. Spousta lidí si myslí, že se paruka vyrobí během několika málo hodin, což je při ruční práci absolutně nemožné.

Vlásenkářů, kteří se zaměřují pouze na civilní vlasové náhrady, je u nás v Česku opravdu málo, ale nerada bych, aby se zapomínalo i na vlásenkáře, kteří tvoří pro film nebo divadlo. Možná o nich není slyšet, nebo nejsou veřejně známí, ale jejich práce je také velmi důležitá.

Kolik paruk ročně dokážete vyrobit?
Výroba paruky mně osobně trvá 3–4 týdny. Nikdy jsem nepočítala, kolik paruk jsem za rok udělala, jelikož nevyrábím pouze paruky, ale i tupé a další náhrady. Raději to ani nechci počítat, jelikož bych se asi vyděsila, kolik času jsem u toho proseděla. (smích)

Jak náročný je proces výroby paruky, opravdu od začátku až do konce?
Prvním a nejdůležitějším krokem je osobní konzultace, bez které nemůže výroba začít. Každý klient má jiné požadavky, jiné zaměstnání, věk a životní styl. Je tedy důležité vše probrat a přizpůsobit vlasovou náhradu tak, aby klientovi ve všech směrech 100% vyhovovala. Při konzultaci máte možnost si vybrat vlasy (délku, odstín, strukturu), účes a hustotu vlasů na vlasové náhradě. Dalším důležitým krokem je měření hlavy, na jehož základě se vytváří montura (čepička).

Po osobní konzultaci může začít samotná výroba. Prvním krokem je vytvoření (sešití) montury, a pokud je to nutné, tak přichází na řadu i dodatečné úpravy vlasů, například zesvětlení odstínů a další. Poté může začít samotný několikatýdenní proces poutkování. Nakonec se doladí poslední detaily a paruka se připraví na předání. Společně s klientem ke mně dorazí i kadeřnice, se kterou spolupracuji. Vlasová náhrada se musí vyzkoušet, zda perfektně sedí a drží na hlavě klienta. Pokud je vše v pořádku, kadeřnice vytvoří účes podle přání.

V čem se liší na míru dělaná paruka od kupované v obchodu (také z pravých vlasů)?
Ručně dělané paruky mají několik zásadních výhod. Často mi přijdou klienti, kteří mají paruku kupovanou v kamenném obchodě, ale paruka jim dobře nesedí na hlavě nebo je až moc hustá a necítí se v ní komfortně. U mě si klient může nechat vyrobit paruku podle svých představ, a právě v tomhle vidím tu největší výhodu.

Klienti mi často posílají fotografie z minulosti, kdy ještě měli své vlasy, a mým úkolem je jim tedy vytvořit téměř totožnou vlasovou náhradu, aby se cítili stejně dobře jako předtím. Také každému vyrábím monturu přesně na míru, protože každý člověk má jiný tvar a velikost hlavy a není tedy téměř možné, aby paruka z obchodu seděla každému. Některé paruky z obchodu vypadají opravdu skvěle, ale nemusí být pro každého.

Pracujete sama, nebo máte pomocníky?
Momentálně a vlastně téměř pořád pracuji sama. Je opravdu těžké najít někoho, koho by tato práce bavila a byl by ochotný se vypracovat. Za veškeré výrobky nesu zodpovědnost já, a tak si nemohu dovolit svěřit zakázku jen tak někomu. Někdy je to náročné a nemohu přijímat velké množství klientů, ale na druhou stranu se klientům mohu více věnovat a vytvořit si s nimi příjemný vztah.

V jakých částkách se pohybují paruky na míru?
Vlasové náhrady, konkrétně paruky se pohybují v řádech desetitisíců. Pravé lidské vlasy nejsou levná záležitost a ručně vyrobit paruku trvá, a to se samozřejmě musí do ceny promítnout. Vlasy, které mám v nabídce a nabízím klientům, si vybírám osobně a zaměřuji se na jejich kvalitu. Cenově se vlasy pohybují v řádech desítek korun za gram a v některých případech i přes sto korun za gram. Cena se řídí hlavně podle délky, odstínu, kvality, ale i původu vlasů. Středoevropské vlasy jsou dražší než východoevropské.

Nabízím ale i možnost si donést na výrobu vlastní vlasy, které klientovi například někdo daroval, nebo mám vlasy, které daroval někdo mně. V tomto případě klient hradí pouze výrobu a drobný materiál, tímto způsobem je možné ušetřit několik tisíc.

Medailonek

Michaela Holá se věnuje výrobě paruk, tupé, příčesů a dalších vlasových integrací. Vystudovala Střední odbornou školu Vlásenkář/maskér v Praze. Vlásenkářství se věnuji již 10. rokem a zaměřuje se primárně na výrobu vlasových náhrad pro civilní využití, zejména pro klienty s onkologickým onemocněním a alopecií. Vlasové náhrady vyrábí podle individuálních potřeb a přání každého klienta.

Autorský článek Barbary Tesařové, www.parukymichaela.cz

Lokny nemusí putovat jen do koše

Je to poměrně jednoduché. Stačí si vybrat organizaci, které vlasy budete chtít věnovat. Některé se soustředí pouze na onkologické pacienty, kteří o vlasy přišli v důsledku léčby rakoviny, a jiné se zaměřují i na lidi trpící alopecií. Jde o vypadávání vlasů, které vás může postihnout pouze lokálně (alopecia areata), kdy se vám vytvoří holá kolečka, nebo úplně (alopecia universalis), kdy vypadají všechny vlasy i ostatní ochlupení. Nejčastěji ovšem lidi postihuje alopecie androgenní, která je částečně dědičná a patří pod ni i tradiční ústup vlasů u mužů s přibývajícím věkem.

Přijít o vlasy je zvláště pro ženy velmi bolestivé, říká se přeci, že vlasy jsou koruna krásy. Proto často pátrají po vlasové náhradě. Pokud vlasy pouze řídnou, je možné si pořídit tupé, které vlasy opticky zahustí. Pro ty postihnuté alopecií universalis je pak jedinou možností paruka. K dostání jsou paruky syntetické nebo z pravých vlasů, které jsou od reálných opravdu k nepoznání. Sehnat ale kvalitní paruku není jednoduché, navíc jde o poměrně nákladné řešení. Taková paruka není ani na celý život, a i když se o ni dobře staráte, za pár let musíte pořizovat novou. V minulých letech ještě ke všemu přestaly pojišťovny vyplácet příspěvek na paruku právě pacientům s alopecií.

Nejlepší je si paruku nechat vytvořit na míru z pravých vlasů, to je ale také asi nejdražší varianta, proto je pro mnoho lidí nedosažitelná. Různé organizace se to ale snaží změnit a díky darovaným vlasům vytvářejí lidem paruky zdarma. Asi si umíte představit tu radost, když někdo dostane svoji první paruku, která mu skvěle sedí a je k nepoznání od jeho původních vlasů.

Jak darovat a jak se o paruku přihlásit

Většina těchto organizací (seznam a odkazy níže) přijímá vlasy 35–40 cm dlouhé, nebarvené a nešedivé. Musíte tedy svou hřívu chvíli pěstovat, ale ten pocit za to stojí. Dokonce se můžete podívat na seznam partnerských kadeřnictví, kde vás při darování ostříhají zadarmo a zajistí tak, že vlasy budou opravdu v požadované délce a kvalitě. Pak už stačí vyplnit darovací smlouvu a vlasy poslat dál. Brzy zjistíte, komu posloužily a udělaly radost.

Pokud jste vy tím, kdo trpí ztrátou vlasů, a paruku byste uvítali, podívejte se na stránky nadačního fondu Daruj vlasy, Nové háro, Grácie nebo Dlouhovláska, kde najdete informace o tom, jak se o paruku přihlásit. Většinou stačí vyplnit formulář, kde popíšete svůj problém, a pak vás budou dále kontaktovat.

Nestyďte se říct někomu o pomoc, není žádná hanba přijít o vlasy, a právě paruka vám může vrátit zpět sebevědomí.

Zdroj: NF Daruj vlasy, Dlouhovláska, Nové háro, NF Grácie

Kdy vám alopecie poprvé zasáhla do života? A co to vlastně je?

Alopecie je autoimunitní onemocnění způsobující ztrátu vlasů a ochlupení. Existuje několik typů – od holých míst v hlavě, přes kompletní ztrátu vlasů až ke ztrátě veškerého ochlupení. Já si diagnózu vyslechla před čtyřmi lety. Doktorka mi oznámila, že ustupující vlasy asi nezastaví a pravděpodobně přijdu o všechny. To se vyplnilo za několik dalších týdnů a brzy následovaly také řasy a obočí.

Jak se mladá žena s takovou diagnózou vyrovnává?

Těžko. I když se to může zdát jako maličkost, vlasy jsou pro ženu poměrně zásadní „doplněk“. První rok jsem nosila paruky, šátky a čepice. Dalo mi dost zabrat se s alopecií alespoň trochu vyrovnat. Zvyknout si na to, jak vypadám, ale i vůbec o alopecii se svým okolím mluvit. Není to lehké. Musím říct, že už od začátku jsem se těšila, že jednou vyrazím ven bez paruky, s holou hlavou. Ta představa se mi líbila, ale neměla jsem vůbec tušení, jak náročné bude se k ní dostat. Začala jsem se třeba přirozeně víc líčit, protože jsem měla pocit, že alespoň tak si nechám trochu té ženskosti. Navíc bez řas a obočí člověk ztrácí i výrazové prostředky pro mimiku a vyjadřování emocí. Je s tím spojeno tolik věcí!

Bála jste se i reakcí okolí?

S holou hlavou mě dlouhou dobu znali jen moji nejbližší. Ale samozřejmě, obecně se na vás upírá poměrně velká pozornost lidí a musíte občas čelit nepříjemným poznámkám. Často se setkávám se soucitnými pohledy, dle mého většinou souvisejí s představou rakoviny. Stalo se mi i to, že mě oslovila paní, která léčbou sama prošla a ptala se, jaký typ rakoviny mám. Nejdřív jsem na takové věci odpovídala, že jde o alopecii a začala vše vysvětlovat. Postupně jsem se naučila hlavně poděkovat a spíš nějakým způsobem empaticky nasdílet moment lidí, kteří oba prochází nebo procházeli něčím složitým. V každodenním životě alopecie přináší to špatné, ale i spoustu dobrého. Třeba při luxování vám žádné vlasy neucpávají vysavač, to samé ve sprše. Ráno si můžete přispat, protože nemusíte mýt vlasy a upravovat účes.

Kdy přišel ten zlom a začala jste vycházet mezi lidi s holou hlavou?

Dost to souvisí s mou zálibou v příbězích. Když se u mě objevila alopecie, všechno se uvnitř mě pralo, snažila jsem se s tím nějak sama vyrovnat. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem si svůj příběh promítla do cesty hrdiny – dramaturgického schématu, který nacházíme prakticky ve všech dramatických dílech od knih až po filmy. Překvapilo mě, že i má cesta do ní skoro dokonale zapadala. Začala jsem se navíc o alopecii opravdu zajímat a přicházet do kontaktu s dalšími lidmi s tímto onemocněním. Rozhodla jsem se, že já to zvládnu a nenechám se nemocí deptat, že chci být veselá a šťastná, ať s vlasy nebo bez. Velké procento nemocných ale tento přístup nemá a často alopecii „tají“ i před svými nejbližšími. Je pro ně těžké vyjít se svým já, i když se vlastně nic nezměnilo, jsou to stále oni. Jakmile jsme se ale začali o nemoci bavit, sdílet zážitky, pocity, úplně rozkvetli, protože najednou v tom nebyli sami. I proto vlastně vznikl komiks Bez vlasů.

Komiks Bez vlasů tedy zachycuje váš osobní příběh?

Komiks popisuje dobu přibližně prvního roku s alopecií, ale vracím se vlastně i zpět do dětství a téměř do současnosti. Snažila jsem se totiž ukázat, kolik rovin tato nemoc ovlivňuje. Je to takový mix o ženství, zdravém životě, prioritách, work life balance i zdravotnictví a medicíně. To všechno mě totiž hodně ovlivňovalo a musela jsem se s tím vyrovnávat. Bylo pro nás taky důležité ukázat, že se nejedná jen o smutek a stesk, vyrovnávání se s novým vzhledem, ale alopecie přináší také spoustu zajímavých a často zábavných situací. Ráda vzpomínám třeba na nákup a zkoušení různých paruk, nebo na komplimenty, které mi neustále přichází na tvar mé lebky!

Mám radost, že v komiksu jsou zachyceny opravdu reálné situace, nemusela jsem si tam nic vymýšlet pro zvýšení čtivosti nebo líbivosti scén. Všechny osoby i rozhovory jsem opravdu zažila, všechny zachycené myšlenky mi opravdu běhaly hlavou. Sama jsem byla překvapená, jak to kresba všechno krásně podtrhla a dodala situacím emoce i spád.

Proč jste se rozhodla právě pro komiks? Je to poměrně netradiční formát…

Při studiích žurnalistiky jsem psala komiksové recenze, v komiksu jsem totiž našla dokonalé propojení dvou mých zálib – literatury a umění. Měla jsem také to štěstí, že jsem se dostala do české komiksové komunity plné úžasně talentovaných tvůrců. Byla a stále jsem jako Alenka v říši divů, když vidím, čeho jsou naši kreslíři schopni. Mezi nimi je právě i Štěpánka Jislová, se kterou jsme založily spolek Laydeez do Comics Praha s cílem více promovat tvorbu českých komiksových autorek. Když Štěpánka kývla i na ilustraci komiksu, měla jsem velkou radost, protože jsem mohla spolupracovat s někým, kdo zná mě i můj příběh. Ostatně Štěpánka v komiksu i sama vystupuje.

Jaké reakce na knihu dostáváte? Překvapily vás?

Kniha vyšla v době, kdy byla všechna knihkupectví zavřená, takže start opravdu neměla nijak lehký. Netušili jsme, co od toho čekat, a i pro nakladatelství to byla zcela nová situace. Odezva mě ale opravdu mile překvapila. Záhy po publikování komiksu se mi začaly ozývat desítky lidí, ať už s alopecií, nebo jinými problémy. Psali mi, že se v mém příběhu nacházejí, a spoustu pocitů i situací dobře znají. Musím říct, že v tu chvíli už mi vlastně byla jakákoli recenze ukradená, protože se ukázalo, že komiks si našel ty, pro které vznikl, a povedlo se mi předat přesně to, co jsem chtěla.

Skvělou zpětnou vazbu dostávám i od mých přátel a známých, kteří často ani netušili, čím si procházím a jak to beru. Komiks byl totiž naprosto největším odhalením, které jsem udělala. O alopecii a mých pocitech a prožitcích mi nikdy nešlo mluvit, jsem v tomto ohledu spíš uzavřená. I pro lidi, kteří se mnou částečně sdílí život, tam tak bylo něco nového. Také to byl náš cíl. Vysvětlit veřejnosti, co alopecie je a třeba jednou docílit toho, aby se za vámi lidi na ulici neotáčeli. Ostatně na lidech s alopecií není nic zvláštního. Jen nemají vlasy.

Máte v plánu šířit osvětu o alopecii i dále?

Alopecie mě fascinovala už od začátku a měla jsem to štěstí, že jsem poznala lidi, kteří mi trochu pomohli onu osvětu dostat na veřejnost. Můžu zmínit třeba série fotografií Miloše Nejezchleba právě o alopecii, ke které nás naše setkání inspirovalo. S druhou sérií fotek, do které jsem se zapojila hned s několika dalšími lidmi s alopecií, dokonce Miloš vyhrál prestižní soutěž Czech Press Photo v kategorii Lifestyle. Moc ráda bych o alopecii mluvila dál. Pokud se mi podaří tak pomoci jen pár lidem, kterým teď opravdu není hej k tomu, aby se s nemocí naučili žít a znovu si dovolili mít sami sebe rádi, budu úplně nejšťastnější!

Medailonek

Tereza Drahoňovská (30) se ve světě slov a umění pohybuje už od studentských let. Absolvovala studium žurnalistiky a mediálních věd na Karlově univerzitě, pracovní uplatnění pak našla v marketingu. Čile se angažuje také v propagaci české komiksové tvorby. Její láska k tomuto žánru vyústila až k vydání vlastního komiksu Bez vlasů. Prostřednictvím ilustrací Štěpánky Jislové v něm vypráví svůj příběh, který už několik let provází autoimunitní onemocnění alopecie. 

Otcem myšlenky je Phil Morgese se svou dcerou Emmou, kteří chtěli uspořádat jedinou lekci ve snaze pomoct dalším tatínkům v místní komunitě. Ohlas byl ale tak mimořádný, že Morgese vzápětí své aktivity značně rozšířil, a to i o online verzi. Skrze svůj projekt sdílí základní instrukce i inspiraci na rozmanité účesy.

Celá iniciativa pracuje s uvědoměním, že nejdůležitější na dělání účesů je pouto, které se za touto činností skrývá. Aktuálně v rámci sdružení funguje 13 dvojic tatínků a dcer, kteří pomáhají jako instruktoři ve svých komunitách.

Ačkoliv muži se svým manželkami sdílejí většinu domácích pracovních povinností, česání vlasů jejich dcer je pro mnohé velkým oříškem. Majitelka kadeřnictví Cozy Friedman si této skutečnosti všimla a na začátku července zahájila kurzy pro česání chtivé muže s názvem Opravdoví chlapi umí zaplétat. „Účast je vysoká. Na první hodině jsme dokonce museli odmítat lidi a od té doby máme pořád obsazeno,“ řekla pro CBS News Friedman.

Prvním stupněm je pro muže v kurzu naučit se učesat koňský ohon. Po zvládnuté této dovednosti postupují na další fázi, kterou je zaplétání copu a vytváření drdolů. „Je to super. Neuměl jsem nic, a teď umím koňský ohon,“ řekl CBS News jeden z účastníků kurzu. Dle majitelky je o kurzy velký zájem a muži se do nich hlásí iniciativně sami.