Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.
V pátek 4. prosince 2025 se v Senátu Parlamentu ČR sešlo sedmaosmdesát středoškoláků, kteří během roku reprezentovali Česko na devatenácti mezinárodních vědeckých olympiádách. Přivezli desítky medailí, hned několik z nich bylo historicky nejlepších v samostatné české historii — a jeden z těch mladých lidí se stal druhým nejlepším chemikem světa. Je to zpráva, která se snadno přehlédne mezi jinými, a přitom říká něco moc pěkného o zemi: že tu vyrůstají talentovaní mladí lidé a že se jim někdo věnuje.
Největší hvězdou roku byl gymnazista Václav Verner. Na Mezinárodní chemické olympiádě získal zlatou medaili a druhé místo v absolutním pořadí — tedy titul druhého nejlepšího mladého chemika na světě. Pro české barvy je to historicky nejlepší výsledek na této soutěži vůbec.
Nešlo přitom o náhodu ani o jednoho výjimečného studenta. Celá čtyřčlenná česká výprava se vrátila s medailí: Verner se zlatem, Matěj Pěnička a Ondřej Michal se stříbrem a Adam Horák s bronzem. Soutěž se konala na začátku července 2025 ve Spojených arabských emirátech a utkalo se na ní zhruba tři a půl stovky studentů z devadesáti zemí. Podle vedoucího českého týmu byla praktická část letos mimořádně náročná a Verner v ní „s výjimkou jediného studenta porazil soutěžící z celého světa".
Chemie byla vrchol, ale zdaleka ne jediný úspěch. Čeští studenti bodovali skoro ve všech přírodovědných a technických disciplínách.
Na 66. Mezinárodní matematické olympiádě v australském Sunshine Coast, kde se v polovině července 2025 sešlo 630 soutěžících ze 108 zemí, získal český tým stříbrnou medaili (Erik Ježek), tři bronzy (Jakub Trčka, Pavel Hyánek a David Hromádka) a dvě čestná uznání. Matematická olympiáda patří k nejtěžším a nejstarším soutěžím svého druhu, takže postavit se tu vedle nejlepších z celého světa je samo o sobě úspěch.
Podobně se dařilo i v dalších oborech. Podle přehledu, který zveřejnil Senát, přivezli mladí astronomové a astrofyzici tři zlaté, jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili. Geovědní tým získal jednu zlatou a šest stříbrných medailí — jeden z nejlepších výsledků v historii. Biologové brali dvě stříbra a bronz, fyzici tři bronzové medaile a v experimentálních vědách přibylo dalších šest stříber.
V informatice zazářila Svatava Šimečková, která vyhrála zlato na Mezinárodní dívčí olympiádě v informatice. Její prvenství má i širší význam: soutěže zaměřené na dívky mají povzbudit zájem děvčat o obory, kde jich zatím studuje méně, a ukázat, že programování a logika nejsou jen doménou chlapců.
Zvláštní cenu těmto výsledkům dodává mezinárodní konkurence. Na olympiádách se sjíždějí desítky až přes stovku zemí a proti sobě nastupují ti nejlepší z každé z nich, často po měsících soustředěné přípravy. Umístit se v takové společnosti na medailových příčkách znamená patřit ke světové špičce svého ročníku. Když se to sečte, jde skutečně o desítky medailí za jediný rok — a co je možná ještě důležitější než jejich počet: hned několik z nich bylo pro Česko historicky nejlepších.
Za každým takovým jménem je několik let práce a cesta, kterou může nastoupit prakticky každý zvídavý žák. Předmětové olympiády jsou dobrovolné, bezplatné a otevřené — začínají školním kolem, pokračují okresním a krajským a vrcholí celostátním finále. Teprve z něj vzejde úzká reprezentace, která Česko zastupuje na mezinárodní scéně. Znamená to, že do party „nejlepších na světě" se student propracuje výhradně přes vlastní výsledky, ne přes peníze rodičů ani prestiž školy.
Poslední kroky té cesty bývají nejnáročnější. Před mezinárodním kolem čekají adepty týdny intenzivních soustředění, kde řeší úlohy mnohem těžší než ty školní a učí se pracovat pod časovým tlakem. Velký díl zásluh přitom nesou lidé, kteří zůstávají ve stínu: učitelé, kteří s dětmi po vyučování řeší příklady navíc, a dobrovolníci z univerzit, kteří připravují zadání a jezdí s týmy na soustředění. Bez téhle tiché práce by žádná medaile nevznikla.
A i pro ty, kdo se na stupně vítězů nakonec nedostanou, má cesta smysl. Naučí se přemýšlet nad těžkými problémy, nevzdávat se u prvního neúspěchu a najdou vrstevníky, které baví to samé. Řada olympioniků z minulých let dnes dělá vědu na špičkových světových pracovištích — a začínalo to u příkladu navíc na střední škole.
Stojí za zmínku i to, že olympiády nejsou jen o vítězství. Pro řadu účastníků jsou především příležitostí potkat vrstevníky z jiných zemí, porovnat síly a zjistit, kde leží hranice jejich oboru. Zkušenost z mezinárodní soutěže — cestování, angličtina, práce v týmu i zvládání trémy — jim zůstane bez ohledu na to, jaký kov si nakonec přivezou. A pro mladší školáky, kteří o takových výsledcích čtou, jsou olympionici důkazem, že věda a technika mohou být dobrodružství.
Úspěchy na olympiádách se nedají koupit ani zařídit přes noc. Jsou výsledkem toho, že tu funguje dlouhá tradice péče o nadané a že se najdou mladí lidé ochotní věnovat svůj čas něčemu náročnému. To, že Senát pozval sedmaosmdesát z nich a veřejně jim poděkoval, je hezké gesto — ale ta skutečná zpráva je, že příští rok přijde další generace, která na tuhle laťku naváže. V zemi, kde se často mluví o tom, co nefunguje, je dobré vědět, že máme mezi sebou druhého nejlepšího chemika světa. A že mu bylo teprve osmnáct.
Ověřeno z:
Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…
Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Ticho není nepřítel. Jak se z něj těšit, poradí kniha Radost z ticha
Ukrývají se tajemství světa v tichu? Většinu času jsme obklopeni nejrůznějšími zvuky, na které jsme…
