Vědci znovuobjevili druh cesmíny, který byl téměř dvě století považován za vyhynulý

Expediční tým ze společnosti Re:wild objevil v Igarassu na severovýchodě Brazílie malý druh cesmíny, který byl více než 180 let považován za vyhynulý. Cesmína Pernambuco (Ilex sapiiformis) byla jedním z 25 nejhledanějších ztracených druhů rostlin a živočichů. Kromě ní přírodovědci letos nalezli také Paježuru Attenboroughovu nebo De Wintonova zlatokrtka.

„Ve chvíli, kdy jsme našli cesmínu Pernambuco, se zdálo, že se svět přestal točit,“ popisuje objev rostliny výzkumnice Juliana Alencarová. „Příroda nás překvapuje. Najít druh, o kterém nebylo skoro dvě století slyšet, to se nestává každý den.“ Strom, který může dosahovat až 12 metrů, tým nalezl na místě bývalého hustého tropického pralesa. V současnosti jsou však na tomto území městské části a plantáže cukrové třtiny.

Cesmínu Pernambuco poprvé našel pro západní vědu přírodovědec George Gardner v roce 1838 na expedici a později ji oficiálně popsal Siegfried Reissek v roce 1861. Až do nedávného znovuobjevení byla Gardnerova sbírka jediným známým potvrzeným pozorováním tohoto druhu. Expediční tým v čele s ekologem Gustavem Martinellim po cesmíně pátral od roku 2017, kdy byl projekt 25 nejhledanějších ztracených druhů zahájen.

Hledání dalších stromů cesmíny Pernambuco ještě neskončilo. Martinelli doufá, že zorganizuje další pátrání s dalšími místními partnery, aby našli více jedinců tohoto druhu. Rád by s nimi také spolupracoval na lepší ochraně lesů v Recife, kde byla cesmína Pernambuco nalezena, a zavést program pěstování tohoto stromu v zajetí.

„Je neuvěřitelné, že cesmína Pernambuco byla znovu objevena v metropolitní oblasti, která je domovem téměř šesti milionů lidí,“ doplňuje programová ředitelka ztracených druhů Re:wild Christina Biggsová. „Často si nemyslíme, že rostliny jsou pro vědu ztraceny, protože se nepohybují jako zvířata, ale jsou stejně nedílnou součástí ekosystémů, ve kterých jsou původní. I když rostlina nebyla 186 let potvrzena, stále může někde viset v posledních zbytcích divočiny. A tento strom je dokonalým příkladem toho, proč je důležité neustále hledat,“ uzavírá Biggsová.