České ochotnické divadlo je nově i na seznamu UNESCO

Ilustrační foto: Kyle Head / Unsplash

Když se řekne divadlo, většina lidí si vybaví Národní, profesionální herce a drahé vstupenky. Skutečný divadelní zázrak se ale v Česku odehrává jinde: v sokolovnách, kulturních domech a hospodských sálech malých obcí, kde po večerech zkoušejí učitelé, hasiči, prodavačky, důchodci i školáci. Ochotnické divadlo tu má jednu z nejhustších sítí na světě a na sklonku roku 2025 se dočkalo mimořádného uznání.

Síť spolků, jakou jinde nenajdete

Rozsah téhle záliby je těžko uvěřitelný. Databáze českého amatérského divadla, kterou spravuje Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), eviduje přes 37 tisíc divadelních souborů — a z nich je zhruba 3 500 stále činných. K tomu databáze uchovává na 6 300 osobností, přes 9 000 ročníků téměř 1 500 přehlídek a 200 tisíc historických fotografií.

Nejde přitom o pár velkých měst. Jak popisuje Národní ústav lidové kultury, amatérské divadlo je „velmi rozšířený fenomén" a „v každém z krajů České republiky působí několik desítek ochotnických souborů". V přepočtu na počet obyvatel patří Česko v hustotě ochotnických spolků k naprosté evropské špičce — a málokterá země se může pochlubit tím, že se v ní hraje amatérské divadlo prakticky v každém okrese.

Tradice starší než dvě staletí

Kořeny téhle záliby sahají hluboko. Nejstarší písemně doložený záznam pochází podle Národního ústavu lidové kultury už z roku 1786, kdy jeden učitel z Vysokého nad Jizerou nastudoval se svými žáky tři české hry. To je jen pár let po zrušení nevolnictví — a dávno předtím, než vůbec existoval samostatný český stát.

V 19. století se pak ochotnické divadlo stalo motorem národního obrození. Ve venkovských hospodách a besedách se hrálo pro povznesení češtiny a národního uvědomění. Není náhoda, že se řada spolků dodnes hlásí ke jménu Josefa Kajetána Tyla, autora písně, z níž se stala česká hymna. Nový impulz přinesl rozmach Sokola, který divadlo bral jako přirozenou součást své činnosti. Právě proto dnes tolik obcí hraje v sokolovně.

Když má premiéra spojit celou obec

Co ochotníci hrají? Prakticky všechno. Na vesnických jevištích se drží osvědčená klasika i lidové komedie, které rozesmějí celý sál, nechybí ale ani pohádky pro děti, detektivky, muzikály nebo současné hry. Mnoho souborů se dodnes vrací k domácím klasikům — hrám Josefa Kajetána Tyla nebo Aloise Jiráska — které patří k základům českého divadla.

Nejde ale jen o samotné představení. Ochotnický spolek žije celý rok: vybírá hru, rozděluje role, šije kostýmy, staví kulisy a týdny zkouší po večerech, když je po práci. Premiéra se pak v malé obci stává společenskou událostí, na kterou se sejde celá vesnice. Lidé přijdou fandit sousedům, po představení se debatuje u piva a příští den se řeší, komu se co povedlo. Právě tahle společná práce a radost drží spolky pohromadě po celé generace.

Jiráskův Hronov: nejstarší přehlídka svého druhu

Vrcholem celého roku je pro ochotníky festival Jiráskův Hronov v podhůří Krkonoš. Letos se koná jeho 96. ročník, a to od 31. července do 8. srpna 2026 — takže právě teď, na začátku léta, se do rodiště spisovatele Aloise Jiráska sjíždějí soubory z celé republiky i ze zahraničí.

Festival vznikl v roce 1931 jako pocta Jiráskovi a od té doby se koná nepřetržitě — nepřerušila ho ani druhá světová válka. Organizátoři ho označují za nejstarší přehlídku amatérského divadla svého druhu. Do malého města na týden dorazí kromě účinkujících přibližně tisíc dalších účastníků — seminaristé, porotci, studenti divadla i fanoušci — a s doprovodným programem festival obvykle přiláká přes 45 tisíc lidí. Na programu jsou činohry, pohybové i experimentální kusy, koncerty, výstavy a pohádky pro děti; hraje se v divadle, v sokolovně, na náměstí i v parku.

Hronov ovšem není jediná zastávka. Ochotnické soubory se do něj probojovávají přes celou soustavu krajských a oborových přehlídek — od loutkářské Chrudimi po přehlídky venkovských souborů. Je to celoroční koloběh, který propojuje obce napříč republikou.

Uznání, které přišlo až od UNESCO

Že jde o víc než o koníček, potvrdil na konci roku 2025 svět. Mezivládní výbor UNESCO na svém zasedání 10. prosince 2025 zapsal „Hraní amatérského divadla v Česku" na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Stal se tak teprve desátým českým statkem na tomto prestižním seznamu, kde už figuruje třeba jízda králů nebo sokolnictví. Na domácím seznamu tradiční lidové kultury je přitom ochotnické divadlo vedené už od roku 2017.

Zápis je uznáním pro desetitisíce lidí, kteří ve volném čase a bez nároku na honorář udržují něco vzácného: živou komunitu. Ochotnický spolek totiž v malé obci dělá mnohem víc než jen představení. Je organizátorem společenského života, místem, kde se potkávají generace — vedle sebe na jevišti stojí patnáctiletý student a osmdesátiletá bývalá učitelka — a kde se sousedé znají jménem. Právě to je hodnota, kterou UNESCO ocenilo.

Kam se jet podívat a jak se zapojit

Nejlepší způsob, jak si to zažít, je přijet. Jiráskův Hronov je od 31. července do 8. srpna 2026 otevřený veřejnosti a řada představení i doprovodného programu je zdarma; aktuální program najdete na oficiálním webu festivalu. Kdo do Hronova nedojede, má velkou šanci, že ochotníci hrají i u něj doma — stačí sledovat vývěsku obecního úřadu, sokolovny nebo kulturního domu.

A pokud vás láká zkusit si to na vlastní kůži, ochotnické soubory nové tváře vítají. Nehledají jen herce: potřebují lidi k oponě, k osvětlení, ke kostýmům, k nápovědě i k prodeji lístků. Svůj místní spolek můžete dohledat v Databázi českého amatérského divadla. Je to koníček, který nestárne — a jak ukázalo loňské rozhodnutí UNESCO, i koníček, na který teď může být celá země právem hrdá.

Ověřeno z:

Při přípravě článku pomohla umělá inteligence dohledat zdroje a zpracovat základní strukturu článku. Výběr tématu, ověření faktů a konečnou podobu zajistila redakce Pozitivní zprávy.

Autor článku