Zjistili to vědci prostřednictvím studie vedené Výzkumným ústavem Children´s Hospital of Eastern Ontario (CHEO). Podle nich dospívající a mladí dospělí, kteří sníží používání sociálních médií o 50 procent, zaznamenají během několika týdnů výrazné zlepšení toho, jak se cítí ohledně svého těla. „Dospívání je křehké období. Snadno se tehdy rozvinou problémy s vnímáním vlastního těla, poruchami příjmu potravy a duševními chorobami,“ řekl hlavní autor studie Gary Goldfield, vedoucí vědec z výzkumného institutu CHEO. „Mládež tráví u obrazovek v průměru šest až osm hodin denně, z toho velkou část na sociálních sítích. Sociální sítě mohou každý den vystavit uživatele stovkám nebo dokonce tisícům obrázků a fotografií, včetně fotografií celebrit a modelek, což, jak víme, vede k idealizaci krásy, která je nedostažitelná téměř pro každého, což vede k větší nespokojenosti s vlastním vzhledem,“ dodal.

Výzkumu se účastnilo 220 studentů ve věku 17 až 25 let (76 procent žen, 23 procent mužů a jedno procento dalších), kteří byli pravidelnými uživateli sociálních sítí (alespoň dvě hodiny denně) a vykazovali příznaky úzkosti a deprese. V prvním týdnu experimentu byli všichni respondenti požádáni, aby používali sociální sítě jako obvykle, zatímco výzkumníci sledovali jakou dobu stráví u obrazovek. Poté polovina z nich snížila používání sociálních sítí na maximálně jednu hodinu denně. Na začátku i na konci experimentu museli účastníci ohodnotit, jak se cítí ohledně svého celkového vzhledu a hmotnosti. Experiment odhalil, že po třech týdnech jedinci, kteří omezili používání sociálních sítí, zaznamenali výrazné zlepšení v tom, jak vnímali svůj celkový vzhled a váhu, bez ohledu na pohlaví.

„Důležitější než ten kalendářní věk je věk biologický,“ uvádí sama Martincová hned v úvodu knihy. S její osobou jste se na našem webu už mohli seznámit prostřednictvím rozhovoru, ve kterém mimo jiné objasnila své působení. Namísto, aby se vrhla klasickou cestou většiny lékařů, stala se popularizátorkou medicíny. Jejím cílem je přiblížit odborná témata z oblasti medicíny laikům srozumitelným způsobem. Tak činí i v případě publikace Žena po 40 s podtitulem sebevědomá a v kondici.

Autorka hned v úvodu upozorňuje na to, že věk je skutečně jen číslem – důležité je, jak se cítíme. Na biologickém stáří se totiž podílí spousta faktorů, některé z nich neovlivníme (třeba genetická dispozice), ale na řadu z nich (životní styl, aktivní péče o tělo a duši, prožívání) můžeme mít prostřednictvím našeho chování, velký vliv. A právě těm ovlivnitelným faktorům se publikace věnuje.

Kniha je inspirací pro všechny ženy v tom, co pozitivního pro sebe mohou vykonat. Jedná se o jakousi encyklopedii zdravého životního stylu. Najdeme v ní návody a rady od řady odborníků. Dozvíme se v ní o zdravé výživě ženy po 40, zdravém cvičení nebo třeba gynekologické péči. Lékaři však v publikací nedbají jen na to uvnitř, ale i na povrchu. Zabrousí tedy i do témat jako šatník, líčení nebo péče o kůži a omlazující proces. Najdeme v ní spoustu konkrétních návodů a receptů. Publikace je bohatá na fotografie, což osvěžuje text.

Slovo autorky článku:

Na knize se mi líbí především to, že se nejedná o ideální recept na štěstí, který však v praxi nefunguje. Díky tomu, že jej sama autorka Martincová ozkoušela na vlastní kůži, je zřejmé, že jej ani není nereálné uvést do praxe. V závěru knihy se čtenáři dozví, jaký to na ni mělo efekt a co se v jejím životě změnilo. Jedná se tak o skutečnou inspiraci a povzbuzení do změn.

Autorský článek Gabriely Brázdové

Téma, kterému se nyní věnujete, je pro vás osobní a provází vás celý život. Překvapilo vás, kolik žen s vámi podobný příběh sdílí?

To mě rozhodně překvapilo, spíš až šokovalo. Tím, jak málo se o těchto věcech mluví, si v nich člověk často připadá dost sám. Díky tomu tichu může lehko dojít k pocitu, že to všichni okolo zvládají lépe než on. Proto pro mě byl šok zjistit, že žena, která o sobě nepochybuje a nezabývá se tím, jak nedokonalé má tělo, je spíš výjimka.

Aniž by to byl záměr, nestalo se pro vás natáčení podcastu jakousi terapií?

Já jsem si za svůj hlavní vyjadřovací prostředek vybrala umění. Už dlouhé roky jsem zvyklá ve své tvorbě zrcadlit svoje emoce, zážitky, můj vnitřní svět. A myslím si, že když jdete na koncert nebo do divadla, tak to, co vás strhne a chytne za srdce, je právě projev nějaké vnitřní pravdy, naléhavosti. Když to té zpěvačce či herečce prostě věříte. Ve chvíli, kdy tvoříte takhle „zevnitř“ a zapojujete se do toho, tak to nutně něco dělá i s vaším prožíváním, je to nějaký proces.

V tomhle smyslu je pro mě Sádlo jako další z uměleckých projektů rozhodně očistný, protože jsem promluvila o něčem, o čem jsem velmi dlouho mlčela – tak jak o tom mlčí množství dalších žen. Ale zároveň je pro mě zásadní to, že se nesmí jednat jenom o terapii. Tu si můžu řešit u terapeuta a nemusím do toho zapojovat posluchače nebo diváky. Pokud vytvořím a zveřejním dílo, je pro mě v první řadě důležité to, aby i těm, kdo se s ním potkají, přinášelo možnost něco zažít – aby mělo nějakou hodnotu i pro ně.

Takže jste se naopak musela stát pomyslným psychologem pro své respondentky, aby vůči vám získaly důvěru a svěřily vám takto osobní věci?

K profesi terapeuta mám veliký respekt. Nějaké naslouchání a rady rozhodně nejsou zaměnitelné za terapii. Osobně se domnívám, že mnoho lidí si v současné době udělá krátký kurz a poté se titulují jako terapeuti. Přijde mi to nezodpovědné a rizikové a rozhodně já žádný terapeut nejsem, ani se na něj nepasuji.

Jak byste tedy svou roli popsala?

Já jsem jen naslouchala, pozorně, s úctou k tomu, kdo mluvil. Hodně důležité pro mě bylo, abych vnitřně nehodnotila – abych opravdu byla s tím, kdo mluví, a v duchu nevynášela soudy.  Jestli ke mně respondentky měly důvěru, tak především proto, že možná vnímaly, že jejich výpovědi použiju s respektem. A že přicházím ne jako lovec audiozáznamu, ale jako žena, která to taky zažila. Byly jsme v tom spolu.

Váš podcast je zaměřen takřka výhradně na ženy. Jak vnímáte obdobnou problematiku u mužů?

Muži mají svá specifika, tlak na ženy je určitě větší, ale rozhodně body shaming muži zažívají taky. Moc malý vzrůst, pleš, malý penis, malé ruce, moc hubený, … existuje spousta věcí, kvůli kterým se nad druhého můžete povyšovat, pokud chcete. Tématu mužského body shamingu se budeme určitě ještě věnovat.

Na podcast navazuje kampaň Moje tělo je moje. Byla v plánu od začátku, nebo ta myšlenka přišla až s ohlasy na podcast?

Kampaň Moje tělo je moje vznikla ve chvíli, když jsem si uvědomila, jak obrovské, bolestivé a neošetřené téma podcast otevřel. Došlo mi, že mi nestačí jen zkonstatovat, kolik agrese, tlaku a zranění vzniká okolo hodnocení vzhledu. Bylo mi jasné, že chci přispět k tomu, aby se to změnilo.

Co dalšího chystáte do budoucna?

Platforma Moje tělo je moje v září přinese do škol workshopy na téma body shamingu. Chceme, aby už děti měly možnost uvědomit si, jakou váhu má slovo, jak jím můžeme ublížit, jak se asi cítí někdo, kdo urážky a šikanu zažívá. Pokud by nějaká škola měla zájem, určitě se nám mohou ozvat. Dále budeme přinášet streamy a programy pro dospělé, například na téma komunikace s dětmi o vzhledu těla. Od podzimu také poběží podcast Moje tělo je moje, který přinese škálu zajímavých témat spojených s tělem. Opravdu mi to všechno dává veliký smysl.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ridina Ahmedová (@ridinaahmedova)

Medailonek

Ridina Ahmedová se narodila v roce 1974 v Praze. Velkou část dětství strávila v Alžírsku, po návratu do Československa zde vystudovala gymnázium, posléze i vysokou školu. Své místo vidí především v hudbě. Vydala sólovou desku, složila hudbu k několika divadelním představením, získala nominaci na cenu Anděl, improvizačně vystoupila na pódiu i s Bobbym McFerrinem. Založila a vede centrum pro práci s lidským hlasem nazvané Hlasoled. Letos v lednu zveřejnila svůj autorský podcast Sádlo, na který navazuje stejnojmenné divadelní představení nebo kampaň Moje tělo je moje.

Celebrity tak budou muset informovat své sledující, že ve zveřejňovaných příspěvcích použily zkrášlující filtry nebo retuše. Ty upravují domnělé nedostatky a zejména na Instagramu se těší velké oblibě. Norská vláda proto nechala vytvořit speciální označení, které bude v aplikaci sociálních sítí již brzy k dispozici. Informoval o tom deník The Independent.

Cílem je omezit zkreslující představy dospívajících o zdravém vzhledu. O tom, že obsah produkovaný influencery vytváří u mladistvých nezdravý tlak na to, jak by měli vypadat, se v Norsku debatuje už delší dobu. „Věříme, že by nové nařízení mohlo významně zmírnit negativní dopady, které zejména na děti a dospívající podobný obsah má,“ uvedlo ministerstvo v oficiálním prohlášení. Deník The Independent rovněž zmiňuje studii z roku 2019, která zjistila, že prohlížení snímků kosmeticky vylepšených žen prokazatelně zvýšilo touhu po kosmetické chirurgii, a to především u žen ve věku od 18 do 29 let.

Nový vzhled Boskovic vyjde město na 3,4 milionu korun, přičemž asi polovinu z toho získá město na dotacích. Hlavní úpravy se budou týkat okolí skládky a překladiště, kde město plánuje vytvořit bariéru mezi skládkou a nedaleko vznikajícím sportovním parkem. V této oblasti město vysadí asi 190 stromů a zároveň přes dva tisíce keřů.

Úprav se dočkají také tři náměstí, a to Růžové, Palackého a Wolkerovo. „Na Palackého náměstí vysadíme nové okrasné záhony a živý plot kolem současného plotu u gymnázia,“ vysvětlila místostarostka Boskovic Dagmar Hamalová. Místní se také mohou těšit na nové lavičky, parkovací místa i zkrášlení parčíku u autobusového nádraží.

Zdroj: ČTK

S vítězným návrhem přišla společnost consequence forma, kterou tvoří duo Jana Šipulová a Martin Sládek. Novou dominantou parku se tak stane multifunkční oválná plocha. „Oválná plocha v centrální části parku by měla sloužit všem možným aktivitám. V létě zde mohou děti dovádět mezi vodotrysky, lze tu pořádat výstavy nebo divadelní představení, v noci zde mohou být filmové projekce, koncerty, sportovní přenosy. V zimě počítáme s tradičními adventními trhy, kluzištěm, zkrátka cokoliv bude potřeba,“ přiblížil všestranné využití autor návrhu Martin Sládek.

Zahájení rekonstrukce je předběžně plánováno na počátek roku 2018. Celková cena obnovy parku se bude odvíjet od projektové dokumentace. „Přestože je Moravské náměstí největším náměstím v Brně, lidé tudy dnes jen rychle procházejí, protože se zde necítí komfortně. Naším záměrem je udělat z něj moderní, živé, kulturní a rekreační místo,“ doplnil starosta městské části Brno-střed Martin Landa.