Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Starat se o dítě se složitou minulostí je možné, ale vyžaduje to mnoho lásky a pevné postoje, říká Jana Vařechová Holoubková

7 minut radosti
Jana Vařechová Holoubková si užívá přítomnost dětí z domova. Foto: Nadace Lilie & Karla Janečkových

Podporuje vztahy mezi dětmi z domova a veřejností a dává sirotkům šanci na získání hostitelské rodiny. Srpnovým laskavcem se stala návrhářka interiérů a zakladatelka komunitní zahrady v Krásné Lípě Jana Vařechová Holoubková.

Jste zakladatelkou zahrady DivyZná. Jak se liší od jiných komunitních zahrad?

Komunitní zahrada u dětského domova v Krásné Lípě je je specifická, protože jejím hlavním cílem není hlavně pěstování co největšího množství zeleniny a ovoce, ale aby tento pestrý a bujný prostor dával příležitosti k aktivnímu hledání nových přátelských vztahů pro děti. A to převážně s dospělými, kteří chtějí věnovat kus sebe a svého času dítěti z dětského domova a současně tak propagovat nenásilný, přirozený způsob, jak se při hrách a dalších aktivitách na tomto kouzelném a bezpečném místě s dětmi nejprve neformálně seznamovat.

Jana ve své komunitní zahradě. Foto: Nadace Lilie & Karla Janečkových

Snažíme se také posilovat v dětech vztah k místu a sousedům a tím pomáhat překonávat sociální bariéry. Díky zahradě mít téma k rozhovorům. Na zahradě se tak děti mohou setkávat na brigádách se sportovci, při údržbě s učni, s místními seniory, při společenských akcích s umělci.

S jakým cílem jste do projektu šla?

Původně byla mým cílem právě myšlenka navrhnout dětem blízkou zahradu s pestrou nabídkou herních biotopů a současně míst pro relaxaci, spočinutí a různou terapii.

Díky souhlasu starosty se plnohodnotná komunitní zahrada mohla vybudovat v těsném sousedství dětského domova. A protože jsem právě sama chtěla děti osobně při aktivitách ve venkovním prostředí poznat blíž, a protože o možnosti hostitelství jsem už dříve věděla, spojit tyto dvě věci dohromady byl skvělý nápad. Tato myšlenka o seznámení se s dítětem při samotném budování zahrady se mi nakonec i splnila.

K přírodě měla Jana vztah od malička. Foto: Nadace Lilie & Karla Janečkových

Proč zrovna zahrada… Měla jste vztah k přírodě odmalička?

Ano, odmalička jsem měla ráda přírodu, oddíly typu skaut, a rodiče i prarodiče se mnou trávili často čas v přírodě. Jsem typické socialistické dítě všech víkendů strávených na jedné z chalup v Podještědí.

Jak pomáhá příroda propojit vztahy mezi dětmi a hostiteli?

Děti přirozeně milují pohyb a svobodný projev. Při pohybu a výběru činností na pestré zahradě máte možnost o sobě vzájemně zjistit více. Pokud se chci s dětmi neformálně seznámit a poznat je, je omezený prostor v budově domova limitující, navíc je pro seznamování zvlášť citlivých náctiletých pro někoho nekomfortní, vstupujeme do jejich soukromého prostoru, byť do společenské části bytu, k setkání vyhrazené. Jste moc na očích. U dítěte může vzniknout nejistota a ostych a nálada není tak uvolněná jako při ideálně větších společenských akcích na zahradě. Tam se v rámci bezpečné skupiny cítí uvolněně a mají možnost si vybrat nejen aktivitu, ale i dostatečný odstup a soukromí k prvnímu rozhovoru při pozorování zvířat a rostlin nebo ke hře. Skvěle také funguje, když se dítě vyzve do role průvodce zahradou a vy ho následujete. Při společné chůzi přírodním prostředím vedle sebe se vede rozhovor mnohem uvolněněji než v místnosti vsedě tvářemi k sobě.

Jana Vařechová Holoubková. Foto: Nadace Lilie & Karla Janečkových

Co musí hostitelé splnit, aby si mohli dítě brát domů?

Hostitelé musí navštívit příslušného psychologa, který hostitele, případně další rodinné příslušníky schválí. Starat se o dítě se složitou minulostí je možné, ale vyžaduje to mnoho lásky, trpělivosti, laskavosti a pevné postoje. Vychovatelé, hostitelé, pěstouni, ti všichni by měli být charakterově vyzrálé osobnosti s chutí stát se dětem „rodiči terapeutickými“.

Vy osobně si berete na víkendy domů holčičku Káju. Jaké jsou vaše zkušenosti s hostitelskou péčí? Jak se vám s holčičkou podařilo navázat vztah?

Karolínka je velmi bezprostřední a aktivní, takže fáze seznamování proběhla úplně hladce. Vzdělávat hostitele je podle mě stejně důležité jako povinné školení pro dlouhodobé pěstouny, které jsme sami absolvovali. Také nám velmi pomáhá podpůrná psychologická péče, kde získáváme podporu k řešení některých situací ve výchově dětí, které nežijí se svými rodiči.

Jana se svojí hostitelskou holčičkou Kájou. Foto: Nadace Lilie & Karla Janečkových

Oboje ale v naši zemi není od státu povinné, což je velká škoda, protože by ve výsledku přispívalo spolu s větší podporou v samotných domovech ke zvýšení povědomí o přínosech hostitelství.

Čím se v životě řídíte? Co je pro vás důležité a co vám dělá radost?

Vážím si života a možnosti žít v této době na této Zemi. Nádhernou planetu máme jednu, stejně jako život. A tak se snažím, aby v něm bylo víc toho dobrého a citlivého. Chci být součástí toho dobrého.

Jsem šťastná, když vidím, že je na světě i mnoho dalších aktivních lidí, kteří se také mnoha způsoby snaží, aby dětí z dětských domovů ubývalo, až by nebyly potřeba vůbec. Mám velkou radost, že za dobu 1 roku budování komunitní zahrady DivyZná u dětského domova v Krásné Lípě se podařilo najít hostitele pro 3 děti. Věřím, že po tomto úspěchu se podaří zaujmout další aktivní ředitelku nebo ředitele jiného dětského domova.

Medailonek Jany Vařechové Holoubkové. Video: Nadace Lilie & Karla Janečkových

Jana Vařechová Holoubková

V roce 2020 Jana začala budovat komunitní zahradu u dětského domova v Krásné Lípě. Děti se zde v uvolněné atmosféře setkávají s veřejností, tráví spolu kreativně čas, a když se poštěstí, navazují se zájemci hostitelské vztahy. Lidé si po splnění příslušných formalit například mohou brát dítě domů na víkendy či na prázdniny.

Související články

Zaručeně zlepší den

Nový korpus české poezie je neobsáhlejší na světě

Lidé vás mají raději, než si myslíte. Vědci přišli na to, proč

Úspora energií? Omezte „upíří sílu“ vašich spotřebičů

Práce z domova jako právo. Kdo si ji nyní bude moci nárokovat?

Inspirativní rozhovor

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Přečtěte si rozhovor s Monikou Benešovou, která si díky odhodlání pomáhat druhým vysloužila ocenění Laskavec. Povídali jsme si o její cestě na Pacifické hřebenovce, o knize, kterou napsala i o tom, kde všude pomáhá jako dobrovolnice.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Kniha, která zaujala svět. Malý princ potěší i utěší

Inspirace z knihovny: Kniha, která zaujala svět. Malý princ potěší i utěší

Mám pro vás hádanku. Pochází z planetky B612, přeje si nakreslit beránka a už více než…