Dvouletá dívka Vivian, která se již přes rok léčí s leukemií, tráví všechen svůj čas v izolaci v nemocnici. Trochu rozptýlení jí poskytuje kromě rodiny i výhled na protější budovu, kde dělníci staví nové nemocniční objekty. Oblíbenou činností Vivian bylo mávat si s dělníky a pozorovat je při práci. Oni jí na oplátku v jejím boji s nemocí podpořili dojemným vzkazem.
Dětská nemocnice v Missouri momentálně prochází velkou rekonstrukcí, takže pacienti mohou při dlouhém čekání pozorovat dělníky, jak na protější straně lezou po lešení a staví nové budovy. Asi nejoblíbenějším pacientem se pro dělníky stala dvouletá Vivian, která jim každý den mávala z okna. V nedávné době napsal tým dělníků na kus lešení pro Vivian vzkaz, ať se jí daří lépe a brzy se vyléčí.
„Byl to jeden z nejhezčích dnů, které Vivian poslední dobou prožila,“ řekla matka Vivian Ginger Keith. Dvouleté dívce diagnostikovali minulou zimu leukémii, a od té doby tráví svůj veškerý čas v místní nemocnici. Jelikož musí být v izolaci, pohled z okna je pro ni většinou jediným zdrojem zábavy. Dělníci tak chtěli malé slečně udělat radost a zároveň potěšit i její rodiče, kteří za ni pravidelně chodí.
Vivian s rodiči pak dělníkům odpověděla pomocí plakátu, na kterém bylo napsáno velké „Děkuji“ ilustrované obrovským fialovým srdcem. Po nějaké době, kdy se Vivian udělalo lépe, a mohla přijímat návštěvy, se za ní dělníci z protější budovy dokonce přišli podívat.
Zdroj: Huffington Post
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Naplňte svůj život radostí. Objevte Moc přítomného okamžiku
Zastavit se a jenom být. Dokážete to? Zní to velice jednoduše, ale provedení v praxi se mnohdy…