„Viděla jsem stále zřetelněji, že krásy krojů v běžné dny ubývá, a stejně tak východomoravského, slováckého nářečí,“ říká Tereza Uričářová z Tvarožné Lhoty na Hodonínsku. Právě to ji inspirovalo k tomu, aby do ruky vzala diktafon a pokusila se zachytit vzpomínky lidí, kteří v obci proslulé starými oskerušemi prožili celý život. „Vím, že vývoj nelze zastavit, přesto jsem toužila zaznamenat alespoň nářečí,“ dodává.
Postupně se k ní přidali další mladí lidé z Tvarožné Lhoty a Strážnice, podobná skupina vznikla i na druhé straně moravsko-slovenského pomezí, v Kútech. „Spojovalo nás nadšení pro folklor a touha zaznamenat v přítomném okamžiku kousek minulosti. Napadlo nás naše snažení spojit a porovnat tak, zda se životy oslovených, dnes na různých stranách hranice, o mnoho lišily,“ vysvětluje Uričářová.
Autentická vyprávění pamětníků osmičlenná skupina sepsala a knižně vydala pod názvem Tehdy/Vtedy. „Přepis rozhovorů byl mnohem těžší, než jsme očekávali. Editace textu sama o sobě je složitá, my jsme ale chtěli zachovat co největší autentičnost a zároveň plynulost textu. Složité bylo taky zachycení nářečí,“ popisuje Uričářová a dodává, že se snažili zaznamenat především silně mizející prvky dialektu. Knihu, která byla představena na stejnojmenné výstavě ve Tvarožné Lhotě a Kútech, si zájemci mohou objednat za dobrovolný příspěvek nebo stáhnout z internetu. V plánu jsou také další výstavy, na kterých si návštěvníci můžou poslechnout přímo nahrávky příběhů.
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Půlnoční knihovna je doslova hitem, který naláká k četbě i spoustu nečtenářů. Stojí opravdu za to?…