Můžete ji znát z videí o Česku, možná ji potkáváte na ulici. Jen Preston je americká youtuberka, která ve svých videích vyvrací stereotypy o Češích a zábavnou formou přibližuje naši kulturu světu.
Jak jste přišla s nápadem vytvořit na YouTube kanál Dream Prague?
Chtěla jsem tvořit videa, která pomohou cizincům a turistům dozvědět se více o Praze. Brzy mě začalo sledovat víc a víc Čechů, kteří mi o své zemi vyprávěli v komentářích. Z mého kanálu se tak stala prakticky konverzace o české kultuře.
Češi jsou k mým videím extrémně přívětiví. Nikdy mi nedošlo, jak otevření jsou vůči cizincům. Spousta z nich mi nabídla osobní setkání, aby mi nabídli nápady na videa nebo kontext k mému obsahu. Když dělám chyby, hned mě opraví. Upřímně mě to docela šokovalo, protože Češi jsou známí pro svoji uzavřenost. Myslím si ale, že jim velmi záleží na tom, aby jejich kultura byla vykreslena v příznivém světle.
A co na to Američané?
Píše mi celkem velké množství lidí, které Česká republika okouzlila. Snažím se jim zemi co nejvíce přiblížit. Myslím, že generace mých rodičů ještě pořád přemýšlí o postkomunistických zemích jako o nebezpečných a ne moc přívětivých destinacích. Doufám, že se mi daří tyto stereotypy vyvracet a inspirovat lidi k zařazení České republiky na svůj seznam míst, která chtějí navštívit.
Jaký první dojem ve vás Češi zanechali?
S Čechy jsem poprvé přišla do kontaktu během zkušební výuky angličtiny pro dospělé. Již během první hodiny mě jeden ze studentů opravil při vysvětlování anglické gramatiky. Velice rychle jsem se tedy naučila, jak jsou Češi přímočaří, a že nejsou zvyklí chodit kolem horké kaše. Moji studenti se upřímně zajímali o můj život a o důvody, proč jsem se přestěhovala do Prahy. Někteří z nich nechápali, proč by někdo opouštěl slunečnou jižní Kalifornii. Pamatuji si svůj údiv nad tím, že místní lidé nedokážou ocenit své nádherné město a zemi tak jako já. Měla jsem pocit, že žiji v pohádce!
Jak byste popsala hlavní rozdíly mezi českou a americkou mentalitou?
Myslím, že Američané mají k životu sebevědomější přístup. Ostatní kultury, včetně Čechů, z toho bývají otrávené. Američané mohou působit dotěrně nebo neuctivě, protože neberou ne jako odpověď. Ve skutečnosti však pouze prosazujeme přístup když se chce, tak to jde. Naším cílem je přesvědčit ostatní o svém úhlu pohledu a získat, co potřebujeme.
Češi mají větší úctu k autoritě. Jsou stejně frustrovaní z negativní reakce jako Američané, ale mají spíše tendenci si na situaci stěžovat než úkolovat druhé, aby problém vyřešili. Zároveň si ale myslím, že jsou Češi neskutečně šikovní, přece jen jsou známí pro své zlaté české ručičky. Američané mohou být v mnoha situacích bezradní a raději si zavolají na pomoc odborníka.
Naše kultura je oproti Spojeným státům poměrně odlišná. Na co jste si v Česku musela zvyknout?
Mohu upřímně říct, že jsem si musela zvyknout jen na samé příjemné věci. Například na excelentní veřejnou dopravu, na možnost vzít svého psa s sebou do restaurace, na levné a vynikající pivo a skvělé večery prožité s kolegy a přáteli, které jsem v Los Angeles neměla. Dodnes si zvykám na komunikaci v češtině. Když mám za sebou úspěšnou cestu na poštu nebo na úřad, vždy je to příležitost k oslavě. Když se mě Čech zeptá na cestu a já mu ji dokážu vysvětlit, jsem nadšená.
V čem je životní styl Američanů odlišný?
Američané jsou workoholici, hlavně ti žijící ve velkých městech. Jsme velmi zaměření na kariéru a úspěch. Češi si podle mého názoru umí lépe zařídit rovnováhu mezi prací a volným časem. Když jsem žila v Los Angeles, měla jsem neustále pocit, že se ženu za nějakým pomyslným úspěchem, který ale nebyl na dosah. Chyběla mi životní spokojenost. Po devíti letech v České republice jsem mnohem spokojenější, vyrovnanější a klidnější. Práce už není středobodem mého života. Češi jsou mnohem spokojenější než Američané, i když to nikdy nepřiznají. Je to trochu ironické, protože český národ je známý svým sklonem k věčnému stěžování. Já si ale myslím, že ve skutečnosti mají zdejší lidé tuhý kořínek.
Který kout naší republiky je vám nejmilejší? A co česká národní kuchyně?
Samozřejmě je to Praha. Jsem holka z města. Vše, co na městech miluji, je v Praze – architektura, pokrok, kultura i krása. Je to světová metropole, a možná i ta nejkrásnější. Vždy se sem ráda vracím, nedokážu si představit, že bych se někdy chtěla na trvalo odstěhovat. Jsem tu doma.
Z české kuchyně miluji kulajdu, česnečku a ovocné knedlíky. Skvěle si užiji také dobrý smažený sýr. Velmi mile mě překvapil burčák, no a Plzeň upřednostním kterýkoliv večer v týdnu před jakýmkoliv jiným nápojem.
Jen Preston
Jen pochází z Kalifornie, kde studovala evropskou historii, mezinárodní politiku a pracovala jako právnička. Za svůj život již žila v Japonsku, Itálii a Německu a před devíti lety se přestěhovala do Prahy. Mnoho let zde učila angličtinu a nyní pracuje na plný úvazek na svém YouTubovém a Seznam kanálu Dream Prague.
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Inspirace z knihovny: Vzdát můžeš zítra. Richard Štěpánek ve své knize povzbuzuje k životu
Vždycky je pro co žít. Touto větou by se dal shrnout obsah knihy Vzdát můžeš zítra, kterou napsal…