Milujete přírodu? Pak ji budou patrně vyhledávat i vaši potomci, zjistili vědci

Na genetickou výbavu se dá vymluvit v ledasčem – a nemusí jít pouze o předpoklady k nemocem. Vědci nyní zjistili, že i vnímání přírody je do jisté míry dědičné.

Čas strávený v přírodě pozitivně ovlivňuje mentální i fyzické zdraví. Zdaleka ne všichni se však po návratu domů cítí jako znovuzrození. Pro některé je pobyt na čerstvém vzduchu nutným zlem, které přetrpí, když musí, ale rozhodně tuto aktivitu nevyhledávají. Proč tomu tak je, když šumění lesa, vůně jehličí a klid s tím vším spojený mají mít na člověka blahodárný účinek?

Výzkumníci z National University of Singapore hledali odpověď na tuto otázku. Sledovali proto 1 153 párů dvojčat. Některá byla jednovaječná (identická), což znamená, že by měla sdílet téměř 100 procent genů, jiná byla dvojvaječná (neidentická) se zhruba 50 procenty sdílených genů. Účastníci výzkumu byli požádáni, aby ohodnotili svůj vztah k přírodě, touhu trávit v ní čas a také frekvenci návštěv v přírodním prostředí, jako jsou veřejné parky a soukromé zahrady. Předpokládalo se, že jak vztah k přírodě, tak četnost pobytů v ní mají dědičnou složku, ale nikdy to nebylo testováno.

Studie zjistila, že jednovaječná dvojčata si z hlediska vztahu k přírodě a zkušeností s přírodou byla podobnější než neidentická. Častěji navštěvovala veřejné otevřené prostory a také v zahradách pobývala déle. Geny tedy nějakou roli hrají, ale ukázalo se, že je důležité i prostředí, ve kterém se člověk pohybuje.

Zdroj: Radio Wave, Earth.com