Vědci sledovali více než 24 tisíc dospělých lidí. Zjistili, že ti s lepší kondicí měli ve vyšším věku méně zdravotních potíží, například se srdcem, cukrovkou, ledvinami, plícemi nebo pamětí. Nemoci se u nich objevovaly později a často jich měli méně najednou. To je důležité hlavně proto, že zdravější stáří znamená více samostatnosti, energie a chuti do běžného života.

Na zlepšení kondice každopádně není potřeba žádný drahý trénink. Pomoci může svižná chůze, jízda na kole, plavání, práce na zahradě nebo pravidelné procházky. Důležité je hýbat se tak, aby se člověk trochu zadýchal, ale stále se cítil bezpečně. I malé kroky, pokud se opakují pravidelně, mohou být velkou investicí do zdravějšího stáří.

Krevní skupiny jsou určeny specifickými markery na červených krvinkách a protilátkami, které cirkulují v našem krevním řečišti. Výsledky nové studie naznačují, že jedinci s krevní skupinou B mohou zaznamenat pomalejší proces stárnutí. Čím se tato krevní skupina odlišuje? Někteří výzkumníci poukazují na lepší mechanismy buněčné opravy a regenerace. Jiní naznačují, že těla s krevní skupinou B zvládají metabolický stres hladčeji, což je může chránit před určitými zdravotními problémy souvisejícími s věkem.

Přesto vědci zdůrazňují důležitost kvalitní stravy, dostatek pohybu a spánku. Tyto faktory totiž mají rovněž nezanedbatelný vliv na zdraví člověka a rychlost stárnutí.

Porodní váha je zásadním ukazatelem zdraví. Děti narozené s nízkou nebo vysokou hmotností čelí vyššímu riziku rozvoje závažných onemocnění později v životě, včetně cukrovky 2. typu, srdečních chorob a dokonce i rakoviny. Výzkum vedla Mariana Rinaldi Carvalho, vědkyně z lékařské fakulty Ribeirão Preto na univerzitě v São Paulu. Se svými závěry zpochybnila tradiční vnímání vlivu rodičů na porodní hmotnost. „Naše studie ukázala, že čím vyšší je BMI otce, tím nižší je porodní hmotnost dítěte, což dokazuje význam otce na zdraví a vývoj dítěte,“ uvedla Carvalho.

Studie navázala na dřívější výzkum, který se zaměřoval především na zdraví matek. Tým Carvalho zahrnul do své analýzy i otce, aby zjistil, jak by jejich zdraví a návyky mohly ovlivnit jejich děti. Závěry zdůrazňují roli epigenetiky – změny ve fungování genů v důsledku faktorů prostředí. Životní styl otce, včetně špatné stravy nebo nedostatku pohybu, může změnit kvalitu jeho spermatu a přenést rizika na jeho potomky. Podle Carvalho je důležité, aby otcové změnili svůj životní styl ještě před početím.

Výzkumný tým vedený odborníky z University of Sydney provedl dlouhodobou studii sledující více než 11 000 žen. Získaná data poskytla velké množství informací. Intenzivní cvičení ve středním věku je údajně silně spojené s lepšími výsledky v oblastech fyzického zdraví v pozdějších letech, jako je zlepšení síly, snížení rizika pádů a zlepšení kardiovaskulárního zdraví.

Důležité je, že i ženy, které v mladším věku nebyly trvale aktivní, zaznamenaly významné výhody z toho, že začaly cvičit ve svých 50 letech. Tyto výhody zdůrazňují potenciál pozitivních změn životního stylu, které ovlivní naše zdraví v pozdějším životě. „Naše zjištění naznačují, že k tomu, aby si člověk udržel dobrou kvalitu života související s fyzickým zdravím ve věku kolem 70 let, stačí, když dotyčný nahradí to, že nebyl aktivní dříve a stane se aktivním kolem padesátky,“ poznamenali vědci.

Studie londýnské University College odhalila, že lidé, kteří mají okolo padesátky špatnou paměť, ztrácí schopnost mluvit plynule a souvisle nebo pomalu zpracovávají informace, jsou ve stáří ohroženi špatnou rovnováhou. Ta podle vědců nezávisí jen na kondici jedince, ale také na jeho mentální kapacitě a tom, jak je jeho mozek schopný ovládat skupiny svalů v příhodné chvíli.

Pády představují pro lidi po sedmdesátce jeden z nejnebezpečnějších úrazů. Jedním ze způsobů, kterými se v současné době zbytečným úmrtím u seniorů způsobených pádem předchází, je zlepšení pohyblivosti prostřednictvím posílení fyzických schopností silovým a balančním tréninkem. Podle hlavní autorky studie Joanny Blodgettové však schopnosti rovnováhy závisí také na zpracování toho, co vidíme, co naše tělo vnímá prostřednictvím pohybu a polohy a také podnětů vnímaných vnitřním uchem, které jsou přenášeny zpět do mozku.

„Pochopení těchto souvislostí na počátku středního věku, a to před zhoršením zdravotního stavu nebo v jeho počátečních fázích, je obzvláště důležité pro prevenci nebo zmírnění ztráty nezávislé mobility,“ říká vědkyně. Díky tomuto zjištění lze provádět jednoduché a levné screeningy, které budou odhalovat ohrožené lidi ještě ve středním věku a dále s nimi pracovat na zlepšení nebo zmírnění dopadů ztráty kognitivních funkcí a jejich vlivu na rovnováhu.

Zdroje: The Guardian

„Dnes lidi soudíme, že jsou líní, když necvičí, ale oni líní nejsou, jsou prostě normální,“ řekl v rozhovoru pro The Harvard Gazette. Své poznatky shrnul do nové knihy o vývoji cvičení s názvem EXERCISED: Why Something We Never Evolved to Do is Healthy and Rewarding. Podle Liebermana je důležité těmto pocitům porozumět a naučit se je překonat. Navíc je potřeba si uvědomit, že se naši předci hýbali, protože na tom závisela jejich obživa, ale také pro zábavu – v rámci tance nebo her, které byly zároveň společenskou činností.

Právě z druhého zmíněného důvodu můžeme čerpat inspiraci a motivaci pro fyzickou aktivitu. Pokud sportujeme s přáteli, z pohybu se stane zábava i nutnost – nechceme ostatní zklamat svou neúčastí, zároveň ale víme, že si společnou aktivitu užijeme.

Lieberman také vyvrací mýtus, že je ve stáří normální hýbat se méně. Opak je ale pravdou – čím více pohybové aktivity stárnoucí člověk má, tím lépe. „Fyzická aktivita spouští širokou škálu mechanismů oprav a údržby, které působí proti účinkům stárnutí. Díky tomuto evolučnímu dědictví je stáří nejhorší dobou, ve které můžeme ve fyzické aktivitě polevit. Je to proto, že nás sedavé zaměstnání zbavuje všech těch mechanismů proti stárnutí aktivovaných cvičením,“ vysvětluje biolog.

Dalším mýtem, který se cvičením souvisí, je nutnost neustálé aktivity a navyšování obtížnosti. Naši předci byli aktivní, ale ne příliš, a stejně tak tomu bylo s jejich silou. Typický lovec a sběrač strávil mírně až intenzivně náročným pohybem asi dvě a čtvrt hodiny denně, nebyl nijak extrémně svalově vyvinutý a podobně jako my proseděl z celého dne asi deset hodin. Sezení tak není potřeba démonizovat, jen jej pravidelně přerušovat a na pohyb úplně nerezignovat. Právě občasná fyzická aktivita je pro člověka zásadní. Podle výzkumů stačí 150 minut týdně k tomu, aby křivka úmrtnosti klesla o polovinu.

Použití diagnostického systému mySASY je jednoduché. Malý hrudní pás monitoruje aktivitu autonomního nervového systému, a to již v klidové pozici. Do aplikace ihned zapíše podrobná data o výchozím stavu organismu sportovce. Na začátku tak uživatel přesně vidí, jaká je jeho kapacita i možnosti. Podle individuálního profilu pak následuje nastavení tréninku tak, aby byl dlouhodobě udržitelný a postupně vedl ke kýženým výsledkům.

Aplikace však nepracuje jen s dlouhodobým stavem organismu, ale i jeho aktuálním naladěním. Pokud tělo není připravené zvládnout naplánovanou tréninkovou dávku, při ranním měření na to uživatele upozorní. Aplikace tak pomůže profesionálním sportovcům a jejich trenérům, ale i amatérům, kteří chtějí zlepšovat svou výkonnost. Optimální nastavení tréninkových plánů navíc předchází zbytečným úrazům.

Projekt původně určený především pro sportovce našel využití také v nelehké době covidové. Díky detailní analýze aktivity autonomního nervového systému je totiž schopný velmi brzy odhalit napadení těla jakoukoliv infekcí. Pokud tak ze dne na den dojde ke zhoršení kondice organismu, může to být signál nákazy koronavirem. Aplikace tedy svým uživatelům včas napoví, aby si udělali kontrolní test. Přestože to autoři neplánovali, aktuálně aplikaci upravují tak, aby byla pro tyto účely snadno použitelná v praxi.

Vědci se zaměřili na mitochondrie, které jsou v buňce zodpovědné za biologické dýchání. Tento proces spaluje cukry a tuky a mění je na energii. Jejich zvýšená činnost způsobuje, že je metabolismus pravidelně sportujících lidí výkonnější, i když zrovna necvičí. Výzkum se však tentokrát soustředil na to, jak se hodina jízdy na rotopedu projeví na jedincích, kteří pravidelně nesportují. Výsledky jistě mnohé potěší – po projížďce totiž mitochondrie spotřebovaly o 12 až 13 procent více tuků a o 14 až 17 procent více cukrů.

Vedoucí výzkumu Matt Robinson doufá, že jeho zjištění pomohou vyvrátit přesvědčení, že je potřeba předvádět výkony na hraně svých možností, aby měly dopad na kondici a zdraví. Účastníci přitom jeli na zhruba 65 procent své maximální kapacity. „Pro lidi je velmi povzbudivé si uvědomit, že přínos pro zdraví má i jedno jediné cvičení,“ vysvětluje Robinson. „Snažíme se je motivovat, že když zvládli jedno, proč nezkusí dvě nebo tři,“ dodává. Pokud nejste fanoušky jízdy na kole, můžete zkusit rychlou chůzi, jízdu na bruslích, tanec, výlet do hor nebo třeba sekání trávníku.

Lednová výzva se odehrává tento týden. A jak to funguje? Účastníci si své bezmotorové cesty zapisují či nahrávají do systému ve svém online soutěžním profilu. Pokud splní předepsanou pravidelnost, mohou vyhrát řadu cen. Anonymizovaná data o trasách pak poslouží jako podklad při spolupráci s městy nad plánováním cykloinfrastruktury.

„Nechceme motivovat lidi k tomu, aby podávali co nejvyšší sportovní výkony. Z hlediska kondice jednotlivce, ale také dlouhodobé udržitelnosti dopravy, je zásadnější pravidelnost. I když člověk jede třeba jen šest kilometrů na kole nebo jde pěšky, ale třikrát týdně,” uvedl Jan Haruda z AutoMatu. Výkony mají v lednové výzvě pouze informativní charakter.

Ne ve všech částech republiky jsou k cestování na kole ideální podmínky. Nejde ani tak o teplotu, ale spíš sníh a náledí. Proto je potřeba dbát na opatrnost. „Na jízdu na kole na sněhu nedají fajnšmekři dopustit, ale pokud ještě nejste úplně zkušení, doporučujeme spíš chůzi nebo běžky. I více zkušeným cyklistům pak připomínáme řadu zásad, jak myslet na bezpečnost,“ poznamenala Anna Kociánová z AutoMatu.