Splňte ta nejdůležitější přání a pište s námi příběhy se šťastným koncem

Zdroj fotografií: ADRA Česká republika

Mít svůj domov, být zdravý, nebýt sám… Tyto potřeby jsou společné všem lidem. Všichni chceme šťastný život, pro sebe i blízké. Jaká jsou ale konkrétní přání a příběhy žen, mužů a dětí jinde na světě?

V syrském Damašku, indonéském Palu nebo v africkém Mali by si ženy na seznam pomyslných „vánočních“ přání nejspíš připsaly: aby moje dítě mohlo chodit do školy, abych pro ně měla každý den dost jídla, abych si mohla založit malou zahrádku a něco sama vypěstovat.

Příběh Farimaty

Jako Farimata. Celým jménem se tato babička několika vnoučat jmenuje Farimata Walette Infadahi. Jejího syna zabili teroristé a ona zůstala jediná z rodiny, kdo se může postarat o čtyři děti, které po něm zůstaly. Farimata je jednou z mnoha žen v Mali, které zůstaly v důsledku ozbrojených konfliktů na své děti či vnoučata samy.

Některé ženy se proto staly hlavou rodiny a musí zajišťovat jídlo pro sebe i děti. Humanitární organizace ADRA jim poskytuje semena a nářadí pro založení vlastní zahrádky. Díky tomu si budou malijské ženy moci vypěstovat plodiny samy a uživit z nich své rodiny. Místním rodinám také dáváme kozy, aby mohly jejich mlékem a výrobky z něj nakrmit své potomky. „Pomoc humanitárních organizací nám nemůže zajistit naprosté bezpečí, ale díky nim se cítíme přijímaní a můžeme si zachovat poslední zbytek důstojnosti,“ říká Farimata.

Příběh Ramah

Sama zůstala i Syřanka Ramah. Před válečnými hrůzami musela utéct ze své vlasti. S jejím manželem a čtyřletou dcerou bydleli ve skromném, ale útulném domě. Nyní žije v cizí zemi, v táboře v libanonské Taraye. Plachty z igelitu nabízí jen chatrné útočiště, které sdílí s dalšími dvaceti rodinami. V zimě zde teploty klesají pod bod mrazu, v létě mnohdy převyšují třicítku.

Ramah je na svou dceru, která trpí dýchacími obtížemi, sama. Její manžel, se kterým společně do Libanonu utekli, zemřel na srdeční vadu kvůli nedostatku zdravotní péče. ADRA již několik let působí v této zemi, kam mnoho lidí ze Sýrie muselo utéci, aby měli přístup alespoň k základním potřebám – čisté vodě, jídlu a přístřeší.

„ADRA nám vrátila důstojnost a soukromí. Díky projektu máme čistou vodu na pití, můžeme se umýt a chodit na záchod jako lidé,“ říká Ramah.

Příběh Asdara

A co by si přáli tamní muži? Přiznali by nejhlubší starost o bezpečí svých nejbližších, obavy o schopnost zajistit své rodině střechu nad hlavou, nemožnost vybudovat či opravit zemětřesením zničený vlastní dům bez pomoci druhých?

Když městem Palu otřáslo zemětřesení o síle 7,5 Momentové škály, Asdar zrovna obědval. Před chvílí se vrátil domů z práce na polední pauzu. Domovem se ozývaly děsivé zvuky, jak se budova otřásala v základech. Na nic takového nebyli on ani jeho rodina připravení. Asdar nevěděl, co se s ním děje. Když se probral, zjistil, že ho tlakové vlny vynesly na střechu, odkud mohl sledovat zkázu v plném rozsahu. Jeho rodná vesnice Petobo (předměstí města Palu) téměř vymizela z mapy: budovy zničené, sousedé povětšinou mrtví. „Bylo to hrozné. Moje dcera dlouhé měsíce vůbec nemluvila,“ říká Asdar.

Asdarův příběh je pouze jedním z mnoha. Indonésii, stejně jako mnoho dalších zemí na světě, sužují častá zemětřesení. ADRA Česká republika proto ve spolupráci s indonéskou pobočkou přišla na řešení, které by mělo zlepšit dlouhodobé vyhlídky obyvatel ostrova Sulawesi. Místní pracovníci jsou školeni v technikách odolných vůči zemětřesení, které pomáhají udržovat stabilitu domů i při případných otřesech.

Příběh Muhammada

Velké sny a spoustu přání mají vždy děti. Ty místní, navzdory všemu veselé a skromné, by se zaradovaly z vybavené školní aktovky i z „obyčejných” omalovánek, z kozího mléka k svačině i školní lavice nahrazující podlahu či vlastní kolena.

Muhammadovi je deset let. Přesto už poznal, co je to válka. Jeho otec vlastnil v syrském městě Shabaa pekárnu a matka se starala o domácnost. Když se začal konflikt zhoršovat, Muhammad a jeho rodina utekli do sousedního Libanonu. Libanon pro celou rodinu představoval převážně bezpečí, malému Muhammadovi se ale nepřestalo stýskat po domově.

Když se po čtyřech letech v exilu vrátila rodina do své vlasti, nemohli svůj dům téměř poznat: dveře a okna byla rozbitá, nábytek chyběl a celá budova byla pokrytá tlustou vrstvou prachu. S pomocí přátel a širší rodiny se jim ale podařilo dům opravit. Horší to bylo s veřejnými školami, které byly zničené nebo velmi poškozené. Proto ADRA nyní opravuje desítky učeben a umožňuje návrat zdejších lidí do přijatelných podmínek.„ADRA nám opravila školu, vymalovala učebny veselými barvami a dala nám židle. Teď už je to tu mnohem hezčí,“ říká Muhammad a zakončuje tím příběhy, které navzdory tomu, jak jsou těžké, spojuje naděje.

Díky dárcům a dárkyním může ADRA pomáhat tam, kde je to potřeba. Může pomoci místním lidem postavit se na vlastní nohy a postarat se v budoucnu o sebe sama. Protože to je touhou každého člověka kdekoli na světě –⁠ zajistit sobě, své rodině a dětem jistější budoucnost.

Někdy k tomu stačí málo. Takové přání můžete splnit i vy zakoupením předmětů humanitární pomoci, které my na reálnou pomoc přeměníme v rámci naší činnosti. Díky vám se tak může změnit jeden lidský osud na příběh se šťastným koncem.