Žofínský prales se zvětšil na čtyřnásobek, má 441 hektarů

Prales, který čekal 188 let na ochranu své pravé velikosti

Většina národních přírodních rezervací v Česku vznikla ve 20. století. Žofínský prales je chráněn už od roku 1838, tedy o víc než sto let dřív. A přesto teprve teď, po 188 letech, dostává ochranu, která odpovídá jeho skutečné velikosti. Až donedávna totiž zákon chránil jen jádro lesa, zatímco sousední, přírodně stejně cenné území žilo svým vlastním právním životem vedle něj.

Příběh, který začal v roce 1838

Jiří František August Buquoy, majitel novohradského panství, se 28. srpna 1838 rozhodl k něčemu, co v té době nebylo vůbec obvyklé. Nechal kus lesa na svém panství tak, jak byl, a zakázal do něj zasahovat. Chtěl, aby si les žil vlastním životem, bez pily a bez plánované těžby. Tímto rozhodnutím vznikla ochrana, která se dnes počítá za vůbec první vědomou ochranu pralesovitého lesa na území dnešní České republiky.

O dva dny později, 30. srpna 1838, vyhlásil Buquoy ochranu i pro nedalekou lokalitu Hojná Voda. Žofínský prales je tak nejstarším chráněným územím svého druhu u nás i ve střední Evropě a Hojná Voda hned druhým nejstarším.

Čtyřikrát větší území

Jádrové pralesovité porosty zabíraly jen asi 102 hektarů a řadily rezervaci k nejmenším, ale zato nejcennějším chráněným územím v Česku. Od 1. července 2026 se ale situace zásadně mění. Podle nové vyhlášky Ministerstva životního prostředí se k původnímu jádru připojilo území sousední přírodní rezervace Pivonické skály. Vznikl tak jednotně chráněný lesní komplex o rozloze 441,44 hektaru, tedy víc než čtyřnásobek původní plochy.

Vyhláška č. 74/2026 Sb. platí od 1. července 2026 a její celé znění najde kdokoliv na portálu Zákony pro lidi.

Proč se dvě rezervace spojily do jedné

Žofínský prales a Pivonické skály leží vedle sebe a tvoří jeden přírodně souvislý celek, přesto je zákon dosud chránil odděleně. Podle Ministerstva životního prostředí bylo hlavním důvodem sjednocení právě to, že příroda na hranici obou území nerozeznává žádné čáry na mapě. Stejný les, stejné druhy zvířat a rostlin, stejné procesy si zasloužily jednotnou ochranu i jednotnou správu.

Obě území přitom už dvě desetiletí patří do jedné evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 Žofínský prales – Pivonické skály, vyhlášené v roce 2005. Nová vyhláška tak jen dorovnala českou ochranu tomu, co evropská pravidla vnímala jako jeden celek už dávno. O celé území se nově stará Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která tak může plánovat péči o celý komplex najednou, místo aby řešila dvě menší území zvlášť.

Co rozšíření přináší vzácným druhům

Rezervace leží na severních svazích Stříbrného vrchu v Novohradských horách, v nadmořské výšce od 735 do 825 metrů. Les tvoří pralesovité porosty, květnaté bučiny a podmáčené smrčiny. Dominují tu buky, ke kterým se přidávají smrky, jedle, javory a jilmy. Nejstarší stromy jsou staré 300 až 400 let a na velké části území roste les bez lidského zásahu nepřetržitě už od přelomu 18. a 19. století.

Právě podmáčené smrčiny patřily dosud k typům lesa, které stály mimo hranice původní rezervace, a proto byly zranitelnější. Lesy na okraji mohly být legálně vytěženy nebo poškozeny odvodňováním okolní krajiny. Nová vyhláška to znemožňuje, protože je stejně jako jádrové pralesovité porosty zařadila pod nejpřísnější ochranu.

Rozšíření pomáhá také vzácnému mechu dvouhrotci zelenému (latinsky Dicranum viride), který v území roste a ke svému přežití potřebuje staré, nedotčené lesy. Čím větší souvislá plocha starého lesa, tím lépe se v ní mech i další podobně nároční obyvatelé udrží. Evropská ochrana se tu vedle něj vztahuje také na bučiny na kyselých půdách, takzvané květnaté bučiny a horské smrčiny — právě kvůli nim lokalita do evropské soustavy patří.

Prales pod drobnohledem vědců

Jádrová část pralesa je od roku 2012 součástí sítě ForestGEO, jediné standardizované globální sítě lesnicko-ekologického výzkumu na světě. Pro výzkum je v jádru pralesa vymezena čtvercová plocha o rozloze 25 hektarů, na které vědci sledují každý strom. Podle oficiálního webu sítě ForestGEO jsou v Evropě zapojeny jen tři další lesy: Wytham Woods v Anglii, Speulderbos v Nizozemsku a Traunstein v Německu. Díky zapojení lze český prales srovnávat s lesy na jiných kontinentech a sledovat, jak si vede les, do kterého se skoro dvě stě let nezasahovalo.

Kam se vydat

Samotné jádro pralesa zůstává veřejnosti nepřístupné, aby nikdo nenarušoval přirozené procesy, kvůli kterým je toto místo tak vzácné. Prohlédnout si ho ale lze z cyklostezky číslo 34, která vede od Žofína k Huťskému rybníku, jak doporučuje portál Kudy z nudy.

Buquoy v roce 1838 chránil kus lesa o rozloze, kterou si tehdy nikdo nezapisoval na hektary. Dnes víme, že šlo o oněch přibližně 102 hektarů jádra. Trvalo 188 let, než ochrana dorostla ke zbytku lesa, který k němu vždy přírodně patřil.