Výzkum vědců, kteří v říjnu získali Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, ukazuje, že tyto buňky fungují jako jakási brzda imunitního systému. Dokážou rozpoznat okamžik, kdy obranná reakce překračuje zdravou míru, a vyslat signály, které ostatní imunitní buňky zklidní. Tento mechanismus je klíčový pro to, aby se organismus dokázal bránit infekcím, aniž by přitom poškozoval vlastní tkáně.

Objev má velký potenciál pro budoucí medicínu. Lepší pochopení fungování těchto buněk může otevřít cestu k novým způsobům léčby autoimunitních chorob, alergií nebo komplikací spojených s transplantacemi. Český výzkum tak znovu potvrzuje, že i práce v základní vědě může mít zásadní dopad na kvalitu života pacientů po celém světě.

Vědci při nedávných experimentech použili panenky Barbie k testování metod odstraňování vesmírného prachu ze skafandrů. Tým odborníků z Washingtonské státní univerzity oblékl hračku do na míru ušitého kosmického oblečku, pokryl ji sopečným popelem a následně postříkal kapalným dusíkem. Vědci při tom zjistili, že taková metoda čištění je účinnější než předchozí postupy. „Tu barbínu jsme oblékli do skafandru, zasypali ji prachem a ostřikovali. Dokonce se nám povedlo ji otočit o 360 stupňů, jako by se otočil astronaut v přechodové komoře,“ uvedl výzkumník Ian Wells. „Podařilo se nám prach odstranit ve velké míře a s minimálními škodami na obleku,“ doplnil.

Tým výzkumníků barbínu pojmenoval Rosie, podle americké postavy Rosie The Riveter (Pracovnice Rosie), která se stala symbolem pro ženy pracující v továrnách za druhé světové války. Ačkoliv barbína Rosie zamíří brzy do panenkovského důchodu, její role v tomto výzkumu ukazuje, že i plastová hračka může být nepostradatelná při zkoumání vesmíru.

V případě, že k něčemu takovému dojde a vy se najednou místo na lodi ocitnete v moři, nejdůležitější je zachovat klid a pokud možno se vyhnout zranění z pádu samotného nebo jeho následků. Největšími riziky na otevřeném moři jsou žhavé slunce, hladoví dravci, rozbouřená voda, podchlazení a dehydratace. Pro udržení se nad hladinou je ideální kombinace splývání, šlapání vody a plavání. „Pomůže vám i jen maličkost – něco, kolem čeho si dáte ruce, nebo co umístíte ke krku,“ uvedla Cat Bigney, která působila jako konzultantka National Geographic nebo pořadů dobrodruha Beara Gryllse na Discovery Channel. Takovým předmětem může být třeba kus bambusu. Větší množství pak podle odbornice na přežití poslouží i jako vor, který ochrání před mořskými predátory.

Důležité je také nezapomenout se chránit před sluncem. Zakrýt si hlavu kusem oblečení je jednou z variant, jak se vyhnout dehydrataci organismu, která je mnohem nebezpečnější než nedostatek jídla. Trosečník by ani neměl zapomenout na to, že je potřeba na sebe v dané chvíli upozornit, aby mohl být zachráněn. Nashromážděné množství plovoucího odpadu může vytvořit signál, který by záchranáři mohli zaznamenat. 

V roce 2014 tým výzkumníků zjistil, že mozky matek vykazovaly překvapivě podobnou reakci při prohlížení obrázků jejich dětí a jejich psů, což naznačuje, že prožívaly stejný typ emocí. Podle doktorky Machin, která nedávno interpretovala výsledky této studie, to znamená, že lidé prožívají podobnou rodičovskou lásku vůči dětem i psům. Připouští však, že může existovat rozdíl v intenzitě, což naznačuje, že rodiče by pravděpodobně nejprve třeba při požáru zachránili dítě.

Podle skenů psích mozků se zdá, že tento pocit lásky tato zvířata opětují. Navíc se podařilo zjistit, že při interakci s lidmi psi produkují beta endorfiny. Jedná se o typ chemikálií, které hrají zásadní roli v sociálních vazbách. Ukázalo se přitom, že mnozí psi vykazují silné pocity ztráty při smrti svého majitele.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a The Harvard Gazette

Podle japonských výzkumníků se tak roboti ještě více přibližují lidem. Prst, který se dovede sám hojit, je po technické stránce velmi vyspělou záležitostí. Stírá totiž hranici mezi živou tkání a strojem. „Překvapuje nás, jak dobře se kožní tkáň přizpůsobuje povrchu robota,“ uvedl vedoucí projektu Šódži Takeuči, profesor na univerzitě v Tokiu. „Tato práce je prvním krokem k vytvoření robotů pokrytých živou kůží,“ dodal.

Cílem vědců bylo roboty zlidštit. „Myslím, že živá kůže je nejlepší možností, jak dát robotům vzhled a na dotek dojem jako z živých tvorů, protože je to stejný materiál, který pokrývá těla zvířat,“ řekl Takeuchi. Podle něj mají takové pokroky potenciál vybudovat nový vztah mezi lidmi a roboty.

Zdroj: Radio Wave, The Guardian

Podle mezinárodní studie nejsme zas tak vedle. Výzkum zjistil, že náš výběr může být ovlivněn konkrétními živinami, které naše tělo potřebuje. Znamená to, že lidé mají překvapivě vysokou míru výživové moudrosti. Díky ní si vybírají potraviny tak, aby vyhovovaly jejich potřebám vitamínů a minerálů a vyhýbali se tak nutričním nedostatkům.

„Výsledky našich studií jsou velmi významné a poměrně překvapivé. Poprvé za téměř sto let jsme ukázali, že lidé jsou ve výběru potravin sofistikovanější a zdá se, že si vybírají na základě konkrétních mikroživin, než aby prostě jedli všechno a dostali to, co standardně potřebují,“ řekl hlavní autor studie Jeff Brunstrom. Ve výzkumu, kterého se účastnilo 128 dospělých, se měřila preference pokrmů tak, že vědci ukázali respondentům různé páry ovoce a zeleniny. Dotyční vybírali kombinace, které jim byly sympatické. Zjistilo se, že mají tendenci vybírat výživově výhodnější stravu.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Earth

Lidský genom je souhrn veškeré genetické informace zapsané v DNA uvnitř lidských buněk. „Tyto kompletní informace nám umožní lépe pochopit, jak se formujeme jako individuální organismus a jak se lišíme nejen od ostatních lidí, ale i od jiných druhů,“ uvedl vedoucí výzkumu Evan Eichler z americké Washingtonské univerzity. Na výzkumu se podílelo asi sto odborníků.

Objev by mohl pomoci například v lékařství. Díky němu budou vědci moci nyní analyzovat i to, jaké genetické odchylky hrají roli při vzniku různých onemocnění. Bude tak možné lépe předvídat reakce na různá léčiva či na setkání s různými viry a bakteriemi. „Až si někdo v budoucnu nechá přečíst svůj genom, budeme schopni identifikovat všechny varianty v jeho DNA a využít tyto informace k lepšímu řízení jeho zdravotní péče,“ uvedl Adam Phillippy z Národního institutu pro výzkum lidského genomu v americkém Marylandu. 

Zdroj: České noviny, CNN

Carolina Makowski z lékařské fakulty v San Diegu, jedna z autorek výzkumu, uvedla, že složitost lidského mozku vědce vždy lákala a fascinovala. Zjistilo se, že velká část toho, jak je náš mozek tvarován, je dána tím, co je obsaženo v naší DNA. V poslední dekádě došlo k rozkvětu studií, které se snaží mapovat různé oblasti mozku na základě unikátních genetických kódů, jejichž výskyt se v populaci různí. Způsob, jakým jsou tyto oblasti v mozku definovány, může mít zároveň i velký dopad na další zjištění.

Výzkumný tým pomocí své nové studie a poznatků z předchozích studií dokázal shromáždit dostatek dat, který umožnil objevení stovek významných genů podílejících se na architektuře lidského mozku.

Objevené geny by mohly dle vědců v budoucnu pomoci dalším výzkumníkům k pochopení jejich mechanismů a vlivu na strukturu mozku či vznik mozkových onemocnění.

Zdroj: https://www.science.org/

Je to jednoduché, nikam nemusíte chodit a online seminář si poslechnete z pohodlí domova. Navíc vám nijak nezasáhne do pracovního života, protože probíhá až ve večerních hodinách. Chcete si rozšiřovat obzory? Čtěte dál.

Tomáš Etzler: Svět médií v 21. století

Tomáš Etzler je jedním z našich nejlepších žurnalistů, a dokonce získal prestižní ocenění Emmy. Jeho dráha vedla do zpravodajské stanice CNN, byl reportérem ve válečných zónách Iráku a Afghánistánu, ale i v dalších více než 60 zemích světa. Nyní hlavně přednáší, moderuje a píše, nedávno vydal svou prvotinu o těžké novinařině v Číně. Dá vám nahlédnout do života novináře na volné noze, ale i do hektického pracovního dne vytížených redakcí. Mluvit bude také o proměnách médií v průběhu jeho kariéry.

Webinář s Tomášem Etzlerem se uskuteční v úterý 8. března 2022 od 19:00. Více informací a vstupenky najdete zde.

Člověk, příroda a jeho rituály

Oceňovaná etnoložka a historička Mgr. Katarína Nádaská, PhD. se v tomto webináři zaměří na historii lidové kultury na Slovensku, které je nám zvyklostmi velmi blízké. Poví vám, jak se v minulosti vychovávaly děti, proč svatby trvaly klidně sedm dní nebo proč se u mrtvých hrály hry. Z úst historické poradkyně a autorky monografií a vědeckých studií se dozvíte ještě mnohem více o zvycích, rituálech a tradicích našich předků.

Přihlaste se na webinář 9. března 2022 od 19:00 v této události.

Zdroj: Inspire Academy

„Přátelství a láska mezi člověkem a psem neznají hranice,“ uvedla horská služba v popisu zásahu, při kterém čtyřnohý husky jménem North více než pět hodin zahříval na sněhu vlastním tělem muže se zlomenou nohou. Odmítal se od něj odloučit i poté, co záchranáři horolezce dalších několik hodin dopravovali do údolí. Pes podal neuvěřitelný výkon, kdy celkem 13 hodin chránil svého přítele, který se na Nový rok zranil při výstupu v pohoří Velebit.

Horolezec se vydal na výstup se dvěma dalšími společníky a psem. Bohužel lezec uklouzl a sjel 150 metrů dolů. Narazil do kmene a zlomil si nohu v několika místech. Northovi se k nešťastníkovi ležícímu na nepřístupném místě podařilo dostat, na rozdíl od jeho druhů, kterým v tom zabránily zledovatělé plotny. Alespoň však byli schopni přivolat pomoc.

Když záchranáři po více než sedm hodin spouštěli zraněného na nosítkách, pes ležel celou dobu stočený v klubku na svém pánovi. Vstal teprve tehdy, když muže v údolí naložili do sanitky. „North je doma a všechny pozdravuje. Odpočívá,“ napsala na Facebook uživatelka z rodiny zraněného horolezce.

Zdroj: České noviny, BBC

Když archeolog Yossi Zaidner z Hebrejské univerzity prozkoumával oblast cementárny v Nešeru poblíž izraelského města Ramla, narazil na nečekaný úlovek. V osmimetrové hloubce mezi zbytky kamenných nástrojů a zvířecími pozůstatky našel kousky lebky a spodní čelisti se zuby staré zhruba 130 tisíc let. Právě podle místa nálezu pak nový lidský předek dostal své pojmenování Nešer Ramla Homo.

Podrobná analýza totiž přinesla nečekané zjištění – objevené pozůstatky nepatřily ani Homo sapiens, ani neandrtálcům. Jediným možným vysvětlením tak je, že archeologové objevili zcela nový druh. Odhadují, že mohl žít více než 100 tisíc let po boku Homo sapiens, se kterým se pravděpodobně také křížil. „Izrael sloužil jako jakási křižovatka mezi Afrikou, Evropou a Asií. Mísily se tu různé lidské populace a potom se rozšířily do dalších částí starého světa,“ dodala Rachel Sarig z telavivské univerzity.

Zdroj: reuters.com

Ve své současné formě přežívá strom už 60 milionů let. V minulosti však měl již několikrát namále. Strom nebyl sám za sebe schopný udržet tempo s měnícím se světem a ztrácel schopnost obstát v konkurenci svých zelených kolegů. Zachráncem se pro rostlinu stal člověk, který si oblíbil její jedlá semena. Před tisíci lety ji právě kvůli této pochoutce začali pěstovat Číňané. Z Číny se strom rozšířil do Japonska, poté do Evropy a dalších částí světa.

Člověk mu tedy pomohl zejména tím, že mu věnoval svoji péči, pěstoval jej a rozšířil. Díky tomu strom ginkgo biloba přežil, ačkoliv jej ve volné přírodě téměř nenajdeme. Výjimkou je jihovýchodní část čínských hor Dalou, kde jsou tyto stromy běžně k vidění.

Odborníci nejprve izolovali tukové buňky myší a lidí, následně je vystavili esenciálním olejům ze skořice, a tak došlo k procesu termogeneze. Spalování nastalo, protože oleje zvýšily aktivitu některých genů, proteinů a enzymů.

Díky pohodlnému životu dnešních lidí dochází ke spalování uložených tuků pomalu, jelikož lidé nedokáží spálit dostatek energie. Nárůst hmotnosti je tak na denním pořádku nejednoho člověka. Právě díky skořici by se toto mohlo v budoucnosti změnit. Je ale potřeba další testování, jelikož výzkumníci pracovali pouze s izolovanými buňkami, ne s celým lidským tělem.