Nejen lidé. Smát se umí až 65 druhů zvířat, odhalila nová studie

Život bez smíchu bychom si my lidé neuměli ani představit. Sdílíme jím své emoce a trávíme příjemné chvilky s lidmi, které máme rádi. Vědci však nyní zjistili, že smích je vlastní také zvířatům, i když se od toho lidského v mnoha ohledech odlišuje.

To, že si zvířata umějí hrát, víme ze zkušenosti se svými domácími mazlíčky. Dokážou se ale zvířata smát u hry podobně jako lidé? Nová studie říká, že ano. Dříve jsme se domnívali, že smát se ve zvířecí říši umí pouze šimpanzi, psi a delfíni. Vědci z Kalifornské univerzity v LA však nyní přišli s překvapivým zjištěním – směje se až 65 druhů zvířat.

A jaké druhy to jsou? Podle nové studie jde většinou o savce. Smějí se krávy, krysy, psi a kočky, lišky, tuleni nebo většina primátů. Zvuky podobné smíchu se však povedlo vědcům zachytit také u tří druhů ptáků, konkrétně u papoušků a australských strak. Kalifornští vědci tak vědě přispěli cennými poznatky, které mohou pomoci smích lépe pochopit.

Kdo si hraje, směje se

U lidí se smích pojí s několika různorodými pocity, většinou jde o projev pozitivní emoce. Mimo to se smějeme, když slyšíme nějaký vtip. Zda zvířata reagují na vtipné věci podobně jako lidé nebo zda mají dokonce smysl pro humor, zatím nevíme. Co tedy smích u zvířat vyvolává? Hra, která je pro ně příjemnou sociální interakcí, ať už s člověkem nebo s jiným zvířecím parťákem. Během hry zvířata vydávají zvuky, které podle vědců odpovídají lidskému smíchu.

Zvuky podobné povaze lidského smíchu pozorovali vědci například když zvířata lechtali. Experiment na krysách odhalil, že lechtání je pro ně příjemné a přispívá k tomu, že se cítí dobře. Vědci se pomocí tohoto experimentu snažili lépe porozumět lidské reakci na lechtání jako jedné z nejzáhadnějších forem lidských doteků.

Můžeme slyšet krysu se smát?

Smích u většiny zvířat bohužel neslyšíme. Lidské ucho dokáže vnímat zvuk přibližně od 16 Hz do 20 kHz. Zvířecí smích často tyto frekvence přesahuje, lidé jej tak nemohou zachytit. Například krysí smích dosahuje frekvence 50 kHz, tedy velmi vysoko nad tím, co je člověk schopen slyšet.

Na rozdíl od člověka, jehož smích většinou slyší všichni lidé v jeho okolí, se zvířata smějí velmi potichu. Jen tak, aby je slyšel ten, s kým si hrají.

Ne všechny hlasy, které studie zkoumala, mají povahu lidského smíchu, některé zněly spíše jako lapání po dechu nebo chichotání, naměřené zvuky jsou tak velmi rozdílné. Naopak smích šimpanzů, našich blízkých příbuzných, je tomu lidskému velmi podobný.

Autorský článek Anety Šmejcové s využitím informací z Openculture.cz