Novou naději pro lidi s poškozeným zrakem přináší unikátní bionické oko, jehož prototyp vznikl v americko-čínské spolupráci dvou univerzit. Jeho potenciální uživatelé se po jeho aplikaci budou podobat šelmám, alespoň co se týká schopnosti nočního vidění.
Pokročilou konstrukci bionického oka představili v časopise Nature vědci z Hongkongské univerzity a Univerzity v Berkeley. Jedná se o prototyp, který se zatím nejvíce ze všech podobá lidskému oku, a to jak po stránce struktury, tak dosahového rozlišení.
K jeho sestrojení vědci použili zakřivenou membránu z oxidu hlinitého, kterou pokryli nanočásticemi. Ty byly vyrobeny z perovskitu, materiálu citlivého na světlo. Polokulovitá sítnice bionického oka je tvořená hustě poskládanými nanovlákny, která slouží jako fotoreceptory, čili smyslová čidla vnímající světlo. Největším přínosem nanovláken je ale fakt, že jsou schopná dosáhnout až prahu infračerveného světla. Uživatel bionického oka by tak mohl bez problémů vidět i ve tmě.
Další úžasnou vlastností bionického oka je, že dokáže zachovat věrnost původního obrazu tak, jak by ho vidělo oko lidské. Tato vlastnost je umožněna tím, že na jeden čtverečný centimetr je bionické oko schopné pojmout 460 milionů nanosenzorů. Reakční čas bionického oka je přitom kratší než u oka lidského, a to v rozmezí 30 až 40 milisekund (lidské oko reaguje v rozmezí 40 až 150 milisekund).
Umělé oko najde své uplatnění ve světe robotů. V horizontu deseti let, poté, co se upraví jeho napojení na nervový systém člověka, by mohlo začít sloužit jako náhrada lidského oka. To vše ve větší kvalitě než nabízí současný lidský zrak. Všechen potenciál bionického oka navíc není ještě vyčerpaný, nadále se počítá s jeho zdokonalováním.
Zdroj: czechsigh.cz; nature.com
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Život se s námi dost často nemazlí a klade nám do cesty nejrůznější zkoušky. Je jen na nás, jak je…