Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Alžběta Blašková: Žít v symbióze se zvířaty je nádherné

Foto: se svolením Nadace Karla Janečka

Kočky, psi, morčata, ale i krávy, ovce, kozy a prasata. Na „Noemově arše“ manželů Blaškových je vítán každý živý tvor. Útulek Tibet provozují nedaleko Brna a pomáhají zvířatům, která by jinak nečekal příliš veselý osud. Péči jim poskytují bez nároku na jakoukoliv odměnu. I za to si vysloužili ocenění Laskavec 2021.

Alžběto, kdy jste v sobě objevila lásku ke zvířatům?

V pubertě. Ve 14 letech jsem začala pomáhat v brněnském útulku jako dobrovolník. Po nějaké době se mi ale úplně nezdálo fungování některých zařízení a rozhodla jsem se zkusit ukázat, že to lze i jinak.

Tak vznikl nápad založit vlastní útulek?

V šestadvaceti letech jsem vyměnila byt za starší dům za účelem pomáhat zvířatům a normálně dojíždět do práce. Plány ale změnilo mé těhotenství, kdy jsem s dětmi zůstala doma, a tím pádem se mohla zvířátkům věnovat naplno. A přesně to dělám už 10 let, teprve rok tedy bez závazku mateřské.

Foto: se svolením Nadace Karla Janečka

A podařilo se vám dělat věci jinak?

Troufám si říct, že ano. Dříve jsem si myslela, že při větším počtu zvířat nelze řešit každý jejich zdravotní problém, ale u nás se ukazuje, že když se chce, jde všechno. Sami nyní máme 150 zvířat a snažíme se řešit každý zdravotní neduh všech našich chráněnců. V některých zařízeních se mi nelíbil chov a čistota. To vše máme teď dle vlastních představ. Zvířátka žijí v čistém a my sice můžeme duši vypustit, ale ona jsou šťastná. Proto to děláme.

Jak se do Útulku Tibet zvířata vlastně dostávají?

Každý příjem je na základě prosby o pomoc. Telefon zvoní neustále, ale my bohužel můžeme vzít už jen hrst zvířat, která potřebují pomoc. Už nyní děláme více, než zvládáme.

Foto: se svolením Nadace Karla Janečka

Proč jste se rozhodli zaměřit i na hospodářská zvířata? To není úplně standardní …

Myslím, že na hospodářská zvířata se úplně zapomíná. Zachránili jsme pár zvířat, abychom alespoň jedincům ukázali, jaký život mohou mít, a také veřejnosti, jak úžasná ta zvířata jsou. Možná se pak trochu zamyslí nad tím, zda jim jejich utrpení stojí za chuťový požitek z masa na talíři. Sami víme, že ke zdravému životu není živočišná složka potřebná. Já tak žiji 26 let.

Usedlost, kde provozujete útulek je i místo, kde žijete. Jaké takové soužití je? A co na to vaše děti?

Ano dům jsme koupili právě s myšlenkou vybudování azylu. Je to bývalá chovatelská stanice, takže pro nás ideální. I když je pravda, že s kravičkami jsme nepočítali a teď je nám to tu malé. Třeba se jednou budeme moci přestěhovat na větší pozemek s pastvinami a výběhy. Děti berou vše jako samozřejmost. Vyrostly tu a jsou všeho součástí. Uvědomí si rozdíl pouze v návštěvní dny, kdy mohou hrdě jiným dětem vyprávět o zvířátkách a vidí jejich nadšení.

Související články

Zaručeně zlepší den

Vědci vytvářejí nanodiamanty z plastových láhví

Návaly horka už nemusí být pro ženy v menopauze strašákem. Na trhu je prádlo, které pomůže

Umělá inteligence předvedla svou vizi měst budoucnosti

Pilulka 3 v 1 snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění

Inspirativní rozhovor

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Přečtěte si rozhovor s Monikou Benešovou, která si díky odhodlání pomáhat druhým vysloužila ocenění Laskavec. Povídali jsme si o její cestě na Pacifické hřebenovce, o knize, kterou napsala i o tom, kde všude pomáhá jako dobrovolnice.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Utopia Avenue přináší příběh fiktivní kapely z 60. let

Inspirace z knihovny: Utopia Avenue přináší příběh fiktivní kapely z 60. let

Jaké bylo mít hudební skupinu v 60. letech minulého století? Celosvětově uznávaný spisovatel David…