Inspirace z knihovny: Horolezec tělem i duší. Marek Holeček jde ve své nové knize až na dřeň

Jeden z nejlepších horolezců současnosti Marek Holeček je charakteristický svým živelným projevem, který doprovází bouřlivé záchvaty smíchu. Jeho výpravy zajímají širokou veřejnost, nejen lezce. Čím to je? Jak to, že jeho příběh dovedl zaujmout i lidi, kteří sotva vědí, k čemu slouží cepín?

Marek Maara Holeček (dále Maara, protože si tak nechává běžně říkat) už vydal několik knih. Tahle je však unikátní v tom, že jde o něco víc do hloubky. Příčinou je možná i její forma – je vedená jako rozhovor. Maara je totiž nejen špičkový horolezec, vyznavač alpského stylu (výstup bez fixování a umělého kyslíku), držitel mezinárodního ocenění Zlatý cepín, ale také otec, partner, syn, bratr a kamarád. V knize se tak prolínají všechny tyto linie.

Otevřený rozhovor s Maarou vedla literární redaktorka Markéta Bidlasová. Ta stihla vyzpovídat nejen dobrodruha, kterému je kniha zasvěcená, ale i jeho nejbližší okolí. Čtenář má tak možnost zjistit, jak Maaru vnímá jeho maminka, sestra nebo partnerka. Zároveň tyto pohledy poskytují komplexnější pohled na Maarovu osobnost, která se zdá být téměř vším, jen ne jednoduchou. „Marous se vůbec nezabývá minulostí. Křivdami ani ničím. Budoucností taky ne. Na to on nemá buňku. Pokud to tedy není blízká budoucnost. On se pohybuje v přítomnosti,“ popisuje jej partnerka Klára.

Maara v knize prolítne celý svůj život. Nevyhne se povídání o dětství, lezeckých začátcích, ale také o rodičovských povinnostech. „Každý loučení má svoji krásu v tom, že pak může nastat to vítání. Ten, co odjíždí a má každý den naplněný něčím úplně novým, vnímá čas jinak než ten, kdo doma standardně udržuje oheň v krbu. Pro něho se ten čas tolik nezrychlí, nezmění. Já se hrozně rád vracím domů a když dojedu, tak se pak snažím hltat a nahltat, co se tady vlastně událo.“

Dotknout se duše je kniha, ve které se člověk nedočte mnoho o lezení jako takovém (například jak začít), ale spíše o všem, co je za tím. Díky knize má člověk možnost nahlédnout, co se tomu bláznovi lezoucímu po horách v šílených podmínkách honí v hlavě a co je jeho skrytou motivací. S tím se pojí i téma fatálnosti a konce, protože smrt je v horách tak nějak blíž než kdekoliv jinde. Mnohdy stačí jedna chyba, jeden špatný krok, který může mít cenu života. Je proto pochopitelné, že se Marka na jeho vnímání smrti lidé často v rozhovorech ptají. Nejinak je tomu i v této knize. „Kdyby to mělo skončit už teďka, v tuhle chvíli… bylo to dobrý. Dobrá jízda. (…) Pro mě ta fyzická schránka prostě zpráchniví a duše zůstává jedině v podobě vzpomínek. (…) Věřím v život, že je křehkej a zranitelnej. A že se o něj musí pečovat. Ale nechci se každý ráno probouzet a strachovat se o něj. Každej den je dobrej, důležitej, výjimečnej, neopakovatelnej a co do toho dne dostanem, to tam prostě bude. Nic víc.“

Sám Maara několik blízkých v horách ztratil. „V danou chvíli spíš člověk lituje sám sebe. Že už žádný pokračování s tím druhým nebude, že už se s ním nesetká… Toho mrtvého už nic netrápí. Pozůstalý se vlastně soustředí na svou bolest. Je mu to líto a vybavuje si všechny ty obrazy… A další už nebudou. Ale i ty, co byly, byly dobrý. Parádní.“

Kniha má krásné provedení. Jedná se o pevnou vazbu se silným papírem, na kterém se nádherně vyjímají fotografie z výprav, které dokreslují vysvětlující popisky.

Slovo autorky článku:

Maara má veliký dar předávat příběhy. Je to poznat nejen na jeho přednáškách, ale i v této knize. Dovede člověka namotivovat, aby posouval své vlastní limity, ať už se jedná o cokoliv. Nejspíš je to tím, že sám dokazuje, že zdánlivě nemožné je vlastně možným. Velmi mě inspiruje jeho přístup ke strachu. „Dokud se dýchá, dokud se nadzvedává hruď, tak je pořád čas na nějakou akci.“

Autorský článek Gabriely Brázdové