Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.
Nataša Velenská z pražské zoo bere na cesty do domoviny želv věc, kterou by v kufru čekal málokdo. Teploměr. „Nosíme i teploměr, kterým želvám strkáme do kloaky a měříme teplotu i okolo, abychom dokázali zjistit, jak se želvy v té přírodě chovají a co dělají," popsala. Data z terénu pak zoo využívá při úpravě expozic. Cíl je jednoduchý, aby se výběh co nejvíc blížil reálným podmínkám. Informoval o tom server Ekolist. Informoval o tom server Ekolist.
Šestnáct želv obrovských a dvě želvy sloní dnes obývá společný výběh ve spodní části zahrady. Chovatelé se tam snaží napodobit prostředí, ve kterém tato zvířata žijí ve své domovině. A funguje to. Skupina se podle nich chová podobně jako ve volné přírodě, kde jsou želvy obrovské společenskými tvory.
Pohled na chov želv se za poslední desetiletí docela proměnil. Dřív se o nich mluvilo jako o studenokrevných živočiších. Dneska je jasné, že si teplotu regulují samy a různě teplá místa aktivně vyhledávají.
„Dneska bychom řekli, že vyhledávají teplo. Víme, že potřebují místa, kde je třeba až 50 stupňů Celsia, ale i místa, kde je chladno, aby si želvy mohly tu teplotu regulovat samy," vysvětlila Velenská. Výběh proto nabízí pestrou škálu podmínek. Zvíře se může vyhřát na rozpáleném kameni, nebo zalézt do chládku, přesně podle toho, co jeho tělo zrovna potřebuje.
Z celkových šestnácti želv obrovských je třináct samců a tři samice. Samice chovatelé od samců oddělují, aby je ta početnější skupina samců zbytečně neobtěžovala. Na rozmnožování se zoo u tohoto druhu momentálně nezaměřuje. Nemusí. Populace ve volné přírodě je stabilní a druh se v místě svého výskytu úspěšně množí sám. Praha tak sází hlavně na kvalitní péči a vhodné prostředí.
Jídelníček želv je čistě rostlinný, tráva, seno, větve stromů. Jednou týdně ale přijde odměna. Každou středu ve 13:00 při komentovaném krmení dostávají meloun, který je pro ně opravdovým pamlskem.
Ve výběhu žije nejstarší zvíře celé zahrady. Samec Eberhard přišel do Prahy v roce 1996 a podle odhadů je mu přes sto let. Vedle něj obývají výběh ještě dva samci želvy sloní z Galapág.
Jeden z nich, Antonio, patří k nejvzácnějším zvířatům v celé zoo. Jde totiž o želvu sloní pinzónskou. Ten poddruh Červený seznam IUCN vede jako vyhynulý v přírodě, do dnešních dnů přežil vlastně jen díky nesmírné dlouhověkosti těchto zvířat. Antonio je podle dostupných údajů jedinou želvou sloní pinzónskou chovanou mimo Galapágy. Jeho spolubydlící Eberhard je oproti tomu želva sloní santacruzská.
Péče o želvy obrovské v Praze má i mezinárodní přesah. Od roku 2021 vede zdejší zoo evropský chovný program pro tento druh v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Jde o největší populaci želv obrovských v lidské péči vůbec, kolem 400 zvířat rozmístěných v 64 institucích. A plemenná kniha vedená v rámci programu eviduje téměř 700 jedinců. Praha tedy nekoordinuje jen vlastní chov, ale management celé evropské populace.
Ve srovnání s příbuznou galapážskou želvou sloní je na tom želva obrovská o poznání lépe. Díky dlouhodobé ochraně vzrostla divoká populace na zhruba 150 000 jedinců, kteří žijí na atolu Aldabra. Přesto druh na Červeném seznamu IUCN zůstává veden jako zranitelný. Na Aldabře se totiž stupňují sucha a vyšší teploty. A stoupání hladiny moří hrozí zaplavením podstatných částí atolu ještě za života tamějších želv.
Jak dlouho tihle plazi vydrží, dokládá i příbuzná seychelská obrovská želva jménem Jonathan. Guinnessova kniha rekordů ho vede jako nejstaršího žijícího suchozemského živočicha na světě. Podle odhadů se narodil kolem roku 1832 a dnes žije na odlehlém ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku. V roce 2026 mu tak bude přibližně 194 let. Vedle Jonathana je stoletý Eberhard z Prahy pořád ještě mladík.
Želva obrovská patří k největším suchozemským želvám na světě. Má klenutý krunýř a sloupovité nohy, typické pro suchozemské druhy. Od galapážských sloních želv se pozná podle tvaru hlavy a malého štítku na předním okraji krunýře. Krunýř i kůži má šedou, krk poměrně dlouhý.
Zdroje:
Na přípravě článku se podílela umělá inteligence.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…
Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Jak skutečně prožít život? Podnětná kniha pomůže změnit stereotyp
Den za dnem žijeme své životy, jak jsme zvyklí. Bohužel někdy musí přijít rána osudu, aby nás…
