Umělá inteligence pomohla objevit stovky nových obrazců na planině Nazca

Planina Nazca v Peru je světově proslulá svými záhadnými geoglyfy – obřími kresbami vyrývanými do země. Týmy vědců nyní odhalily stovky dosud neznámých rytin, což podstatně mění dosavadní pohled na rozsah a význam těchto útvarů, píše server 100+1 zahraniční zajímavost.

AI jako nový archeologický nástroj
Donedávna se odborníci domnívali, že na planině existuje přibližně 400 geoglyfů. Tyto obrazce, vzniklé mezi roky 500 př. n. l. a 500 n. l., byly zpočátku pozorovány pouze z letadel a průzkum oblasti začal systematicky až po roce 2000. Japonský archeolog Masato Sakai v roce 2004 identifikoval 318 nových motivů a další výzkum ukázal, že jejich počet zdaleka není konečný.

Zásadní zlom přineslo nasazení umělé inteligence, která dokáže efektivně analyzovat satelitní i letecké snímky a rozeznat člověkem vytvořené vzory od přírodních útvarů. Díky spolupráci s firmou IBM a analýze více než 1 300 snímků se podařilo objevit dalších 303 rytin. To představuje šestnáctinásobné zrychlení oproti dřívějšímu tempu objevování.

Více než jen čáry v písku
Nově identifikované obrazce se skládají jak z liniových motivů, často zobrazujících zvířata a rostliny, tak z reliéfních útvarů, které nejčastěji zachycují lidské postavy. Počet známých liniových obrazců tak dosáhl padesáti, zatímco reliéfních už vědci evidují 638. Celkem je nyní známo více než 700 geoglyfů – a odhady naznačují, že by jich mohlo být ještě nejméně o 240 více.

Zajímavostí je, že mnoho z nově objevených reliéfních obrazců, jejichž průměrná velikost je kolem devíti metrů, znázorňuje useknuté hlavy. Podle Sakaiho to může poukazovat na rituální oběti, běžné v některých předkolumbovských kulturách. Obrazce se často nacházejí v blízkosti starých poutních cest vedoucích do Cahuachi, kdysi významného náboženského centra kultury Nazca. Mohly tedy sloužit jako orientační body pro poutníky.

Účel stále nejasný
I když byly některé obrazce interpretovány jako součást rituálních cest, jejich přesný účel zůstává záhadou. Podle různých teorií mohly sloužit jako astronomické kalendáře, mapy hvězdné oblohy, náboženské symboly, nebo dokonce jako systémy pro zachycování vody. Německá badatelka Maria Reicheová byla jednou z prvních, kdo zkoumal možné astronomické souvislosti – zjistila například, že některé linie směřují k místům západu Slunce během letního slunovratu.

Další teorie hovoří o technickém využití: obrazce mohly být využívány při výrobě tkanin, sušení plodin nebo dokonce při práci s dlouhými lany. Zajímavý je i nález podzemních akvaduktů zvaných puquios, které mohly být spojeny se zásobováním vodou. Zatím však žádný odborník oficiálně nepropojil tyto zavlažovací systémy s geoglyfy.

Ochráněno přírodou
Planina Nazca se rozkládá na 500 kilometrech čtverečních a je jednou z nejsušších oblastí světa. Suché, větrům odolné klima spolu s geologickým složením pomohly zachovat obrazce po staletí. Původní kresby vznikaly odstraněním svrchní vrstvy tmavé půdy, pod níž se nachází světlejší vápenec. Tento kontrast je činí dobře viditelnými z výšky, přestože jsou často hluboké jen 10–15 cm.

Nejdelší linie měří 370 metrů a některé motivy – například kolibřík, kondor či pavouk – dosahují velikosti až přes 100 metrů. Kromě ikonických symbolů kultury Nazca byly nově identifikovány i obrazce staršího původu, pocházející z období civilizace Paracas (500 př. n. l. – 200 n. l.).