Studie publikovaná v časopise Nature sledovala po více než dvě desetiletí leskoptve nádherné žijící ve východní Africe. Vědci zjistili, že tito ptáci netvoří jen jednoduché rodinné skupiny, ale žijí v rozsáhlejších společenstvích, kde spolu dlouhodobě fungují příbuzní i nepříbuzní jedinci.

Typickým projevem této spolupráce je společná péče o mláďata. Hnízdícím párům pomáhají další ptáci, kteří sami nemají potomky – podílejí se na krmení, ochraně i hlídání hnízda. Takové chování přitom není omezené jen na příbuzné, ale zahrnuje i „cizí“ jedince.

Podle vědců má tato strategie evoluční výhodu. Větší skupiny mají vyšší šanci na přežití, a spolupráce se tak vyplácí všem členům. Zároveň zde funguje princip vzájemnosti – jedinci, kteří pomáhají dnes, mohou v budoucnu sami očekávat pomoc.

Výsledky tak podporují teorii recipročního altruismu a naznačují, že dlouhodobé „přátelské“ vztahy nejsou výhradou lidí. Podobné sociální vazby mohou být v živočišné říši mnohem běžnější, než se dosud předpokládalo.

Do péče o holubník se zapojili vězni. Údržba zahrnuje čištění, doplňování krmiva a zajištění čerstvé vody. Podílí se na ní pět odsouzených, kteří se přihlásili dobrovolně, a neomezuje je zdravotní stav, například alergie na peří. V novém městském holubníku se může ubytovat až 40 párů holubů, zatím tuto možnost využilo 12 ptáků. A to navzdory tomu, že se do něj ptáci musí dostat skrz krátký tunel. Objevili ho už pár dní po dokončení. 

Cílem městských holubníků je humánním způsobem regulovat holubí populaci, která podle zástupců města poškozuje fasády a veřejný prostor. V holubníku mají ptáci vodu a kvalitní krmivo, a tak by tam měli trávit většinu dne. Pokud tam snesou vajíčko, pracovníci jej vymění za atrapy a vejce zlikvidují.

Běhulík indický je extrémně plachý, aktivní hlavně po setmění a obývá suché, kamenité křoviny, které se rychle mění pod tlakem zemědělství a výstavby. Tradiční terénní pozorování proto dlouhodobě selhávala. Nasazení zvukových pastí se ukázalo jako klíčové. Nahrávky se shodovaly s historickými záznamy hlasu běhulíka a potvrdily jeho přítomnost bez nutnosti přímého spatření.

Objev má zásadní význam pro ochranu přírody v regionu Ándhrapradéš, kde byl pták zaznamenán. Potvrzení přežití druhu dává smysl dalším ochranářským opatřením a posiluje argumenty pro ochranu zbytků jeho přirozeného prostředí. Zároveň ukazuje, že moderní technologie dokážou vracet naději i tam, kde se zdálo, že už dávno vyhasla.

Jarní babyboom rozveselil brněnskou zoo

V brněnské zoo bylo jaro velmi plodné. Na svět tam přišla řada mláďat, návštěvníci se mohou těšit například na malé bazilišky či želvy pavoukovité. Přibyl i papoušek vlaštovčí. Zvířecích děťátek je zkrátka spousta.

Tři malí bazilišci zelení a dvě želvy pavoukovité, které Zoo Brno pravidelně odchovává od roku 2017, jsou už k vidění. Tento kriticky ohrožený druh želv má v péči 22 zoologických zahrad po celém světe. Za poslední rok se jen pěti zahradám podařil jejich odchov, brněnská je v tom údajně jediná v Evropě.

Želva pavoukovitá. Foto: Zoo Brno

Supi bělohlaví odchovávají své první mládě

V ostravské zoo si chovatelé užívají péči o prvorodiče. Páru supů bělohlavých se tam narodilo jejich první mládě. Přestože nově sestavený pár od počátku společně fungoval bez problémů, trvalo čtyři sezony, než se postupně naučil při hnízdění spolupracovat. „Nakonec se ptákům nyní daří úspěšně odchovávat mládě. Byla k tomu zapotřebí i asistence chovatelů, ale je velmi pravděpodobné, že i do budoucna budou fungovat jako rodiče spolehlivě. Přirozeně odchovaná mláďata pak mohou být poskytnuta pro vypuštění do volné přírody,“ uvedla zoologická zahrada.

Sup bělohlavý je nejpočetnější evropský sup. Na řadě míst byl ale v minulosti vyhuben. Díky odchovu v lidské péči však mohl být znovu navrácen do přírody. Kromě jižní Evropy se tento mrchožrout vyskytuje v subtropickém pásmu Asie a Afriky.

V České republice vznikla nová rezervace divokých koní a zubrů

V jižních Čechách nedaleko Lipenské nádrže, na místě bývalého golfového hřiště, vznikla nová lokalita pro zubry a divoké koně. Celkově je dvanáctou v naší republice. Na místo byla převezena zvířata z rezervace v Milovicích. „Odchyt zvířat byl velmi náročný, oproti předpovědi počasí se velmi rychle oteplilo, takže jsme museli spěchat, jinak by uspaným zvířatům hrozilo přehřátí,“ uvedl ředitel Dalibor Dostál.

Rezervaci u Lipna založila společnost Jihočeské ekofarmy, zvířata pro ni bezplatně poskytla společnost Česká krajina. „Rezervace po vzoru milovického projektu zakládají města, kraje, neziskové organizace, soukromí vlastníci pozemků a ode dneška i zemědělské podniky,“ sdělil v den převozu Dostál. Podle jeho slov může být právě pro ně pastva velkých kopytníků do budoucna atraktivní, protože by mohla být řešením pro plochy, které musí zemědělci ponechávat bez hospodaření. Tato pastva navíc obnovuje a zvýšuje biologickou rozmanitost krajiny.

Spermabanka obsahuje nový druh

Požáry v posledních letech usmrtily mnoho koal. „V současné době nemáme žádnou pojistku proti přírodním katastrofám, jako byly lesní požáry v letech 2019 a 2020, které můžou vyhubit velké množství zvířat najednou,“ uvedl odborník na ochranu přírody doktor Ryan Witt. „Pokud by koalí populace při takových požárech vymřela, neexistuje způsob, jak ji obnovit nebo zachovat její genetiku,“ doplnil. Z tohoto důvodu odborníci doporučují zamrazit koalí sperma. Po asistované reprodukci s použitím čerstvých nebo chlazených spermií už se totiž narodila živá mláďata koal.

Vzácní kormoráni malí našli domov na jižní Moravě

Jižní Morava má nové prvenství. V přírodní rezervaci Věstonická nádrž, která je součástí novomlýnských nádrží, zahnízdili vzácní kormoráni malí. Jedná se o téměř 40 párů. Je to přitom poprvé, co tento druh vodního ptáka v Česku zahnízdil.

Až do letošního roku čeští ornitologové kormorány malé pozorovali pouze vzácně. Nově je tedy mají doslova na dosah ruky. Českému území doposud nejblíže hnízdil kormorán malý od roku 2007 v kolonii na rakouské části Neziderského jezera.

Výjimečný chovatelský úspěch ve zlínské zoologické zahradě

Ve zlínské zoo slaví nezvyklý chovatelský úspěch. Po třech letech chovu se tamní pracovníci radují z prvního mláděte gaurů indických, největších turů na světě. O mimořádnosti odchovu svědčí i skutečnost, že za uplynulých 12 měsíců je zlínský přírůstek jediným mládětem, které se v evropských zoo narodilo. Na svět přišla samička v polovině února, chovatelé ji prozatím pojmenovali Doubravka. V budoucnu však získá oficiální indické jméno.

Podle všech pozorování dvouměsíční samička zdárně prospívá a je ve skvělé kondici. „Matka se o mládě příkladně stará, je velmi pečlivá. Porodní váhu telete chovatelé odhadli na 35 kg. Nového člena také perfektně přijalo stádo,“ uvedl zoolog Zdeněk Čech. Jedná se tak o úspěšné pokračování chovu gaurů indických. Zoo Zlín jej rozběhla v roce 2019, kdy z indické Zoo Mysore získala čtyři zvířata. Po více než půl století se tak do Evropy podařilo dovézt tato zvířata přímo z jejich domoviny. Populace gaurů v evropských chovech čítá pouhých 32 jedinců. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Radio Wave, Ekolist, Zoo Zlín, České noviny

Do Česka přicestoval žirafí samec

Olomoucká zoo má od dubna dalšího chovného samce. Je jím 3. září 2019 narozený Michal, který přicestoval z polské zoologické v Opole. Nově tak rozšíří olomouckou žirafí rodinku. „Transport proběhl v pořádku. Žirafí samec byl klidný, vše se odehrálo v poklidu, z transportního vozu vystoupil sám a po krátkém pobytu venku se vydal mezi naše samice,“ dodala zooložka Libuše Veselá.

Zoo Olomouc je chovem žiraf proslulá. Chovají se tam od roku 1976. Zoologická zahrada Olomouc se přitom zapsala do historie chovu žiraf jedinečnou událostí – v roce 1999 samice Veronika porodila dvojčata, která přežila, což se zatím podařilo pouze čtyřikrát na světě. Doposud se v zahradě narodilo celkem 71 mláďat. Žirafám se tam očividně daří.

Brňané zachránili dravce

Zraněného ptáka se podařilo na konci března zachránit v Brně. Dravce zmítajícího se na zemi si všimli lidé v blízkosti chrlického biotopu. Pták mával křídly a marně se pokoušel vzlétnout. Starostliví kolemjdoucí na místo přivolali brněnské strážníky, kteří se k opeřenci vydali. „Vyslaní strážníci se k němu zezadu přiblížili, opatrně ho odchytili a v papírové krabici převezli do Ptačího centra. Šlo o luňáka červeného, který je na našem území vzácný,“ přiblížil mluvčí strážníků Pavel Šoba. 

Ptáka se ujali odborníci ze záchranné stanice. Pečovatelé jej identifikovali jako luňáka, přičemž mu dali jméno Jirka, což má svůj důvod. „Po vzoru hrdiny ze známého televizního seriálu dostal tento luňák příznačné jméno Jirka. Byl umístěn do zatemnělého boxu, aby se nerozptyloval okolními vlivy a mohl se co nejrychleji zotavit,“ popsal Zdeněk Machař z Ptačího centra s tím, že nalezený samec je teprve druhým luňákem, o kterého v záchranné stanici pečovali.  Pták přitom nebyl raněný, nýbrž spíše v šoku.  „Pravděpodobně je po nějakém vzdušném souboji s jiným dravcem, kterému možná vlétl do jeho teritoria, spadl na zem a nedokázal odletět,“ vysvětlil Machař.

Papouščí známky spatřily světlo světa

Mezinárodní den ptactva se slaví 1. dubna. Letos u příležitosti tohoto významného dne proběhl v Papouščí zoo v Bošovicích křest sady poštovních známek s motivy nejvzácnějších opeřenců. Známky vyšly v limitované edici. Určené jsou ke korespondenci jak po ČR, tak po celé Evropě či do zámoří. „Motivy známek jsou perokresby od malíře Vladimíra Rimbaly. Polovinu z nich si nechal filatelistický svaz, druhá je u nás a návštěvníci si známky nyní mohou zakoupit,“ uvedl zakladatel zoo Vlastimil Škrhák. Jde o osm kusů samolepicích známek vydaných na 1 250 aršících, edice nese název Nejvzácnější papoušci světa v chovu Zoo Bošovice. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Brněnské drbny, Zoo Olomouc, Papouščí zoologické zahrady Bošovice

Na svět se vyklubalo roztomilé kopýtko

V Hodoníně měli tuto zimu důvod k oslavám nejen z důvodu Vánoc. Tamní zoologickou zahradu totiž obohatilo mládě vzácného přímorožce arabského. Jedná se o samičku. Vykutálela se na svět na sklonku loňského roku. „Porod proběhl rychle a bez komplikací a mláděti se daří dobře,“ popsala zooložka Lenka Štursová. Mládě už má za sebou čipování nezbytné pro identifikaci jedince i podání dávky vitaminů.

Malou antilopu už mohou návštěvníci vidět ve výběhu spolu s její matkou, samcem a další samicí s už odrostlejším mládětem. Tento druh kriticky ohrožené antilopy chová hodonínská zoo od roku 2016.

Přírůstek, který rozparádí Prahu

Sup mrchožravý pojmenovaný podle perské bohyně Anahita se stal symbolem tragédie i naděje. Když se po opuštění hnízda v bulharských Rodopech vydal na cestu do Afriky, v Libanonu byl postřelen. Díky úsilí místních ochránců přírody se jej však podařilo zachránit. V Zoo Praha nyní našel nový domov. Zde by se měl časem zapojit do Evropského chovného programu.

Sup mrchožravý patří k ohroženým druhům a v Bulharsku hnízdí méně než tři desítky párů. V Zoo Praha o něj bude náležitě postaráno. Zahrada patří v současnosti mezi nejvýznamnější světové chovatele těchto dravců. Pravděpodobně si zde tedy Anahita najde kamarády.

I zvířata mohou mít složitý jazyk

Dorozumívání se nemusí být vždy jednoduché. To my lidé moc dobře víme. Složité to však může být rovněž i pro zvířata. Biologům se podařilo poprvé identifikovat druh tvorů, který má jazyk podobně komplikovaný, jako je ten náš lidský.

O koho jde? Zjistilo se, že zpěv malého vrabce je mnohem složitější a podobný lidské řeči, než jsme si kdy mysleli. Vědci v nové studii zjistili, že samci vrabců záměrně mixují svůj repertoár písní. Nejspíš tak činí právě proto, aby byli zajímavější pro dámské publikum. Vypadá to tedy, že vychytralí baliči se nenajdou pouze mezi lidmi, ale také ve zvířecí populaci.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím zdrojů ze Zoo Hodonín, Českých novin, Zoo Praha, Good News Network

Pravděpodobnost setkání není vyloučená. Zvonek žije v zemědělské krajině i v zahradách a parcích. Za poslední dekádu však jeho populace v Česku poklesla o dvě třetiny kvůli vážné nemoci –⁠ trichomonóze. Udělení titulu má podle České společnosti ornitologické (ČSO) upozornit na to, že ptáci, které se považují za všudypřítomné, nemusí být běžní napořád. Titul ptáka roku uděluje organizace obvykle druhům, které veřejnost zná ze svého okolí. „Zvonek obývá otevřenou zemědělskou krajinu s poli, sady a pásy křovin, ale žije i v lidských sídlech včetně největších měst, kde vyhledává zahrady a parky,“ uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Zvonky lze v Česku spatřit po celý rok. „Na jaře můžeme vidět samce, jak zpívají z vrcholků stromů. Pokud máme na zahradě husté keře, zvonci u nás mohou zahnízdit. Na podzim se potom hejna zvonků sdružují a potulují se polní krajinou, kde sbírají semena a další rostlinnou potravu. V zimě rádi přilétají do zahrad a na krmítka, kde si vybírají především slunečnicová semena,“ popsal Vermouzek. Tito zelenkaví ptáci mají zářivě žlutý pruh v křídle a mohutný kuželovitý zobák. Typický je pro ně výrazný hlas připomínající zvuk malého zvonečku. „Jméno odkazuje na jasný hlasitý zpěv, který připomíná zvonění malého zvonečku, případně elektrického domovního zvonku. To ale nebylo důvodem k pojmenování, protože jméno vzniklo dříve, než lidé začali zavádět elektřinu do domů,“ dodal Vermouzek.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z ČSO

V rámci nového programu Vracíme sovy lesu vytvoří Lesy České republiky nejlepší možné podmínky pro opětovné zahnízdění dravých ptáků – zejména sov a puštíků. Sovy totiž mají v přírodě hned několik důležitých úloh. Především přirozeně snižují množství přemnožených hrabošů – a to až o polovinu. Ochraňují tak sazenice lesních dřevin, které hlodavci likvidují, stejně jako úrodu zemědělců nebo vinařů. Kromě toho dokážou likvidovat i škodlivý a obtížný hmyz.

„Vyvěsíme dva tisíce speciálních budek vyrobených v našem závodu v Týništi nad Orlicí. V lesích také ponecháme doupné stromy coby přirozená hnízdiště těchto ptáků a na vytěžených, znovu zalesněných plochách pak tři až pětimetrová torza kmenů, na něž usedají,“ nastínil konkrétní kroky generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček. S uskutečněním programu začnou na Vysočině, kde je úspěšné uchycení nových sazenic po kůrovcové kalamitě obzvlášť důležité.

Vlha pestrá hnízdí v kolmých stěnách bývalé cihelny v Židlochovicích zhruba posledních deset let. Údajně se tam ročně nachází 15 až 20 hnízdících párů. Areál cihelny však zarůstá a hnízdiště je tedy potřeba obnovit. Vlha pestrá si přitom pelíšek staví právě na konci nory, kterou buduje v písčitých nebo hlinitých přírodních stěnách. Ptáci tak mají dobrý výhled a také snadný výlet. Když jim hnízdiště zaroste, vlhy jej opustí. Už loni proto dobrovolníci pracovali na rekonstrukci kolmých stěn.

Vlha pestrá patří mezi silně ohrožené druhy živočichů. Ornitologové odhadují, že v Česku hnízdí osm set až tisíc párů, zejména na jižní a jihovýchodní Moravě, jinde je její výskyt ojedinělý.

Zdroj: Ekolist

Ze 300 kontrolovaných lokalit objevili ornitologové přítomnost sýčků v 54, hnízdění pak v 29. Zatímco v loňském roce sýčkové vyvedli 43 mláďat, letos to bylo už 59. „Bohužel jen malá část sýčků se dožije následujícího roku. Tato malá sovička často umírá pod koly aut nebo v technických pastech, jako jsou napáječky pro dobytek, komíny, roury či sudy s vodou,“ vysvětluje Martin Šálek, hlavní koordinátor ochrany sýčků v Česku.

V minulých letech i letos vyvěšovali ornitologové speciální budky zabezpečené před predátory. V letošní sezóně jich bylo připraveno 99. „Sýčkové navštívili 27 procent našich budek, ať už se jednalo o hnízdění nebo o pouhé prozkoumání,“ říká Šálek. Letos poprvé pak odborníci instalovali i chytré budky s kamerami, které zaznamenávají dění uvnitř budek a pomáhají ornitologům lépe poznat život sýčků.

Titul pták roku se uděluje každoročně se záměrem upozornit na ubývání konkrétního druhu a zároveň ho představit veřejnosti. Letos padla volba na hrdličku divokou, jejíž populace čítá v Česku podle odhadů 40 až 80 tisíc párů. „V porovnání s výsledky sčítání na začátku 80. let 20. století ubyla z naší krajiny více než polovina počtu hrdliček. Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství na hnízdištích i zimovištích a také lov,“ uvádí ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

Setkat se s hrdličkou ve volné přírodě je čím dál vzácnější. I proto ornitologové symbolicky na 1. května vyzývají veřejnost k vycházkám právě za hrdliččiným zpěvem. Na svých stránkách zároveň radí, jak poznat hrdličku na pohled i po sluchu.

Umístit venku krmítko je bezesporu záslužná činnost, je ale třeba mít na paměti, že i pro ni existují jistá pravidla. Nejvděčnější krmivo jsou jádra ořechů a slunečnicová semínka, ptáci mají rádi také jablka, nesolenou strouhanku z bílého pečiva nebo lůj. Naopak jim nesvědčí chléb či zbytky z kuchyně.

Pozorování ptáků se věnuje čím dál více lidí. Vedle běžných druhů lze u krmítek spatřit také stehlíky, pěnkavy nebo drozdy. Odborníci také zdůrazňují nutnost pravidelného čištění krmítek.

Zdroj: ceskenoviny.cz

Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku celou situaci přibližuje. Pět čapích mláďat považuje za výjimečný počet. Nejčastěji se setkává se třemi, maximálně čtyřmi čápy v hnízdě. Bývají ale i situace, kdy je čápů méně. Hlavní příčiny ovlivňující počty čapích mláďat vidí v prostředí a podmínkách, ve kterých žijí. Obzvláště důležitý je dostatek potravy.

Čápi jsou nyní v centru pozornosti mnoha lidí. Letos byl čáp vyhlášen Ptákem roku 2014, v souvislosti s tím se spousta osob zapojila do jeho sledování a sčítání. Na webové stránce cap.birdlife.cz jsou prezentovány všechny informace, které se monitorování čapí populace týkají. Jiří Šafránek je aktivitou všech přispívatelů potěšen. Současně ale dodává, že ještě stále existují místa, kde by noví pozorovatelé přišli vhod.

Zdroj: http://olomouc.idnes.cz/na-sumpersku-se-narodilo-pet-capich-mladat-fih-/olomouc-zpravy.aspx?c=A140709_153729_olomouc-zpravy_tas