Kultura, kam jen oko dohlédne. Žižkovská noc roztančila Prahu

Poslední říjnový víkend patřil v Praze kultuře a tanci. Multižánrový festival Žižkovská noc přilákal mladé i staré, našince i návštěvníky z ciziny, fanoušky popu, metalu i milovníky divadla a literatury. Za levný peníz si na své přišel opravdu každý, a desátý ročník festivalu tak znovu obhájil své místo na české alternativní scéně.

Organizátoři festivalu letos opět představili to nejlepší z československé a zahraniční alternativní hudby. Prahu svou návštěvou poctila Katarzia, Květy, Gleb, Alyona Alyona, Giant Swan, Kalle či Ventolin spolu s více než dvěma stovkami dalších umělců. Pestrý kulturní program odstartoval zvolna ve čtvrtek odpoledne a velmi rychle nabral obrátky, kterým by stačil snad jen člověk vybavený strojem času. Kluby, divadla i hospody se během několika hodin naplnily hudbou, tancem a smíchem, ale i tichým napětím v očekávání neznámého.

Jedním z hlavních kouzel Žižkovské noci je spojení zážitků z vystoupení oblíbených interpretů s lačným hledáním nových zvuků a kulturním experimentem. Na alternativě je krásná její rozmanitost. I díky tomu se návštěvníkům během festivalu namane hned několik příležitostí být překvapen. V prostředí nenápadné kavárny Carpe Diem na okraji Žižkova se tak mohla vystřídat funky rocková kapela Funky Monx, která naplnila sál hravostí a veselím, s českou indie popovou zpěvačkou Aiko, jejíž éterické vystoupení, dynamické písně a nebývalý hlasový rozsah by se s přehledem mohly zařadit po bok světových umělců.

Genius loci festivalu tkví také v až absurdním přechodu mezi jednotlivými hudebními subkulturami. Až na několik výjimek se celá Žižkovská noc odehrává na Žižkově a v přilehlých čtvrtích. Během necelých pěti minut je tak možné dostat se z popového koncertu Amelie Siby v klubu Storm na punkovou scénu nedalekého klubu Fatal, nebo zažít tvrdé kytary lokální rockové scény v Komunitním centru Husitská.

Snad jediný neduh, který bych festivalu vytkla, byla práce s prostorem. Venkovní stan určený pro koncert slovenského rapera Gleba praskal ve švech a dostat se dovnitř bylo jako pokoušet se obout o dvě čísla menší pár bot. Odpoutat se od věčného pošťuchování a naplno si užít skvělou energii koncertu tak stálo až příliš mnoho úsilí. Někteří interpreti, jako například již zmíněná Aiko, slovenští Genuine Jacks nebo čeští Favorite Obsession, by si naopak zasloužili komornější prostor, který by posluchači usnadnil splynutí s atmosférou koncertu.