Kojenecká úmrtnost v Česku klesla od roku 1989 na pětinu a drží se blízko historickému minimu

Co znamená to jedno malé číslo

Kojenecká úmrtnost zní jako suchý statistický pojem. Ve skutečnosti ukazuje jednu z nejdůležitějších věcí, jakou o zemi můžeme vědět: kolik dětí, které se narodí živé, se nedožije prvních narozenin. Počítá se na 1 000 živě narozených dětí.

V roce 2024 zemřelo v Česku v prvním roce života 196 dětí. Přepočteno na promile to dělá 2,3 ‰. Rok předtím, v roce 2023, byla hodnota ještě nižší, 2,2 ‰, a byla to spolu s rokem 2021 vůbec nejnižší hodnota v historii samostatného Česka.

Český statistický úřad letos v květnu zveřejnil čerstvá data za rok 2025: kojenecká úmrtnost tehdy dosáhla 2,5 ‰. Historické minimum z let 2021 a 2023 tak zatím překonáno nebylo, ale hodnota se stále drží v úzkém pásmu na samém dně toho, co je vůbec statisticky dosažitelné.

Pro srovnání, kolik to je: znamená to, že se dnes prakticky pouze dvě až tři děti z tisíce nedožijí prvních narozenin. Ještě před pár desítkami let to bylo o velký kus jinak.

Jak jsme se sem dostali

V roce 1989 se kojenecká úmrtnost v Československu pohybovala kolem 10 promile, tedy zhruba jedno úmrtí na 100 živě narozených dětí. Bylo to číslo, které tehdejší rodiny brali jako běžnou součást života, i když bolestnou.

Pokles od té doby nebyl skokový, ale postupný a vytrvalý. V roce 1996 klesla kojenecká úmrtnost na 6,05 ‰, tedy zhruba na polovinu hodnoty z roku 1989. V roce 1998 se dostala na pět promile. A od roku 2008 se drží trvale pod hranicí tří promile.

Když se dnešní hodnota kolem 2,3 až 2,5 promile porovná s hodnotou kolem 10 promile z roku 1989, vychází z toho pokles zhruba na pětinu. Jinými slovy, tam, kde dřív zemřelo deset dětí, dnes zemřou přibližně dvě až tři.

Proč se to podařilo

Za tímto poklesem nestojí jedna jediná změna, ale souběh mnoha věcí. Zlepšila se péče o matky v těhotenství, zdokonalila se novorozenecká medicína, přibylo specializovaných pracovišť pro předčasně narozené děti a zlepšil se i přístup k péči obecně.

Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) patří mateřská, perinatální a novorozenecká úmrtnost k nejzákladnějším ukazatelům kvality zdravotní péče. A právě v těchto ukazatelích se Česko dlouhodobě drží mezi zeměmi s nejpříznivějšími hodnotami v Evropě. Podobně nízkou kojeneckou úmrtnost mají podle ÚZIS také Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Estonsko nebo Itálie. Mezi tuto skupinu zemí patří Česko už od konce 90. let minulého století, nejde tedy o žádnou náhlou změnu posledních let, ale o dlouhodobě udržovaný stav.

Jak si stojíme vedle jiných zemí

Zajímavé je srovnání s většími a bohatšími zeměmi. Ve Spojených státech dosáhla kojenecká úmrtnost v roce 2023 hodnoty 5,61 promile, tedy více než dvojnásobek toho, co má v posledních letech Česko.

Srovnání s Německem je o něco složitější, protože se liší podle zdroje dat. Starší odhady, například z německého statistického úřadu, uváděly pro rok 2023 hodnotu kolem 3,1 promile. Novější mezinárodní odhady OSN ale řadí Německo v letech 2023 až 2024 blíže k 2,1 promile, tedy dokonce mírně níž než Česko. Ať tak či onak, obě země se pohybují na velmi podobné, nízké úrovni, a rozhodně mnohem níž než Spojené státy.

Prezident Svazu zdravotních pojišťoven Martin Balada to shrnul jednoduše: v Německu se hodnota pohybuje kolem tří, ve Spojených státech se blíží šesti. I s přihlédnutím k rozdílným metodikám měření zůstává jasné, že Česko drží tempo s nejvyspělejšími zeměmi světa, přestože jde o země s výrazně větší ekonomickou silou a vyššími výdaji na zdravotnictví na hlavu.

Není to jednorázový výkyv. Česko drží nízké hodnoty kojenecké úmrtnosti dlouhodobě a stabilně, ne díky jednomu dobrému roku, ale díky systému, který funguje rok za rokem.

Co s tím čísla dělají dál

Data ČSÚ ukazují, že se hodnota v posledních letech ustálila v úzkém pásmu mezi 2,2 a 2,8 promile, s posledním údajem 2,5 ‰ za rok 2025. To je patrně blízko biologickému minimu, kterého lze u tak vzácného jevu, jako je úmrtí kojence, vůbec dosáhnout. Další velké skoky dolů proto nejspíš čekat nelze, spíš půjde o udržení současné úrovně, případně o drobné výkyvy nahoru a dolů v řádu desetin promile.

Přesto je dobré si připomenout, odkud jsme vyšli. Generace rodičů, kteří dnes vychovávají malé děti, se sami narodili v době, kdy bylo riziko úmrtí kojence několikanásobně vyšší než dnes. Jejich děti přicházejí na svět do systému, který dokázal toto riziko snížit na zlomek.

Kojenecká úmrtnost patří k číslům, která se do novin dostávají zřídka, protože nejsou dramatická. Přitom právě ona vypovídají o tichém, ale zásadním pokroku, který se v české zdravotní péči odehrál za poslední tři a půl desetiletí.

Autorský článek redakce Pozitivní zprávy.