Objev nepublikované zprávy muzejního preparátora z let 1936/37 zmiňoval tasmánského tygra mezi seznamem exemplářů zpracovaných během daného roku. Dlouho nikdo nevěděl, kde se dochované ostatky nachází. Až donedávna. O této zajímavé novince informoval server Interesting Engineering.
Poslední tasmánský tygr (pozn. red.: odborně thylacin) zemřel v zajetí. Stalo se to v roce 1936 v australské Baumaris Zoo.
Výzkumníci Robert Paddle a Kathryn Medlock nedávno odhalili, že se jeho ostatky ukrývají v Tasmánském muzeu a galerii umění (TMAG) v Austrálii, kde ležely netknuté asi 85 let. Pozůstatky se poprvé dostaly do sbírek TMAG již v roce 1936, tedy těsně po smrti posledního jedince tasmánského tygra.
Thylacin byl na australské pevnině z velké části vyhuben asi před 2 000 lety, ale dokázal přežít v oblasti Tasmánie. Pozice vrcholového predátora mu bohužel nepomohla. Evropští osadníci v roce 1 800 měli totiž podezření, že za výrazné ztráty dobytka může právě thylacin, takže zvíře záměrně lovili ve velkém, čímž je zcela vyhubili.

Posledním známým thylacinem byla stará samice, která byla odchycena lovcem Eliasem Churchillem a prodána do zoo v polovině května 1936. Samička však žila jen několik měsíců, a když zemřela, bylo její tělo převezeno právě do Tasmánského muzea a galerie umění.
Mnoho muzejních kurátorů a badatelů se snažilo ztracené ostatky dohledat, nicméně bez úspěchu, protože v zoologické sbírce nebyla o jejich dalším osudu ani zmínka. Nicméně právě díky nálezu nepublikované zprávy muzejního preparátora se došlo k zjištění, že ostatky thylacina se opravdu nachází v muzeu.
Tělo tasmánského tygra bylo po objevení zařazeno do vystavovaných muzejních fosilií. Dochované části budou sloužit jako ukázkový materiál pro školní třídy.
Zdroj: Interesting Engineering
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Inspirace z knihovny: Novinářky vykreslují ne vždy růžovou realitu médií, dodají ale sílu
Vídáme je každý den v televizi, čteme jejich články nebo hltáme zpravodajství z válečné fronty.…