Obchod předtím zveřejnil záběry z bezpečnostní kamery a požádal veřejnost o pomoc s identifikací muže, který hudební nástroje odnesl. Majitel prodejny Buzzy Levine, který obchod vede už od roku 1981, řekl, že návrat mandolín ho úplně zaskočil. Podle něj to působilo jako film se šťastným koncem. Hodnota nástrojů se pohybovala přibližně kolem 3 500 a 4 250 dolarů.

Vrácení proběhlo nenápadně. Muž podle majitele otevřel dveře a nechal hudební nástroje v taškách uvnitř prodejny, pak rychle zmizel. U mandolín ležel ručně psaný lístek, na kterém stálo: „Pardon, byl jsem opilý. Veselé Vánoce. Jste dobrý člověk.” Levine se ho ještě pokusil dohonit, ale ztratil ho z dohledu a následně zavolal policii.

„Firma PETROF vznikla v roce 1864 v Hradci Králové na Starém městě, když můj pra-pra dědeček Antonín Petrof postavil svůj první klavír. V roce 1948, kdy byl již PETROF světově uznávanou značkou a piana se prodávala do více než 40 zemí celého světa, byla firma znárodněna a rodina měla zákaz vstupu do továrny celých 50 let. V devadesátých letech můj tatínek prošel procesem privatizace. Výsledek byl, že jsme získali 4 procenta jako rodina a zbylých 96 procent jsme si s velkou půjčkou museli koupit zpět od státu,“ vypráví jednatelka společnosti Zuzana Ceralová Petrofová. Následně tak firma začínala tařka od nuly…

I na toto období vzpomíná expozice v muzeu PETROF otevřeném v roce 2013 v Hradci Králové. Muzeum mapuje historii firmy od založení až po současnost, nechybí zajímavé artefakty, které se vedle firmy vážou i k příběhu rodiny Petrofových. Kromě muzea mohou návštěvníci nahlédnout také do výroby, obojí po předchozím objednání.

A jak taková výroba nástroje značky PETROF vlastně vypadá? „Vyrobit klavír trvá 9 až 12 měsíců, pianino 4 až 6 měsíců, přičemž převažuje ruční práce. Na výrobě se přímo podílí asi 160 lidí z našich 220 zaměstnanců a řada z nich si předává know-how z generace na generaci,“ uvádí Ceralová Petrofová. Ročně společnost v Česku vyrobí do dvou tisíc kusů pianin a klavírů značek PETROF a ANT. PETROF – 10 procent z nich pak zůstává v tuzemsku, ostatní nástroje putují do 65 zemí celého světa.

„Ve světě jsou naše nástroje oblíbeny díky svému charakteristickému kulatému romantickému tónu. Navíc dokážeme vyrobit jakýkoliv design a povrchovou úpravu,“ vysvětluje jednatelka. O zvláštní oblibě svědčí i příběh známého australského pianisty Davida Helfgotta: „Oblíbil si náš klavír značky Monsoon natolik, že na něj každý den chodil hrát do jednoho showroomu v Austrálii. Chtěl ho mít doma, ale nevešel se mu do bytu. Nakonec nechal vybourat příčku mezi místnostmi a klavír tam nastěhoval. Pokud chcete znát celý příběh Davida, pusťte si oscarový film Shine (Záře).“

Krok s dobrou drží společnost i díky sledování aktuálních trendů, které existují i ve světě hudebních nástrojů. „Momentálně se snažíme propojit akustiku s elektronikou, takže jsou teď velmi oblíbené nástroje s adsilentem. Znamená to, že piano může hrát i potichu (pouze do sluchátek). S tímto mechanismem se dá i nahrávat, komponovat, zkrátka všechno, co umožňuje hudební software. Nyní taky běží projekt PETROF Colours, který oslovuje především mladší generaci. Není výjimkou, že vyrábíme nástroj zdoben 24karátovým zlatem, perletí, pracujeme s rozličnými exotickými dřevinami nebo naopak velmi moderními materiály. Tím, že se přímo v naší továrně vyrobí 70 procent z celého piana (piano se skládá ze 7 tisíc součástek), máme procesy a kvalitu pod kontrolou. Nejsme pouhý montážní závod, ale opravdová manufaktura,“ doplňuje Ceralová Petrofová.

V posledních letech na sebe společnost upozornila také tím, že se její pianina podařilo dostat do padesátky českých uměleckých škol, a to díky iniciativě Piana do škol. „Projekt přišel v pravý čas. Byl to nejlepší, co nás v období covidu potkalo. Věděli jsme, že nástroje ve školách jsou povětšinou ve špatném stavu a nejsou prostředky na nákup nových. Spojením s Nadací manželů Komárkových vznikla veřejná sbírka na nákup nových nástrojů. Firma PETROF do ní na začátku vložila 5 kusů pianin a díky dalším štědrým dárcům získalo 56 vybraných škol napříč Českem nové nástroje. Všem srdečně děkuji, ohlasy ze škol jsou úžasné!“ uzavírá jednatelka.

Autorský článek Kristýny Motlové

75 % Britů ve studii uvedlo, že jim hra na nástroje pomáhá překonat nervozitu, obavy či stres po náročném pracovním dni. Více než třetina dotázaných navíc v této aktivitě nachází smysl života. Důvodem pro tyto pozitivní účinky je celá řada benefitů, které hra na hudební nástroj poskytuje našemu mozku.

„Hudba je cestou, jak vyjádřit emoce. Vyjádření emocí nám pomáhá je ventilovat, opustit je, neulpívat u nich, nenechat se jimi pohltit. Ne nadarmo mnoho umělců tvoří právě v momentech, kdy se cítí v nepohodě,“ uvedla psychoterapeutka Lenka Hlavičková. Při hře na hudební nástroje se navíc učíme koncentraci a sebedisciplíně. Pravidelné cvičení nám pomáhá zachovat režim, který přispívá k životní rovnováze a umožňuje nám dosáhnout klidu. Úspěšné učení se novým věcem je navíc zdrojem radosti.

„Na strunných nástrojích si procvičíme jemnou motoriku, hra na dechové nástroje a zpěv mají své specifické benefity. Kdo je schopný zklidnit a prohloubit dech, je schopný zklidnit také mysl. Brániční dech, který hráči na dechové nástroje a zpěváci musejí ovládat, má i své zdravotní benefity: učí nás využít plnou kapacitu plic, je osvěžující, zlepšuje činnost mozku. Masíruje vnitřní orgány, což zlepšuje trávení, a přispívá k posilování pánevního dna a ke schopnosti jej následně uvolnit,“ doplnila Hlavičková.

Autorský článek Venduly Čermákové s využitím informací z Consequence.net

Studentské, koncertní i mistrovské housle, violy a cella putují z Lubů u Chebu do celého světa. Když však loni propukla pandemie, zákazníci v obavě odříkávali objednávky. „Přešli jsme do úsporného režimu a přerušili jsme investice,“ popisuje pro Český rozhlas Karlovy Vary jednatel firmy Jan Holiš. Zaměstnance však domů neposlali ani nepropouštěli. „Naše hlavní know-how jsou lidé a jejich um. Omezovali jsme výdaje všude jinde jenom ne na lidech, protože je potřebujeme,“ dodává Holiš

Už za tři měsíce se ukázalo, že zájem o smyčcové nástroje pandemie neutlumila. Poptávka začala strmě růst a firma má do konce letošního roku o zakázky postaráno. „Máme i poptávku z nových regionů, ale spíše bych řekl, že naši stávající zákazníci výrazně navyšují objednávky,“ pochvaluje si jednatel. S rostoucím zájmem o nové nástroje plánuje firma rozšiřovat výrobu a také přijímat nové zaměstnance. V současné době školí pracovníky, jež zaujmou místo těch, kteří odejdou do důchodu.

Data výzkumníci sbírali v letech 2004 až 2017 od více než osmi tisíc Britů starších padesáti let, přičemž údaje primárně sloužily pro studii zaměřenou na stárnutí. U lidí, kteří při zahájení výzkumu depresemi netrpěli a neměli ani žádné koníčky, se ukázalo, že právě spolu s nalezením nějakého koníčku se u těchto lidí snížilo riziku vzniku deprese o 32 procent.

Zájmové činnosti však podle vědců nefungují pouze jako prevence vzniku deprese, ale pomáhají také při léčbě. „U lidí, kteří měli depresi a nevěnovali se žádným koníčkům, se ukázalo, že když se do nějaké aktivity zapojili, jejich příznaky se zlepšily. Navíc měli až o 272 procent vyšší šanci na zotavení,“ uvedli vědci. Mezi aktivity, které takové účinky mají, patří činnosti z nejrůznějších oblastí – například hudba, výtvarné umění, rukodělné činnosti či sběratelství.

V roce 2005 zpustošil New Orleans hurikán Katrina. O pět let později začal ve městě pomalu vznikat hudební experiment – myšlenka jakési hudební vesničky. Tým kreativních tvůrců později přišel s nápadem vytvořit umělecký prostor, v němž jednotlivé prvky budou fungovat nejen vizuálně, ale i hudebně – jednoduše si na ně půjde zahrát. Experiment se veřejnosti poprvé otevřel v roce 2011, po obnově pak na novém místě znovu před čtyřmi lety. Vždy s velkým úspěchem.

Music Box Village může během otevírací doby navštívit kdokoliv. Může si tam (za)hrát, poslouchat okolní zvuky nebo navštívit některý z koncertů, ty však bývají brzy vyprodané. Pro děti jsou navíc přístupné vzdělávací programy nebo exkurze. Jedno je jisté – na tomhle originálním místě plném funkčního hudebního umění ticho asi jen tak nezažijete.

Elektrická kytara i baskytara, housle, viola, piano a bicí – tyto nástroje jsou aktuálně v unikátní zkušebně k dispozici. Zájemci si vybraný nástroj rezervují prostřednictvím internetu na vybraný den a čas. Délku hraní si určují sami, základem jsou třicetiminutové bloky, které lze libovolně sčítat. Půlhodina hraní přitom vyjde na 139 korun, hodina na 189 korun.

Záměrem zakladatelek projektu je pomoct lidem odstranit překážky na cestě k hudbě. „Chceme hraní na nástroje zpřístupnit co nejvíce lidem a ukázat, že stačí málo k tomu, aby nám hudba mohla dělat radost každý den,“ uvádějí. Vedle zkušebny slouží prostor také k pořádání hudebních akcí, koncertů a workshopů.

Vystoupení dětí společně s profesionálními umělci, módní přehlídky, ukázky výtvarných prací, filmové projekce, koncerty pod širým nebem nebo ateliérové focení. To je jen několik bodů z pestrého programu, které sestavily jednotlivé ZUŠ po celé republice. Akcí je celkem přes tisíc a veřejnosti jsou přístupné zdarma.

„Věřím, že si letošní happening užijí nejen účinkující, ale i diváci, a tak se podaří přiblížit ‚zušky‘ co nejširší veřejnosti. Doufám, že se nám podaří odstartovat novou kulturní tradici,“ říká patronka projektu Magdalena Kožená.

Cílem akce je otevřít celospolečenskou debatu o důležitosti a pozitivní roli, kterou hraje umělecké vzdělávání v rozvoji dětské osobnosti. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,“ vysvětluje Kožená.

Happening nabízí výjimečnou příležitost pro setkání žáků, pedagogů, rodičů a vůbec všech se zájmem o umění. To si mohou navíc vychutnat i na originálních místech – vedle náměstí a kostelů třeba na hlavním nádraží nebo v zoologické zahradě. Akce má velkou podporu z řad umělců, kteří často sami v základních uměleckých školách jako děti začínali.

Houslové číslo známé americké hudebnice Lindsey Stirlingové změnilo dívce život a určilo plány na příštích několik let. Hned po zaslechnutí melodie se Therese rozhodla ovládnout houslové umění. Po dva roky se každý měsíc natáčela, aby zaznamenala své pokroky.

Učila se sama a nikdy na žádný hudební nástroj nehrála. Dovednosti získala prostřednictvím online video tutoriálů, které vysvětlovaly, jak hru na housle ovládnout. K tomu navštívila pouze osm lekcí u profesionálních vyučujících.

Svým pokrokem chtěla inspirovat ostatní, aby se nebáli vykročit za svými sny. Přestože neměla v plánu stát se profesionální muzikantkou, chtěla dosáhnout toho nejlepšího a podělit se o své úspěchy s ostatními. A podařilo se jí to.

„Je vidět, že musela tréninkem strávit spoustu hodin. Hra na housle se podle mého řadí k těm těžším. Sama se učím už několikátým rokem doma na housle, ale nad jejím pokrokem jsem teda musela uznale hvízdnout. Je doopravdy dobrá,“ komentovala účetní Jana Vítková vystoupení norské houslistky.

Zdroj: novinky.cz