Aplikace, kterou by mohli využívat psychoterapeuti při práci s klienty, spojuje princip virtuální či smíšené reality a monitoring biosignálu. „Terapeutický nástroj BraveMind klientům umožní bezpečně reagovat na různé fobické stimuly v kontrolovaném prostředí. Zvýší to efektivitu terapeutických sezení a šetří čas i náklady psychoterapeutů,“ uvedl Vojtěch Juřík z Psychologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Právě s technologií BraveMind uspěli vědci v soutěži Prototypuj a ověřuj, kterou pořádá Jihomoravské inovační centrum.

Funkční prototyp vznikne začátkem příštího roku. Poté chtějí výzkumníci navázat spolupráci s psychoterapeuty, nemocnicemi a odbornými centry, kde chtějí technologii vyzkoušet a pak doladit.  „Teprve potom můžeme BraveMind nabízet i komerčně,“ řekl Juřík.

Autorka je terapeutkou pro děti a mládež s praxí v oblasti umění a designu, navíc má magisterský titul v oboru psychoterapie uměním. Své znalosti a dovednosti uplatňuje při psaní. Prostřednictvím laskavého příběhu O veverčákovi a jeho lesních dobrodružstvích se čtenáři naučí techniky zvládání strachu a stresu a uvědomí si, že ačkoliv se všichni občas cítíme ustaraní, nemusíme těmto problémům čelit sami.

Foto: Gabriela Brázdová

Kniha vypráví příběh malého Veverčáka, který od posledního podzimu neopustil své hnízdečko. Potřebuje nasbírat oříšky na dlouhou zimu, ale má příliš velké obavy, které mu výpravu znemožňují. Naštěstí má Veverčák v lese spoustu kamarádů, kteří mu poradí a podpoří ho v tom, aby opustil svůj příbytek. Přítel Ježek mu třeba poradí toto: „Já, když se bojím, se schoulím pevně do klubíčka a vytáhnu všechny své bodliny, aby mi nikdo nemohl ublížit. To mě chrání, když je čeho se bát, ale občas se to stává i bezdůvodně a o ty moje bodliny se pak můžou popíchat i moji kamarádi! A to vůbec není dobré! Proto si pamatuj, že strach se může objevit, když se bojíme oprávněně, ale někdy je jen v našich představách.“

Slovo autorky článku:

Pohádka je psaná větším písmem, tudíž ji zvládnou přečíst i čerství čtenáři, nejsou tak nutně závislí na rodičích či vychovatelích, to považuji za velké plus. Příběh přitom nabízí spoustu mouder a poučení nejen pro malé, ale i velké. Navíc jej doprovází půvabné ilustrace, tudíž je radost knihou listovat.

Na rozdíl od většiny zemí, kde jsou pavouci zobrazováni jako jedovatí a děsiví škůdci, na Filipínách se ve zpravodajství objevují většinou jako domácí mazlíčci nebo jako účastníci oblíbené hry na pavouky. Ta spočívá v chytání pavouků, péči o ně a sledování jejich boje s jinými šestinohými exempláři. Podle antropologů může právě tato hra pomáhat v boji se strachem. „Hru znám velmi dobře. Když jsem jako dítě vyrůstal v provincii Laguna na Filipínách, hrál jsem ji s ostatními dětmi v sousedství,“ popsal antropolog Lasco. „Jako děti jsme chodili do lesů hledat ty nejdivočejší, nejsilnější a nejkrásnější pavouky. Pak jsme je ubytovávali v lahvičkách od léků nebo krabičkách od sirek a krmili je mravenci, kobylkami a dalším hmyzem – dokud nebyl čas si hrát,“ doplnil.

Někteří vědci si myslí, že tato hra s pavouky znamená pro děti první krůčky v oblasti vědy a přírodovědy a v konečném důsledku přispívá k tomu, aby si vážily nejen pavouků, ale i životního prostředí obecně. Vnímají to jako přínos pro životy lidí, neboť drtivá většina těchto zvířat není zdraví nebezpečná.

Kocour, kterému se zkráceně říká Duke, je součástí takzvané Wag Brigade, což by se dalo přeložit jako mrskající četa – slovo wag totiž slangově označuje mrskání ocasem. Není tedy prvním mazlíčkem s posláním působit jako zklidňující prvek. Mezinárodní letiště San Francisco program spustilo poprvé před 10 lety. Nejprve byla pozice vyhrazena výhradně psům, postupem let se však chlupatá jednotka rozrostla také o kočky, králíky nebo světově první terapeutické prase.

Kocour Duke byl údajně zachráněn před 13 lety z kolonie zdivočelých koček a později ho adoptovala pětiletá holčička se svou matkou, díky nimž podstoupil terapeutický výcvik. Zvíře se nyní v určenou dobu pohybuje po letišti se speciální uniformou a nápisem „pohlaď si mě“.

Stres nemusíme pociťovat jen prostřednictvím mysli, často jej vnímáme i na fyzickém těle. Právě s takovým napětím může zatočit progresivní svalová relaxace. Tato technika je založená na propojení dechu, mysli a uvědomění si vlastních svalů. Tak je prý možné docílit zmírnění stresu a úzkosti, které napětí v těle způsobuje. „Progresivní svalová relaxace nabízí výkonnou techniku ​​propojení svalů s myslí, při které mohou sportovci díky zatínání svalů okamžitě pocítit následně uvolnění,“ uvedl Rob DiBernardo, koordinátor duševního výkonu hráčů baseballového klubu Toronto Blue Jays.

Studie prokázaly, že progresivní svalová relaxace pomáhá s usínáním těm, kteří trpí chronickým stresem, pacientům s covidem-19 nebo lidem s popáleninami. Přišlo se na to, že tato technika také zvyšuje práh bolesti u pacientů s chirurgickým zákrokem a pokročilými pacienty s rakovinou. Zájemci je přitom mohou provádět snadno v pohodlí domova nebo kdekoli, kde si lehnou nebo v tichosti sednou na dobu 5 nebo 10 minut.

Autonomnější život může vést ke snížení existenciálního strachu a úzkosti. Tak zní poznatek, na který přišli vědci ve svých nedávných studiích. Lidé, kteří žijí autonomní život, mají podle nic vyšší tzv. symbolickou nesmrtelnost. Tento termín odkazuje k idee, že naše já žije do určité míry i po smrti, např. v obecně uznávaných úspěších či v myšlenkách druhých lidí. Symbolická nesmrtelnost jako určitý pohled na život pak pomáhá snižovat obavy ze smrti.

Ale co to vlastně znamená žít autonomní život? Podle odborníků je autonomní jedinec schopný vyjadřovat své já ve svém konání. Jeho chování je dobrovolné, samoúčelné a svobodné. Má svobodnou vůli a pocit, že má svůj život pod kontrolou. Autonomie podporuje růst a nové zkušenosti, protože poskytuje pevný základ, který snižuje úzkost a strach z neznámého. Takový způsob života může zvýšit i celkovou duševní pohodu a pocit štěstí.

Odborníci také uvedli několik otázek, které vám pomohou odhalit, zda žijete autonomně:

• Pouštím se do aktivit, protože chci? Mohu s nimi přestat, když budu chtít?
• Prožívám často pocit, že mám svobodnou volbu?
• Uspokojuje většina mých aktivit vrozené touhy (např. prozkoumávat své okolí, učit se novým věcem nebo se vyjadřovat)?
• Jak často se do nějakého chování zapojím, protože musím (např. kvůli povinnostem nebo strachu z trestu)?

O autonomii v životě tak stojí za to usilovat. Nejde přitom o zcela nové poznatky. Důležitost osobní volby a sebeurčení zdůrazňovali již velcí existenciální myslitelé jako Viktor Frankl nebo Otto Rank. Nyní jsou jejich myšlenky potvrzené také daty.

Zdroj: psychologytoday.com, springer.com

Fáze REM je nejhlubší částí spánku. Její součástí jsou ovšem krátká probuzení. Odborníci už mnoho let dříve předpokládali, že by tento typ spánku mohl fungovat jako jakási hlídka, která zvířatům pomáhá připravit se na boj nebo útěk před predátory. Pro tuto teorii však neexistovaly pořádné důkazy, což mění nejnovější objev. Studie provedená na Shenzhen Institute of Advanced Technology (SIAT) v Číně by  mohla být prvním projektem, který takový empirický důkaz nabízí.

Vědci objevili společný mozkový okruh reagující na REM spánek i na vrozené mechanismy aktivované při strachu, když vystavili spící myši pachu trimethylthiazolinu, stimulu indikujícímu přítomnost predátora. „Spustilo to rychlé vyrušení z REM spánku, ale ne úplné probuzení. To naznačuje, že REM spánek má specifické vlastnosti, které umožňují rychlé procitnutí v reakci na predátorské podněty,“ uvedl hlavní autor studie Liping Wang, neurolog ze SIAT.

K čemu by mohly být tyto nové poznatky dobré? Využít by je bylo možné v psychoterapeutických postupech. „Naše studie vyvolává otázku, jestli je možné léčit poruchy nálady tím, že se zaměříme na společný regulační okruh spánku a strachu. Na jejím zodpovězení budeme nadále pracovat,“ uzavřel Wang.

Zdroj: Radio Wave, Earth

„Dovolit si být vystrašen v bezpečném prostředí může být formou terapie,“ uvedl Andrew Scahill z Coloradské univerzity v Denveru. Při sledování hororů se učíme kontrolovat svůj strach. Tato schopnost nám pak může být velice užitečná v reálném životě. Budování a následné uvolnění napětí při sledování navíc zvyšuje naši odolnost vůči každodenním úzkostem a stresu. Zmíněné benefity však neplatí pro lidi trpící vážnými úzkostmi, u nichž může dojít ke zhoršení stavu.

Ve filmech se často setkáváme s odrazem našich reálných strachů. Jejich prožití v bezpečném prostředí domova pro nás může být nástrojem, jak se se strachem lépe seznámit a naučit se ho kontrolovat. Na tomto principu je založena například léčba fobií, kdy jsou klienti plánovaně a bezpečně vystaveni zdroji svého strachu a postupně se jej učí překonávat.

Zdroj: healthline.com

Emoce, které obecně považujeme za negativní, jsou neodmyslitelnou součástí života. Nezbývá proto, než je přijmout. Můžeme se je však naučit lépe zvládat a zmírnit či zkrátit jejich prožívání. Jakmile se nám podaří získat nadhled, snáze se také dobereme k řešení problému, který tyto stavy vyvolal, a naučíme se podobným situacím alespoň částečně předcházet.

Jak tedy naladit mysl na příjemnější frekvenci?

Dopřejte si denní dávku roztomilosti

Roztomilá zvířátka, děti, babičky a dědečkové, ale třeba i kreslené obrázky, které vás okamžitě rozněžní, mohou být blahodárným balzámem na pocuchané nervy. Pocit vyvolaný roztomilými objekty je totiž podobný rodičovským pudům – doprovází jej náklonnost, potřeba pečovat a chránit i nutkání se na chvíli zastavit a rozplývat se nad krásou života.

Za roztomilé přitom zpravidla považujeme bytosti a objekty menších rozměrů s oblými a měkkými obrysy. Velké nebo výrazné oči a hebkost, kterou si můžeme osahat nebo alespoň představit, je pak pomyslnou třešničkou na dortu.

Odeberte se do říše snů

Známé rčení, že je ráno moudřejší večera, má opravdu univerzální platnost. Vyspaní a odpočatí totiž máme mnohem bystřejší úsudek, realističtější pohled na svět a sílu postavit se každodenním výzvám. Spánek jednoduše třídí myšlenky a regeneruje tělo.

Jak se ale opravdu dobře vyspat? Odborníci doporučují spíše tvrdší, ale stále pohodlnou postel, stejně jako klidné a bezpečné prostředí s přísunem čerstvého vzduchu a teplotou okolo 17 až 20 stupni Celsia. Obzvlášť uspokojivý a uklidňující je pak spánek v láskyplném objetí, ať už s polštářem, dekou, plyšákem, partnerem, rodičem, potomkem nebo zvířecím mazlíčkem.

Takové to domácí žvýkání

Pravidelně zajídat stres, smutek a úzkostné stavy je jako vytloukat klín klínem zvaným emoční přejídání. Žvýkání však opravdu dokáže zklidnit a odvést pozornost od nepříjemných pocitů. Pohotovostním řešením tak může být žvýkačka, na jejíž žvýkání se plně soustředíme. Svěží dech je pak příjemným bonusem.

Sečteno, podtrženo

Jak tyto triky převést do praxe? Dbejte na kvalitní spánek, v mobilu si vytvořte galerii roztomilých obrázků a nevycházejte z domu bez žvýkaček v kapse nebo kabelce. Psychickou pohodu pak můžete podpořit dalšími osvědčenými tipy, jako je meditace, sport, zábavné filmy či knihy, milá společnost a každodenní vděčnost za zdánlivé maličkosti.

Nezapomínejte ani na své fyzické zdraví, které je s tím psychickým úzce spjato. A pokud nezabere prevence, nebo vás budou paralyzující úzkostné stavy doprovázet čím dál častěji, neostýchejte se a vyhledejte odborníka z řad psychologů a psychoterapeutů.

Článek vyšel ve spolupráci se serverem DreamLife.