Bobři se do Česka vrátili z pouhých šesti zvířat na patnáct tisíc

Zvíře, které tu kdysi úplně chybělo

Možná to zní neuvěřitelně, ale bobr evropský u nás dlouhá desetiletí vůbec nežil. Lidé ho lovili kvůli kožešině a takzvanému kastoreu, výměšku z jeho žláz, který se používal jako lék a vonná látka. K definitivnímu vyhubení bobra na našem území se váže rok 1876, i když šlo o dlouhodobý proces spíš než o jednu jedinou událost. Zvíře postupně mizelo z krajiny už desítky let předtím, až poslední zbytky populace v českých zemích v tomto roce úplně vymizely.

Netýkalo se to jen nás. Na přelomu 19. a 20. století zbylo v celé Evropě jen několik málo tisíc bobrů, podle některých odhadů kolem 1 200 kusů. Číslo se mezi zdroji trochu liší, ale všechny se shodují v jednom: bobr byl tehdy zvíře na pokraji úplného vymizení z celého kontinentu.

Šest zvířat, která to všechno spustila

Zlom přišel 1. listopadu 1991. Toho dne vypustili ochránci přírody do chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví na Olomoucku první skupinu šesti bobrů, tři samce a tři samice. Bohužel jedna ze samic uhynula už za dva týdny.

Vysazování ale pokračovalo dál. Mezi lety 1991 a 1996 přibylo do Litovelského Pomoraví celkem 19 bobrů. Byl to křehký start. Nikdo tehdy nemohl s jistotou vědět, jestli se zvířata v naší krajině vůbec uchytí.

Jak rychle se bobři množili

Uchytila se, a to rychleji, než mnozí čekali. Už v zimě na přelomu let 1997 a 1998 napočítali odborníci v Litovelském Pomoraví 50 bobrů. Další nejméně dvacítka zvířat žila mimo toto území, hlavně jižně od Olomouce. U kolonií kolem Uherského Hradiště se tehdy nedalo s jistotou určit, jestli pocházejí z Litovelského Pomoraví, nebo přišla zvířata až od Dunaje.

Během deseti let se počet znásobil desítky krát. V roce 2008 žilo v celé České republice přes 1 000 bobrů. Nejvíc jich bylo v lužních lesích u Litovelského Pomoraví, konkrétně v oblasti Července u Olomouce, kde jich žilo asi 300. Dalších přibližně 500 bobrů obývalo lužní lesy jižní Moravy, od Lednicko-valtického areálu až po oboru Soutok.

Tempo růstu se pak ještě zrychlilo. K roku 2017 odhadovali odborníci z časopisu Ochrana přírody početnost bobrů v Česku na více než 6 000 jedinců. Za necelých deset let se tak počet zvířat oproti roku 2008 zvýšil přibližně šestkrát.

Patnáct tisíc bobrů, i když číslo už má pár let

Nejpodrobnější odhad, který dnes máme k dispozici, pochází z matematického modelu, který sestavila Česká zemědělská univerzita v Praze. Model počítal se známým výskytem bobrů a stanovil, že k 1. červenci 2020 žilo na území Česka přibližně 15 000 bobrů. Tento odhad dodnes cituje i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.

Je ale potřeba k tomu dodat jednu důležitou věc. Píšeme rok 2026 a novější celonárodní sčítání ani model se od roku 2020 neobjevily. Číslo 15 000 tak není aktuální fotografií současnosti, ale nejlepším odhadem, jaký máme k dispozici, starým už šest let. Vzhledem k tomu, jak rychle bobří populace předtím rostla, je docela dobře možné, že dnešní počet je ve skutečnosti vyšší.

Bobrům se i podle staršího odhadu nejvíc daří v Plzeňském, Olomouckém a Jihomoravském kraji. Souvisí to s tím, kudy se zvíře po vysazení šířilo, i s tím, jak vypadá krajina a řeky v těchto oblastech. Bobr potřebuje vodu, měkké dřeviny a klid, a právě v těchto krajích toho má dostatek.

Za tak prudkým nárůstem stojí hlavně dvě věci. Bobr u nás nemá přirozené nepřátele, kteří by jeho počty výrazně omezovali. A zákon ho navíc chrání jako silně ohrožený druh, takže ho nelze bez povolení lovit.

Co to znamená pro obyčejného člověka

Návrat bobra není jen pěkná statistika do učebnice přírodopisu. Bobr svými hrázemi a norami mění tok vody v krajině, zadržuje vláhu a vytváří mokřady, které potřebují i další druhy rostlin a živočichů. Tam, kde se usadí, často vzniká pestřejší a odolnější kus přírody, než tam byl předtím.

Samozřejmě to s sebou nese i starosti. Bobr dokáže poškodit stromy u vody nebo narušit hráze rybníků, a proto se jím dlouhodobě zabývají i odborné analýzy škod na vodních dílech. Přesto zůstává příběh bobra evropského v Česku hlavně příkladem toho, jak se dá zdánlivě ztracené zvíře vrátit zpátky do krajiny, pokud mu k tomu lidé dají šanci.

Z šesti kusů vysazených v roce 1991 na patnáct tisíc odhadovaných k roku 2020, to je nárůst, který si před třiceti lety nikdo netroufal předpovídat. A bobr díky tomu dnes patří k druhům, které se z pokraje vyhubení vrátily zpátky nejrychleji a nejúspěšněji ze všech u nás.

Autorský článek redakce Pozitivní zprávy.