Rozhodnutí vydala soudkyně Sharon L. Gleason, která žalobu odmítla s konečnou platností – tedy tak, že ji žalující strany už nemohou znovu podat. Šlo o spor mezi americkými úřady a skupinou firem včetně Alaska Forest Association a Viking Lumber, které usilovaly o přístup ke starým porostům.

Les Tongass je klíčovým ekosystémem pro řadu druhů – žijí zde například orli bělohlaví, velryby, medvědi nebo ohrožený hranostaj Haida. Ochránci přírody proto rozhodnutí vítají jako významné vítězství pro biodiverzitu i klima.

Spor se týkal výkladu pravidel pro těžbu. Dřevařské firmy totiž tvrdily, že vláda neumožňuje dostatečnou těžbu, jak předpokládaly původní, starší plány. Podle soudu ale tyto dokumenty nestanovují povinné kvóty, pouze maximální limity. Novější strategie navíc počítá s ukončením těžby starých lesů s výjimkou domorodých komunit.

Verdikt tak znamená, že staré lesy v Tongassu zůstanou zachovány. Podle ekologických organizací je to důležité nejen pro ochranu přírody, ale i pro stabilitu klimatu a budoucnost místních komunit.

Od začátku roku 2026 platí ve Francii přísný zákaz používání per- a polyfluoroalkylových látek, známých pod zkratkou PFAS, v kosmetice a většině textilních výrobků. Francouzské úřady zdůrazňují, že u těchto produktů už existují bezpečnější alternativy a další používání PFAS proto není opodstatněné.

Co jsou „věčné chemikálie“

PFAS jsou syntetické chemikálie vyráběné od konce 40. let minulého století. Díky svým vlastnostem – odpuzování vody, mastnoty a nečistot – se rozšířily do obrovského množství výrobků, od oblečení a koberců až po pánve či zubní nitě. Jejich problém spočívá v extrémní odolnosti: v přírodě se prakticky nerozkládají, hromadí se v půdě, vodě i potravinovém řetězci a byly nalezeny po celé planetě, včetně lidské krve a mozku.

Dlouhodobé vystavení i nízkým dávkám PFAS je spojováno s poškozením jater, zvýšeným cholesterolem, oslabenou imunitou, nízkou porodní hmotností i některými typy rakoviny. Právě tato zdravotní rizika stála za rozhodnutím francouzských zákonodárců, kteří zákon schválili už loni v únoru.

Zákaz se vztahuje na výrobu, dovoz i prodej produktů obsahujících PFAS, pokud pro ně existuje náhrada. Výjimku dostaly některé průmyslové textilie a vojenská technika, kde jsou tyto látky zatím považovány za nenahraditelné. Z návrhu zákona byly po tlaku výrobců vyjmuty také nepřilnavé pánve. Francouzské úřady zároveň slibují přísné kontroly a pravidelné testování pitné vody na přítomnost všech typů PFAS.

Budoucnost zákazu v dalších zemích

Zatímco Francie jde cestou plošného zákazu, globální přístup zůstává roztříštěný. Některé PFAS jsou sice zakázané Stockholmskou úmluvou, tu ale nepodepsaly Spojené státy ani Čína, kde se velká část těchto látek vyrábí. Některé americké státy, například Kalifornie, však od roku 2025 zakazují PFAS v kosmetice a další se chystají následovat.

V Evropě se k zákazu chystá i Dánsko, které od poloviny roku 2026 omezí PFAS v oděvech a obuvi. Evropská unie jako celek zatím plošný zákaz nepřijala a Česká republika se proto řídí současnou evropskou legislativou.

Podle dat sdružení si ale lidé vedou lépe než v minulosti. Většina z nich už ví, že menší a čisté kusy patří do žlutého kontejneru, případně že větší obaly je nejlepší odvézt do sběrného dvora. Právě čistota materiálu je pro úspěšnou recyklaci klíčová. Polystyren se pak může znovu využít například při výrobě izolačních desek, obalů nebo lehčeného betonu, což zapadá do principů cirkulární ekonomiky.

Pozitivní zprávou je i rostoucí zájem o lepší systém třídění. Více než polovina Čechů podporuje zavedení samostatných kontejnerů na polystyren a vítá větší osvětu. Vánoční období tak není jen zátěží pro odpadové hospodářství, ale také příležitostí připomenout, že i obaly z dárků mohou dostat druhý život. Stačí vědět, kam s nimi a udělat z dobrého úmyslu i správný krok.

Obří želvy Arrau patří mezi největší sladkovodní želvy světa, dorůstají až 90 cm a 80 kg. Každý rok během období sucha se samice shromažďují na písečných březích, aby kladly vejce. Přestože jsou chráněné, čelí neustálému nebezpečí pytláctví a ztrátě přirozeného prostředí.

Tradiční pozemní průzkumy byly neefektivní a nepřesné, proto se tým vedený Ismaelem Brackem rozhodl označit téměř 1 200 želv a za pomoci dronů pořídit tisíce snímků, které zpracoval do podrobných map. Díky modelům pravděpodobnosti se podařilo upravit odhady a získat nejspolehlivější počet těchto želv – přes 41 000 jedinců, což je zásadní pro cílenou ochranu.

Zmíněný želví druh hraje klíčovou roli v amazonském ekosystému – šíří semena a podporuje biodiverzitu břehových oblastí. Nová metoda sledování populací drony může být aplikována i na jiné obtížně počitatelné druhy, což otevírá cestu k přesnější ochraně divoké fauny v Amazonii i jinde.

Díky dronům, algoritmům a odhodlání vědců máme nyní jasnější obraz jednoho z nejpozoruhodnějších jevů Amazonského pralesa a zároveň lepší nástroj, jak jej zachovat.

Ministři životního prostředí zdůrazňují, že nejde jen o ekologii, ale i o bezpečnost – velké části území dnes ovládají pašerácké a těžařské mafie. Jen samotné nasazení armády ale nestačí. Pro úspěch je klíčové zapojit místní komunity a nabídnout jim legální a dlouhodobé zdroje obživy, aby nebyly závislé na činnosti organizovaného zločinu.

Země zároveň deklarují, že v koridoru nebudou povolovat ničivé megaprojekty. Guatemala už odmítla prodloužení těžebních licencí a všechny tři státy slibují přísný dohled skrze společnou radu a domorodé poradní orgány.

Pokud se plán naplní, může nový koridor představovat průlom v ochraně mayského pralesa i příklad regionální spolupráce, která posiluje lidi i krajinu.

Chov zvířat na kožešinu patřil v Norsku dlouhá léta k tradičním odvětvím a země byla domovem téměř tří stovek farem s norky a liškami. Tyto kožichy byly po celém světě symbolem luxusu. Postupem času se však dostávaly na veřejnost záběry zvířat stísněných v malých klecích, mnohdy s neléčenými zraněními, a ukazovalo se, že omezený prostor vyvolává stres a sebepoškozování.

Norská veterinární asociace spolu s odborníky a aktivisty nakonec konstatovala, že chov na kožešinu nesplňuje moderní standardy humánního zacházení. Vláda podpořena veřejným míněním se pak rozhodla kožešinové farmy zakázat.

Dlouhodobý proces

Zákaz nepřišel ze dne na den. Šlo o dlouhodobý tlak ochránců zvířat a zároveň o změnu spotřebitelského chování. Trend se odráží i v módě – značky jako Gucci, Prada nebo Burberry se již distancovaly od pravých kožichů a preferují etické alternativy. Moderní syntetické a rostlinné materiály dokazují, že luxus a etika mohou jít ruku v ruce. Norsko tak navazuje na trend, který sledují i Británie, Rakousko, Nizozemsko či Belgie.

Postupné ukončení chovů dalo farmářům čas na přechod k jinému typu zemědělství nebo nové profesní příležitosti. Vláda rovněž slíbila kompenzační plán v hodnotě asi 50 milionů dolarů, i když někteří chovatelé tvrdí, že jim to plně nepokryje ztráty, a obracejí se na soudy.

Další osud podobných chovů

Kožešinové chovy jsou dnes zakázány ve většině evropských zemí, například v Norsku, Rakousku, Belgii, Francii, Itálii, Nizozemsku či Velké Británii. Jinde, například ve Švýcarsku a Německu, jsou podmínky natolik přísné, že farmy prakticky zanikly. Švédsko postupně omezuje chovy lišek a činčil, Maďarsko zakázalo chov norků, lišek, tchořů a nutrií, Dánsko zakázalo lišky a nové farmy mývalovců. Největším evropským výrobcem kožešin z lišek a mývalovců je dnes Finsko, zatímco Polsko dominuje v produkci norků. Menší, ale stále aktivní chovy fungují například v Litvě, Řecku a Španělsku, kde od roku 2016 platí zákaz nových chovů.

Tento krok ukazuje, že moderní společnost dokáže najít rovnováhu mezi tradicí a etikou a že ochrana zvířat se stává nedílnou součástí našich hodnot. Je to inspirativní signál pro další země říkající, že změna je možná.

Koalové dlouhodobě trpí chlamydiovou infekcí, která způsobuje bolestivé záněty, slepotu, neplodnost a často končí smrtí. V některých populacích je nakaženo až 70 % zvířat a nemoc patří mezi hlavní příčiny jejich úhynu. Dosavadní léčba antibiotiky byla problematická – u koalů narušovala střevní mikroflóru nezbytnou pro trávení eukalyptu, a mnohá zvířata tak umírala hlady nebo se znovu nakazila.

Po více než deseti letech výzkumu ale přichází zásadní zlom. Tým z University of the Sunshine Coast (UniSC) vyvinul první vakcínu přímo pro koaly. Chrání hned na několika úrovních: snižuje riziko nákazy, brání rozvoji klinických příznaků a v některých případech dokáže zmírnit už probíhající infekci. Velkou výhodou je, že stačí jediná dávka – klíčová pro volně žijící zvířata, která nelze opakovaně odchytávat.

Vývoj vakcíny podpořila rozsáhlá desetiletá studie, v jejímž rámci vědci sledovali 680 zvířat a očkování testovali na 165 koalech. Výsledky jsou silně povzbudivé: výskyt příznaků během rozmnožování výrazně klesl a úmrtnost způsobená chlamydiemi se snížila o více než 65 %.

Před vědci teď stojí další velký úkol – plošné nasazení vakcíny ve volné přírodě. Koalové žijí rozptýleně, většinu dne spí v korunách stromů a jejich očkování bude logisticky náročné i finančně nákladné. Přesto odborníci zdůrazňují, že poprvé po dlouhé době má Austrálie v rukou nástroj, který může populaci ikonických vačnatců reálně zachránit.

Model draka o ploše přibližně 60 m² už v lokalitě Bangor Erris v hrabství Mayo testuje od září 2023. Na drátech visí lanka a kladky, které umožňují draku vystoupat až do výšky kolem 400 metrů a následně se navíjet zpět na 190 metrů. Tento cyklus generuje zhruba 30 kilowattů za hodinu. Vyrobenou elektřinu ukládají do baterií. Podle konstruktérů stačí energie z jednoho draka k napájení izolované základny, malého ostrova nebo staveniště.

Tvůrci projektu upozorňují, že draci mají oproti klasickým větrným turbínám hned několik výhod: jejich instalace trvá jen 24 hodin, nepotřebují betonové základy ani rozsáhlé inženýrské úpravy terénu, a navíc působí na krajinu výrazně méně rušivě. To z nich činí ideální řešení pro odlehlé oblasti, ostrovy nebo dočasné stavby.

Do úklidů se tradičně zapojily i firmy, školy, jednotlivci, sportovní spolky nebo obce. Podle spolku se Česká republika dlouhodobě řadí mezi země s největším počtem zapojených dobrovolníků v přepočtu na počet obyvatel. Do akce se už tradičně zapojila i brněnská městská část Kohoutovice. „Letošní úklid v Kohoutovicích se opravdu vydařil. Dorazily desítky dětí i dospělých, kteří společně zvládli uklidit místa, kolem kterých denně chodíme. Je skvělé vidět, jak se komunita dokáže spojit a udělat pro své okolí něco dobrého,“ řekl pro Pozitivní zprávy starosta Jakub Hruška.

Cílem celosvětové úklidové kampaně není jen úklid, ale i zvyšování povědomí o tom, jak s odpady správně zacházet a jak předcházet jejich vzniku. Spolek mimo jiné organizuje na jaře akci Ukliďme Česko, která má obdobnou podobu. V březnu bylo zaregistrováno více než 4 000 akcí.

Celosvětový úklidový den byl letos přidán do oficiálního kalendáře mezinárodních dnů a týdnů OSN. Jde o občanskou iniciativu, která začala v Estonsku v roce 2008. Od svého vzniku se tato iniciativa rozrostla do největší dobrovolnické akce v dějinách lidstva. Od té doby se podařilo zapojit již přes 91 milionů lidí ze 221 zemí a teritorií, kteří odstranili stovky tisíc tun odpadu z přírody.

Co byl váš impuls k zájmu právě o plazi?

Začalo to asi mou láskou k přírodě, věnovala jsem zvířatům od malička, vyrůstala jsem na farmě a byla přírodou obklopena. Bydleli jsme zároveň přímo v lese, takže jsem měla možnost na všechny plazi, bezobratlé a obojživelníky narazit, poznat je. Také nejsem úplně stereotypní a nemám ráda „obyčejné“ mazlíčky.

Jaké projekty vám nyní ohledně ochrany těchto zvířat běží?

Aktuálně nám běží projekt, který se jmenuje Draci se učí, kdy jezdíme do škol, školek a do naučných center, přednášíme dětem o plazech a teraristice, ne tedy o druzích, které najdou u nás v přírodě, ale o těch exotických. Určitě nás může kdokoliv kontaktovat a rádi zajedeme i na druhý konec republiky. Skrze tyto přednášky můžeme edukovat lidi od malička o tom, jak s nimi zacházet a co potřebují, jak o ně pečovat. Plazi sice nepotřebují procházku několikrát denně, ale potřebují správné podmínky k životu, a to není tak jednoduché, jak to může vypadat.

Zároveň děláme záchranou adopci, přijímáme plazi, o které se někdo už nemůže starat, nebo byli odloženi a pomáháme jim rehabilitací a hledáme nový domov. Máme tu také možnost zaměstnat studenty středních a vysokých škol, kteří by potřebovali praxi v tomto oboru, mohou se nám klidně ozvat.

Od příštího roku plánujeme nový projekt, který se bude jmenovat Kovařík. Jde o chráněného brouka, který žije i u nás. Bude to dětský klub, se kterým budeme jezdit každý týden na edukační výlety, kde je budeme vzdělávat o české přírodě a její ochraně.

Co lidé v Česku mohou udělat pro ochranu životního prostředí?

Je toho strašně moc a jsou to i drobnosti jako třídění odpadu nebo posunutí žáby ze silnice. Ale i něco většího, vytvořit spolek a v rámci svého bydliště pomáhat. I malé věci mohou mít velký dopad. Když jsem zmínila ten klub Kovařík, tak právě i kovaříci potřebují naši pomoc, musíme dávat pozor i na tyto malé druhy hmyzu, abychom je nezašlápli, je spoustu chráněných a ohrožených druhů, které potřebují naši pozornost.

Jak to vypadá ve vašem středisku v Brně?

Máme naučné centrum s názvem Užovka, je to naše hlavní místo, kde edukujeme děti a teenagery. Máme tu spoustu terárek, je takový malý ráj pro teraristy. Najdete u nás mnohonožky, hady, pavouky, želvy, rybičky, ještěrky i obojživelníky. Děláme tu veřejné akce, kde se děti mohou seznámit s různými druhy zvířat, poznat je, dozvědět se o jejich chovu.

Chceme, aby s nimi měli pozitivní interakci, mohou si je pohladit, nakrmit. Máme i volnočasové aktivity pro děti – chovatelský kroužek, teraristiku, angličtinu a rukodělné tvoření. Je to velmi oblíbené – vysvětluje se péče o tyto zvířata, řešíme i ochranu životního prostředí a starost o naši přírodu. Přes léto máme samozřejmě příměstské tábory. Je hezké vidět, jak tu děti vytváří komunitu a přátelství.

Mimo jiné natáčíme i edukační videa na sociální sítě, takže nás tam můžete sledovat a vidět všechny naše aktivity. Spolupracujeme i s veterinární klinikou, takže veškerou péči máme zajištěnou špičkově.

Proč vlastně plazi, obojživelníci a bezobratlí potřebují naši pomoc?

Jsou to malí tvorové a normálně by žili někde zalezlí a měli spokojený život, ale my lidé jim tu pohodu narušujeme odlesňováním, zásahy do řek a toků, a to vše má na ně vliv, například migrace žab – musejí přejít silnici a většina z nich to nepřežije. Také přenášíme nemoci a pomáháme predátorům se dostat na místa, kde by normálně nebyly.

Jsou to fascinující a úžasní tvorové, jsou ideální na chov – nemůžeme na ně mít alergii (pokud nejsou jedovatí), jsou klidní, nezabírají ani moc místa. I když si lidé myslí, že třeba nic nedělají a jen někde sedí a leží, tak za mě mají úžasnou povahu.

Samozřejmě je kontroverzní, jestli je chovat v zajetí, protože nejsou úplně domestikovaní. Hodně odborníků říká, že by měli zůstat jen v přírodě. Já zastávám to, že když už jsou v zajetí, tak je lepší jim vytvořit ty nejlepší podmínky a rozmnožovat je dále k chovatelství, než aby je někdo odchytával ve volné přírodě.

Co si myslíte o podmínkách chovu plazů ve zverimexech?

Záleží, o jaký zverimex jde. Samozřejmě když je to malý lokální prodejce, kterému na všech zvířátkách záleží, tak mají úplně jiné podmínky než ti ve velkých řetězcích, kde víme i o tom, že se zvířetem v případě nějakých problémů nemohou jít k veterináři, ale někteří prodavači to stejně dělají, protože jim na nich záleží. Určitě tu ale máme lepší podmínky než někde v Americe, kde klidně hodí „špatné“ zvíře do kontejneru.

Když bych si chtěla pořídit jakékoliv zvíře, tak bych šla za chovatelem, a ne do zverimexu, kolikrát ti lidé ani nemají všechny dostupné informace o daném druhu a zajímá je bohužel jen prodej. Chovatelů je plno a poradí vám velmi dobře. To samé se pak jedná o péči o to zvíře, když mám problém, tak jdu ke specializovanému veterináři a negooglím si to nebo se neptám v nějakých skupinách na internetu.

Jaké máte plány do budoucna?

Do budoucna bychom rádi otevřeli oficiální útulek pro exotická zvířata, normálně je totiž útulky nepřijímají, ani zoologické zahrady a lidé nevědí, co s nimi. Zároveň bychom rádi do budoucna našli i větší prostory a rozšířili naše služby, třeba o hlídání plazů, různé kurzy. Chtěli bychom cílit nejenom na děti, ale také dospělé, kteří se o chov zajímají. Hodně lidí jde jako první po knížkách, které jsou x let staré a jsou tam zastaralé informace, takže bychom byli rádi, kdyby měli aktuální informace a mohli si to nejdříve třeba vyzkoušet v našem centru, než se do chovu pustí.

Ella Anita Smith
Prostřednictvím svého projektu Draci se učí, který začala již ve svých 17 letech, seznamuje děti ve školkách a školách s plazy, obojživelníky a bezobratlými, jak se o ně správně starat a chránit je. Pod značkou Smith Animals natáčí již od roku 2021 naučná videa o plazech, čímž přibližuje svět těchto fascinujících tvorů nejen mladé generaci. Pořádá příměstské tábory, které jsou zaměřeny na environmentální výchovu, recyklaci a samozřejmě také plazy. Ella je také zakladatelkou spolku Reptile Helpers, z.s., jehož cílem je edukace veřejnosti o správné péči o plazy, obojživelníky a bezobratlé, podpora zodpovědného chovu těchto zvířat a ochrana přírodních ekosystémů v České republice. Prostřednictvím svého webu nabízí možnost adopce pro plazy, kteří potřebují nový domov, a zároveň poskytuje poradenství pro jejich správnou péči.

V roce 2014 bylo kvůli kožešině zabito přes 140 milionů zvířat, hlavně norků, lišek a mývalů. Do roku 2023 jejich počet podle analýzy neziskové organizace Humane World for Animals klesl na zhruba 20 milionů. Kožešinový průmysl, dlouho spojený s prestiží, dnes čelí odmítání veřejnosti i zákonodárců. Na farmách přitom zvířata žijí v těsných klecích a jsou usmrcována krutými metodami, například plynováním či elektrickými výboji.

Zlom ve vnímání kožešin

Zlom přišel po roce 2017, kdy Gucci oznámilo konec používání kožešin. Brzy se přidaly Burberry, Prada, Chanel a další značky. Zároveň se také zlepšila kvalita umělé kožešiny, díky čemuž móda našla etickou alternativu, respektive byla ochotna na ni přistoupit. Kalifornie pak zakázala prodej kožešin už v roce 2019 a Evropská unie zpřísnila pravidla po pandemiích na norkových farmách.

Dnes jdou příkladem i Švýcarsko a Evropská komise, která zvažuje celoevropský zákaz. Přesto průmysl úplně nezmizel – návrhy zákazů v New Yorku či Polsku zatím neprošly a značky jako Hermès či LVMH kožešinu stále používají.

„Nejtěžší bude tento průmysl uzavřít jednou provždy,“ říká PJ Smith z Humane World for Animals, který se tématu módy věnuje i v organizaci. Podle něj by „budoucnost by měla být bez kožešin.“ Klíčové pak bude přesvědčit zbývající módní domy a prosadit pravidla, která zabrání návratu k utrpení zvířat.

Jak jste se dostala k ochraně životního prostředí a ekologii?
K ekologii mě přivedla touha dělat něco smysluplného pro naši planetu. Od začátku mě fascinovalo, jak i malé změny v chování lidí mohou mít velký dopad. Baví mě dělat osvětu, především u malých dětí, protože právě ony jsou budoucností a mají obrovský potenciál změnit svět k lepšímu. Snažím se být pro své okolí inspirací, vést ho k recyklaci a ukazovat, že péče o přírodu může být i zábavná.

Propojuje se nějak vaše záliba ve veslování s ochranou přírody?
Ano, propojuje – hlavně v oblasti znečištění vod. Voda, po které jezdíme, je často znečištěná odpadky, což nejen škodí životnímu prostředí, ale také komplikuje samotné veslování. Někdy ani nevidíme důležité části řeky či jezera, což může ztěžovat tréninky i závody. Díky tomu si uvědomuji, jak je ochrana vodních toků důležitá, a motivuje mě to aktivně přispívat k čistějšímu prostředí.

Jaké soutěže a projekty máte za sebou v oblasti ochrany životního prostředí?
Na základní škole jsem pracovala na projektu o vlivu chemických látek na vlastnosti CaCO₃ (uhličitanu vápenatého), díky kterému jsme získaly cenu děkana FCHT Pardubice a měly možnost jet za odměnu do Francie. Na střední škole jsem se účastnila soutěže Enersol s projektem Obchody bez obalu na celostátní úrovni. Ve druhém ročníku jsem se zapojila znovu – tentokrát s projektem Lovci odpadků v kategorii popularizace, kde jsem se umístila na 4. místě v celostátním kole. Kromě soutěží se také aktivně účastním sběrů odpadků v přírodě.

Jak probíhá váš projekt Lovci odpadků?
Projekt Lovci odpadků jsem zatím představila na ZŠ Závodu míru. Program trval přibližně dvě hodiny a skládal se z úvodní prezentace, která dětem vysvětlila pojmy a problémy související s tříděním odpadu.
Hlavní částí byla interaktivní hra – v učebně jsem rozmístila kontejnery a obrázky různých odpadků, děti pracovaly ve skupinkách a snažily se během dvou minut co nejrychleji správně vytřídit odpad. Vítězný tým získal malou odměnu.

Na závěr jsme si společně shrnuli poznatky z pracovních listů a omalovánek a vedli diskuzi o tom, co se děti naučily. Ráda bych v projektu pokračovala i nadále a rozšířila ho do dalších škol.

Jaké projekty plánujete do budoucna?
Určitě se chci i nadále věnovat ekologii, protože cítím, že má smysl a může skutečně něco změnit. Chtěla bych více informovat a zapojovat školy i děti do aktivní ochrany přírody. Velkou motivací je pro mě podpora rodiny, přítele, kamarádů a paní učitelek, díky nimž jsem mohla uskutečnit vše, co jsem chtěla. Věřím, že společně můžeme dosáhnout ještě víc.

Byla jste nominována na Environmentální cenu Josefa Vavrouška. Jaký to pro vás byl pocit?
Byla to pro mě obrovská čest – o něčem takovém se mi ani nesnilo. Moc to pro mě znamená. Díky nominaci na cenu Josefa Vavrouška jsem měla možnost být součástí projektu Klíčky k udržitelnosti, který se konal letos na podzim v Brně v Otevřené zahradě. Přineslo mi to nový pohled na svět ekologie, poznala jsem spoustu inspirativních lidí a získala cenné zkušenosti.

Nominace mě znovu motivovala pokračovat v učení, předávat své znalosti dál a být lepší verzí sebe sama.

Eliška Kubrychtová
Eliška Kubrychtová je studentkou 2. ročníku Sportovního gymnázia Pardubice, kde se aktivně věnuje veslování. Vedle sportovních úspěchů se dlouhodobě angažuje v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelnosti. Opakovaně se úspěšně účastní soutěže Enersol, kde se svými projekty postupuje do celostátního kola. V roce 2024 představila projekt Obchody bez obalu, v jehož rámci si vyzkoušela praxi v Krámku bez obalu v Brozanech a zapojila se do propagace udržitelné spotřeby.
V roce 2025 se zaměřila na projekt Lovci odpadků, který se věnuje vzdělávání dětí v oblasti třídění odpadu a recyklace. Ve spolupráci se Základní školou Závodu míru v Pardubicích zorganizovala interaktivní vzdělávací program pro žáky 2. a 5. ročníku, kde se děti učily o recyklaci formou prezentace, kvízů, her a kreativních aktivit.

Studie, kterou provedla španělská státní společnost Ineco, se zaměřila na srovnání emisí mezi některými železničními a leteckými spoji ve Španělsku. Podle odhadu Ineco u vysokorychlostních tratí tvoří 95 procent celkových emisí výstavba, čtyři procenta provoz vlaků a jedno procento údržba. Čím více se trať používá, tím rychleji se podaří počáteční emise amortizovat. U letišť je situace přesně opačná. Jen tři procenta emisí v životním cyklu připadá na fázi budování infrastruktury, zbytek pak na provoz a údržbu. „Cestovat ve vlaku je ekologičtější než letadlem, ale vybudování sítě letišť vytváří nižší dopad na životní prostředí a méně emisí než vybudování sítě vysokorychlostní železnice,“ uvedl šéf Ineco Sergio Vázquez.

Dopad na životní prostředí tedy u železnice výrazně ovlivňuje vytíženost tratě a také terén, kudy železnice vede. Emise při výstavbě totiž výrazně zvyšují některé inženýrské stavby, například tunely. Ineco se snaží odhadnout, ve kterých případech se vlak stává na střední a dlouhé vzdálenosti ekologičtějším dopravním prostředkem než letadlo.

Jak jste se dostali k ochraně životního prostředí?
Když jsme se rozhodovali, jaké bude téma našeho prvního společného projektu do soutěže AMAVET, přemýšleli jsme nad něčím aktuálním. Tak vznikl náš první projekt Vliv cigaret na lidské tělo a okolí. Díky úspěchu jsme se rozhodli v tématech týkajících se životního prostředí pokračovat.

Náš první společný projekt z let 2022/2023 se převážně zabýval simulací efektu dvaceti cigaret na plíce pomocí vaty, cigarety a dvou PET lahví, jedné zčásti naplněné vodou. Ta se pomocí trubičky přelévala z jedné lahve do druhé a kouř byl tím způsobem vytlačován směrem k vatě, která představovala plíce. Výsledek byl, že vata zhnědla až zčernala už po 15 cigaretách. My jsme osobně dopad cigaret na lidské tělo podcenili a nečekali jsme tak mimořádné výsledky. Zároveň jsme se spojili s Univerzitou Tomáše Bati, konkrétně s Centrem polymerních systémů, které se mimo jiné zabývá i filtry. Vzorky takového filtru, který se používá v cigaretách jsme dostali a byla to zároveň druhá část našeho projektu.

Do soutěže jste se přihlásili i další rok s jiným projektem…
S nabytými zkušenostmi jsme se další rok rozhodli zapojit do soutěže s jedním z dalších problémů, které však možná netrápí širokou společnost tak, jak by měly – recyklace biologicky rozložitelných plastů. Biologicky rozložitelný plast se v dnešní době používá stále častěji, protože se to jeví jako nezávadné řešení. Například běžné plastové sáčky na kompost, nebo různé obaly jsou často z biologicky rozložitelného plastu. I když si člověk může myslet, že se takový obal jednoduše rozloží, není to úplná pravda. Biologicky rozložitelné plasty po sobě totiž obecně zanechávají stopu mikroplastů, které už se v přírodě jen tak nerozloží. Ty se pak mohou dostat do půdy nebo do vody a postupně i do našeho jídla. Dnes už se tomu nedá vyhnout, v každém jídle, které sníme je nějaké množství mikroplastů.

V tomto projektu jsme také navázali na předchozí spolupráci s UTB, Centrem polymerních systémů. Do jejich laboratoří jsme se podívali a zabývali se výzkumem rozkladu a recyklace biologicky rozložitelných plastů. Došli jsme k výsledku, že tyto plasty by se kvůli obohacujícím složkám neměly házet do normálního kontejneru na plasty. Za tímto projektem také stálo mnohonásobně víc úsilí nejen z naší strany a ve výsledku to šlo poznat.

Jak soutěž AMAVET vlastně probíhá?
Ráno přijedeme na místo soutěže, dostaneme jmenovky, číslo projektu a stůl, u kterého budeme prezentovat náš projekt. Povinností je poster, tedy dvoukřídlá kartonová deska, kterou máme ozdobenou a polepenou grafy, fotografiemi a texty. Po zahájení k nám postupně přicházejí porotci, kterým představujeme náš projekt. Ti se nás pak ptají na doplňující otázky týkající se projektu. Poté následuje pauza, aby měla porota čas soutěž vyhodnotit, a pak vyhlášení výsledků.

Jaké máte z této soutěže úspěchy?
Každý rok je pro kategorii základních škol hlavní výhrou zahraniční stáž. Pokud se některým hodnotitelům, kteří zastupují například firmu nebo školu, zalíbí váš projekt, můžete získat ještě speciální cenu od nich. Nám se každý rok podařilo vyhrát hlavní cenu a minimálně jednu speciální cenu navíc. I když jsme letos byli naposledy v kategorii základních škol, byli jsme nominováni do kategorie středních škol, kde jsme se dostali až do národního kola.

Jaký je váš poslední projekt, na kterém pracujete?
V našem zatím posledním projektu jsme se zaměřili na solární panely, které stále potřebují mnoho inovací. Jeden hlavní problém je akumulace jejich energie a druhý problém je jejich recyklace. My jsme se pustili do recyklace, hlavně protože s ní už jsme měli zkušenosti. Abychom problému lépe porozuměli, spojili jsme se s novou recyklační linkou společnosti Dekonta. Tam nám byly zodpovězeny naše dotazy, a navíc jsme dostali různé přínosné informace a data. Z těch jsme pak vycházeli při zkoumání 100% recyklace běžného solárního panelu. Zjistili jsme, že teoreticky to možné je, ale praktickou část jsme zatím zkoušeli jen na jednoduchém pokusu. Uvidíme, jestli v tomto projektu budeme ještě pokračovat, nebo se zaměříme na něco jiného.

Byli jste nominováni na Cenu Josefa Vavrouška, jaké jste z toho měli pocity?
Jsme moc rádi. Byla to pro nás velká čest účastnit se vyhlášení cen Josefa Vavrouška. Díky tomu jsme poznali spoustu dalších lidí, kteří se zabývají stejnými tématy a chrání tak životní prostředí.

Radovan Fila a Matěj Kovář
Mladí studenti, kteří každoročně připravují projekty zaměřené na ochranu životního prostředí do soutěže AMAVET. Spolupracují s firmami a univerzitami, aby našli udržitelná řešení pro byznys i veřejnost.

Výzkum Floridské univerzity a Wildlife Conservation Society ukázal, že kombinace dronových snímků a statistických modelů je přesnější a šetrnější než tradiční metody. Studie zveřejněná v Journal of Applied Ecology přináší nový způsob, jak sledovat ohrožené druhy bez zásahu do jejich prostředí.

Želvy amazonské, dorůstající až 90 cm a 80 kg, hnízdí každoročně v tisících na písečných březích řek během suché sezóny. I přes právní ochranu čelí pytláctví a ztrátě stanovišť, proto je přesné sledování jejich populace zásadní.

Nový přístup umožnil vědcům upřesnit dříve nepřesné odhady – od 16 000 po 79 000 – na realistických 41 000 jedinců. Tento způsob lze využít i u jiných živočichů, například tuleňů či horských koz.

Želvy hrají klíčovou roli v ekosystému Amazonie: rozšiřují semena a udržují rovnováhu říčních systémů. Díky dronům a inovativnímu přístupu mají ochranáři přesnější nástroje, jak jejich populaci účinně chránit.

Jak jste se k environmentální činnosti dostal?
Nebyl to v dětství nějaký můj ultimátní sen, ale nejvíce mě ovlivnilo, když jsem jako teenager působil jako moderátor na festivalu dokumentárních filmů o přírodě. Uváděl jsem tenkrát film o Felixu Finkbeinerovi, v té době devítiletém chlapci z Německa, který založil v roce 2007 hnutí Plant-for-the-Planet, které se rozšířilo po celém světě. Vystoupil také v OSN a vyzval děti z celého světa, aby se k němu přidaly a aby mluvily o klimatické spravedlnosti a obnově lesů. Když jsem ten film viděl, tak mě to neuvěřitelně zaujalo a hned na to jsem mu napsal. Dozvěděl jsem se, že v České republice nemají zastoupení, a pokud chci, tak to mohu převzít. To byl můj vstup do environmentálního světa.

O pár let později jsem vyrazil na mezinárodní summit Plant-for-the-Planet, kde jsem poznal inspirativní mladé lidi z celého světa a stala se z nich moje „mezinárodní rodina“. To vše mě utvrdilo v tom, že jsem našel, čemu se chci věnovat.

Váš hlavní projekt se zaměřuje na sázení stromů v Ghaně. Proč je to důležité?
Na začátku mé cesty mě oslovil vrstevník Mohammed z Ghany, který je také součástí hnutí Plant-for-the-Planet. Spojila se s ním jedna komunita ve střední Ghaně, která se potýká s dopady klimatické krize – záplavami, požáry i suchy. Mají tam velmi citlivý ekosystém. Dříve tam byly lesy a žila zvířata, dnes je ale krajina prořídlá a náchylná ke změnám. Úroda je slabá a problémy přibývají. Chtěli les obnovit, ale chyběly jim prostředky i infrastruktura. Mohammed proto založil projekt a požádal mě o pomoc s hledáním dárců a strategickým rozvojem.

Kromě klimatických problémů tam lidé čelili také vysoké nezaměstnanosti. Projekt jim přinesl nejen stromy, ale i práci. Zaměstnáváme přímo místní – ženy se starají o sazenice v lesní školce, rangeři hlídají, aby se stromy nekácely a aby nevznikaly požáry. Vytváříme i další příležitosti – úrodu z některých stromů lze využít k lisování oleje, chováme zde i včely. Tento projekt zároveň v Česku prezentujeme jako způsob, jak mluvit o klimatické spravedlnosti. Nejvíce totiž klimatická krize dopadá na lidi, kteří ji sami téměř nezpůsobili. A to je něco, o čem se stále málo mluví.

Co by například i naši čtenáři mohli pro obnovu ekosystémů udělat?
Klimatickou krizi sami nezvrátíme, ale ekosystémům můžeme pomoci. Právě se připravuje národní plán obnovy krajiny. Od loňska je obnova ekosystémů závazná i v rámci legislativy EU a Česko musí připravit dlouhodobou strategii. Úspěch ale závisí také na občanské participaci. Každý z nás může hledat způsoby, co udělat ve svém okolí.

Pokud má někdo nápady, může se na nás obrátit. Máme web i sociální sítě, kde nás lidé snadno kontaktují. Jsme organizace, která pomáhá rozvíjet vlastní projekty a iniciativy – máme zkušenosti s hledáním financí, monitoringem i reportováním. K dispozici je i náš vědecký tým, nabízíme poradenství, vše bezplatně. Pořádáme také workshopy na lokální i mezinárodní úrovni, kde lze načerpat inspiraci a poznat další zapálené lidi.

Co dalšího chystáte s Plant-for-the-Planet?
Několik let jsme se soustředili jen na projekt v Ghaně, protože naše možnosti byly omezené. Teď se více zaměřujeme na vzdělávání mladých. Připravujeme celoroční program pro středoškoláky. Začne víkendovou vzdělávací akademií a naváže rozvíjením jejich vlastních projektů s podporou mentorů z celého světa. Na závěr své nápady představí na mezinárodní konferenci v Německu, kde se setkají mladí ambasadoři a aktivisté z celého světa.

Zároveň naše mateřská nadace v Německu prodává fair trade čokolády. Část z výtěžku podporuje farmáře pěstující kakao, část jde na vzdělávání dětí a část na sázení stromů. Díky tomuto produktu dlouhodobě sází stromy v Mexiku. Čokolády jsou v Německu velmi oblíbené a my bychom je rádi uvedli i v Česku. Momentálně hledáme partnery, kteří by je prodávali.

Jaká je dlouhodobá vize Plant-for-the-Planet?
Rádi bychom v Česku vytvořili novou vlnu klimatického hnutí. Chceme vzdělat a vychovat generaci mladých lídrů, kteří nebudou mluvit jen o problémech, ale budou přicházet s konkrétními řešeními a vzdělávat ostatní. Celkově bychom chtěli, aby se debata postupně posunula od tématu klimatické krize k tématu obnovy ekosystémů. Nechceme už jen strašit, ale přinášet řešení.

Šimon Michalčík
Čerstvý absolvent studií v Anglii i Skotsku vede v Česku organizaci Plant-for-the-Planet – součást mezinárodního hnutí za obnovu ekosystémů, lesů a klimatickou spravedlnost. Největším úspěchem českého týmu je společný projekt s komunitou v Ghaně, kde se za posledních 5 let podařilo díky českým dárcům a podporovatelům zasadit 120 000 stromů a posílit tamní komunitu.

Jak jste se vůbec dostal k ochraně přírody?
Když jsem chodil do šesté třídy na Tyršově základní škole v Brně, přijeli tam za námi jednoho dne lektoři z programu Nejbohatší ekosystémy planety Země, kteří nám přijeli vyprávět o tom, jak se začali věnovat ochraně tropického deštného pralesa v Indonésii. Zaujal mě tehdy jejich životní příběh a doslova mě šokovaly informace o tom, že někdo na druhé straně světa zabíjí tygry, orangutany nebo vypaluje tropický deštný prales. S přednáškami za námi jezdili každé pololetí. Nejen, že jsem jejich přednášky poslouchal s velkou oblibou, ale také jsem si postupně začínal ujasňovat, čemu bych se chtěl věnovat. Dozvídal jsem se víc a víc a často si pak další věci zjišťoval i ve volném čase po skončení přednášek.

Vidíte v ochraně přírody postupem času více překážek nebo naopak se situace lepší?
Nelehká otázka. V ochraně divoké přírody čelíme mnoha problémům a překážkám a některé z nich jsou z dlouhodobého hlediska skutečně těžko překročitelné. Jednoduše řečeno, je nás stále málo, málo odhodlaných a skutečně zapálených lidí, kteří by byli ochraně přírody schopni věnovat kus života a brali to skutečně vážně. O to víc člověka potěší každý, kdo projeví zájem pomáhat. V mnoha ohledech se ale ochrana přírody posouvá. Dnes už můžeme využívat celé řady moderních technologií (fotopasti, drony apod.), které nám například skvěle umožňují sledovat stav jednotlivých ekosystémů z hlediska výskytu divokých druhů zvířat anebo třeba odhalovat nelegální aktivity, jako je velmi často třeba pytláctví. Když jsou takové technologie v dobrých rukou, můžeme pro divokou přírodu odvést kus práce. Stále je ale třeba intenzivně pracovat na kvalitním, a hlavně záživném environmentálním vzdělávání, které může přivést k této důležité činnosti další síly.

Monitoroval jste různé šelmy, není to trochu riskantní práce?
Riskantní částečně ano, ale nejspíš ne tak, jak by vás napadlo. Největším rizikovým faktorem překvapivě nejsou samotné šelmy, ale spíš lidský faktor. Šelmy jsou na mnoha místech světa terčem pytláků, trofejových lovců či travičů z mnoha důvodů a riskantní je při té práci právě setkání s takovými lidmi. V našich zeměpisných šířkách jsou tím rizikovým faktorem například myslivci, kteří jsou proti šelmám dost vysazení a vlastně téměř kohokoliv, kdo se zasazuje o jejich ochranu, považují za nepřítele. Od roku 2017 do roku 2023 jsem se intenzivně věnoval monitoringu velkých šelem na Slovensku. V Kremnických vrších a Nízkých Tatrách jsme měli za úkol monitorovat medvědy, vlky i rysa ostrovida. Byla to nádherná práce, kterou čas od času okořenilo i osobní setkání s těmito zvířaty a nikdy to nebyla žádná nebezpečná situace. Naopak, právě na tyhle okamžiky vzpomínám nejčastěji. Dnes se spolu s dalšími kolegy v určitém období v roce věnuji monitoringu jaguárů a dalších divokých zvířat v Kostarice a ani tam není třeba se těch zvířat obávat. Pokud jste vědec, který ta zvířata pouze monitoruje, dá se říct, že nejste pro nikoho hrozbou. Ve chvíli, kdy se ale věnujete také jejich ochraně a získaná data z terénu používáte pro účely ochrany a nejen výzkumu, pak už se dá říct, že máte terč na zádech a začínáte zavazet mnoha lidem, kteří jednoduše šelmy kolem nás nechtějí.

Co dělá Justice for Nature?
Děláme spoustu zajímavé práce. Organizace Justice for Nature (dříve Prales dětem) už funguje od roku 2009 a za tu dobu se zformovala do neuvěřitelných aktivit a skvělého týmu, kterého jsem dnes součástí a jsem za to moc rád. Obecně řečeno, máme celou řadu národních i mezinárodních aktivit, v rámci kterých je naším jasným cílem ochrana divoké přírody, divokých zvířat a odhalování ilegálních aktivit, které je ohrožují. To zahrnuje celou řadu projektů a aktivit.

V České republice se věnujeme problematice trávení a ilegálního lovu divokých zvířat. V programu Prevence Environmentální Kriminality máme vytvořený výjezdový tým, kterému lidé mohou prostřednictvím mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, hlásit podezření na trávení, pytlačení nebo týrání či nelegální zajetí volně žijících živočichů. Takové případy pak od oznamovatelů přebíráme, na místě přímo v terénu vše prověřujeme a následně předáváme policii. Mezi lidmi, kteří nejsou znalí mnoha oficiálních úkonů a mezi úřady, které by se touto trestnou činností měly zabývat, tak vytváříme jakýsi zelený most. Mezi naše poslední řešené případy patří například královský orel na Znojemsku, kterého někdo nelegálně bezdůvodně zastřelil. V rámci tohoto programu děláme také přednášky pro základní a střední školy o environmentální kriminalitě a šíříme osvětu o významu divoké přírody kolem nás.

Máte ale také zahraniční programy?
Naše zahraniční projekty, které mohou být pro mnoho lidí o něco zajímavější, je to přeci jen exotika, se odehrávají v Kostarice. Zde máme zřízenou oficiální organizaci, v rámci které jsme zřídili dva velké projekty. Vedle národního parku Tapanti jsme vykoupili přes 150 hektarů tropického deštného pralesa, čímž vznikla úžasná biosférická pralesní rezervace Green Life. Tu monitorujeme prostřednictvím fotopastí a vytváříme tak kvalitní ochranné pásmo kolem národního parku v oblasti Tausito. Přímo v parku pak pomáháme odhalovat ilegální aktivity. To je naše zelená energie.

Naopak modrá energie se odehrává na severu Kostariky v provincii Guanacaste, kde se v oblasti zálivu Santa Elena odehrává projekt Blue Life a monitorovací program Oko Oceánu. Máme zde Oceánské centrum a loď, tedy jsme plně schopni a vybaveni k monitoringu velryb a k získávání důležitých údajů a dat pro budoucí ochranu tohoto kouzelného zálivu. Každý rok sem připlouvají dvě populace keporkaků dlouhoploutvých. Putují sem až od Antarktidy a Kalifornie, aby hledaly partnery a rodily mláďata. Jsme v této oblasti jediní, kdo obě populace monitoruje a vytváří kvalitní data, která by do budoucna měla záliv chránit před nejrůznějšími průmyslovými zájmy.

A to nejlepší nakonec. Organizujeme dobrovolnické programy, v rámci kterých to vše mohou dobrovolníci zažívat s námi a pomáhat nejen naší organizaci, ale také národním parkům, se kterými spolupracujeme. Je to jedinečná možnost poznat tropický deštný prales, oceán, zúčastnit se monitoringu jaguárů, velryb, proti-pytláckých hlídek, dozvědět se spoustu nových informací, a hlavně po sobě ve svět zanechat nějakou pozitivní stopu. Můžeme tomu říkat dovolená 21. století. Dobře uchopené dobrovolnictví je v dnešní době pro ochranu přírody velkým přínosem.

Vzděláváte také žáky a nejenom ty, jak takové přednášky nebo besedy vypadají?
Každá přednáška či beseda je originální. Hodně záleží na tom, na jaké téma ve škole zrovna přednášíme a zda je to základní či střední škola. V rámci projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ) přednášíme o významu, ohrožení a ochraně nejrůznějších ekosystémů. Nejsilnější hodnota těchto přednášek je, že jakožto lektoři máme s těmito ekosystémy osobní zkušenosti a často se v nich pohybujeme i díky našim projektům zaměřeným na jejich monitoring a ochranu. Kromě faktů je tedy každá přednáška okořeněna různými historkami, postřehy i nepřenositelnými zkušenostmi s divokou přírodou. Občas se dostáváme do zajímavých a komplikovaných diskuzí, například v souvislosti s přelovováním oceánů nebo trofejovým lovem. Tato témata je ale třeba otevírat, a to je jeden z našich nejdůležitějších cílů.

Jaké jsou vaše další plány, na čem teď pracujete?
Momentálně v organizaci působím jako koordinátor programu Prevence Environmentální Kriminality. V rámci této činnosti přijímám hlášení z naší mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, kam nám její uživatelé posílají nejrůznější nálezy spojené např. s trávením divokých zvířat, s pytláctvím apod. Následně tato hlášení vyhodnocuji a v případě, že se skutečně jedná o něco závažného, k takovým nálezům vyjíždím, vše dokumentuji a s kolegy předávám policii. Zároveň pracujeme na nejrůznějších preventivních opatřeních – přednášky o environmentální kriminalitě na středních školách, informační kampaně v dotčených regionech či plakátování. Tento program spolu s kolegy plánujeme i dál rozvíjet. Zároveň mám v plánu svým kolegům i nadále pomáhat v Kostarice s monitoringem velryb a jaguárů.

Byl jste nominován na cenu Josefa Vavrouška, co tomu říkáte?
Přiznám se, že sám sebe nevnímám jako někoho, kdo by měl přebírat nějaká ocenění i přesto, že vnímám svoji práci jako velmi důležitou. Ovšem být spojován s odkazem pana Vavrouška je pro mě velkou ctí, protože je to jeden z lidí, kteří u nás pokládali základní stavební kameny ochrany přírody. Eventy spojené s touto cenou jsou pro mě velmi zajímavé a dostávám se díky nim k mnoha zajímavým lidem.

Jan Suchý
Jan Suchý je ochránce přírody, lektor a člen Justice for Nature. Věnuje se terénní ochraně přírody, monitoringu velkých šelem, prevenci environmentální kriminality a vzdělávání mladých lidí.

Technologie využívá fotokatalýzu – světlo a speciální katalyzátor vytvářejí reaktivní částice, které škodliviny rozloží na vodu, oxid uhličitý a malé množství solí. Metoda je univerzální, jednoduchá a lze ji zapojit před i po standardním čištění. Účinná je nejen proti antibiotikům, ale i hormonům, drogám či zbytkům chemikálií z domácností.

Výzkum potvrdil také přínos pro tzv. šedou vodu, která se znovu využívá na zalévání či splachování. Vědci už připravují projekt v Ústeckém kraji, který má během tří let přivést technologii k průmyslovému prototypu. Český objev tak může přispět ke zdravější vodě i k nové exportní technologii.

Vědcům z Dánské technické univerzity se podařilo geneticky upravit bakterii E. coli, která produkuje klíčové mléčné bílkoviny potřebné k výrobě sýrů a jogurtů – a to bez použití živočišných složek. Klíčovou bílkovinou je kasein, hlavní protein mléka savců, který tvoří až 80 % bílkovin kravského mléka. Kasein je zásadní pro výživu i výrobu mléčných produktů, protože jeho srážení stojí za vznikem sýrů a jogurtů.

Potravinářský průmysl již delší dobu využívá mikroorganismy jako „buněčné továrny“ pro výrobu různých biomolekul. Vědci nyní ověřili, že lze podobně produkovat i rekombinantní kasein. Hlavní překážkou byla fosforylace – proces, který kaseinu umožňuje vázat vápník a zajišťuje stabilitu mléka. Díky genetickému inženýrství se bakterie nyní učí vytvářet kasein nerozeznatelný od přírodního. Testy ukázaly, že jeho trávení i schopnost vázat vápník jsou srovnatelné s přirozeným mlékem.

Proces zatím není připraven pro průmyslovou výrobu ani plnou náhradu kravského mléka, autorům se však podařil zásadní krok, který otevírá cestu dalšímu výzkumu a možným komerčním aplikacím.

Papež takzvanou zelenou mši, kterou odstartoval svou ekologickou agendu, sloužil v zahradách vzdělávacího centra Laudato Si u letního sídla papežů. Nové modlitby při mši vyzývají věřící k péči o planetu a k odpovědnosti za stvoření. Papež však neplánuje zůstat pouze u slov a modliteb, chystá konkrétní kroky. Chce například přeměnit rozsáhlý pozemek Santa Maria di Galeria na severu Říma na solární farmu o ploše 430 hektarů. Podle odhadů by projekt za téměř 100 milionů eur dokázal vyrobit tolik elektřiny, aby se Vatikán stal prvním uhlíkově neutrálním státem na světě.

Soukromá bohoslužba navázala na úsilí papeže Františka, který už před deseti lety v jedné ze svých encyklik ostře kritizoval, že bohaté státy a velké firmy ničí přírodu a zároveň škodí těm nejchudším lidem. Papež Lev XIV. na tyto myšlenky přímo navazuje a chce je dál prosazovat.