Sdílení aut prospívá českým městům

Automobily, přeplněné ulice, smog a hluk. Realita dnešních měst, která zcela jistě trápí nejednoho z nás. Jak to změnit? Jednoduché to rozhodně není. Zastánci carsharingu ovšem věří, že mají recept jak počet automobilů ve městě alespoň částečně regulovat a vrátit městský prostor zpět lidem.

Carsharing, nebo-li sdílení automobilu více řidiči, se velmi rychle prosazuje jak v zahraničních, tak v českých městech. Nejdále je v tomto ohledu Švýcarsko, ale nezahálejí ani další země. Prvním českým počinem je Autonapůl nabízející své služby hned v několika velkých městech, mezi nimiž nechybí například Praha, Brno nebo Plzeň. Vzniklo již v roce 2003 jako spolupráce několika rodin a postupně se rozrostlo do dnešní podoby. Společností, které na carsharingu staví svůj podnikatelský záměr, ale i nadále přibývá. Například v Brně se rozjíždí zcela nový projekt společnosti Emuj, která využívá výhradně tiché a ekologické elektromobily.

Carsharing si získává řadu příznivců a důvodů je hned několik. Vedle pohodlí a úbytku starostí oceňují přínos pro své okolí. “Je to pro mne otázka svobody,” vysvětluje nám Petr, člen jednoho z carsharingů. „Nemusím se starat o auto, opravovat jej, platit nemalé poplatky, a navíc to považuji za ekonomicky i ekologicky prospěšnější”. Právě ekologický přínos carsharingu je častým argumentem pro jeho větší podporu. A to i ze strany samotných měst. Kombinovat lze s dalšími způsoby přepravy. Nejde přitom jen o klasickou městskou hromadnou dopravu. Podobně jako carsharing totiž funguje bikesharing, tedy sdílení kol a elektrokol. A i tuto službu již v některých českých městech můžete najít.

Přesto, že carsharing je u nás stále málo známým pojmem, sama myšlenka rozhodně nová není. Poprvé se objevila již na počátku sedmdesátých let minulého století v nizozemském Amsterodamu díky službě Witkar. Na svou dobu velmi pokrokový projekt využívající malá bílá, a poněkud zvláštně vyhlížející elektrická vozítka si získal velkou popularitu. Zapojilo se do něj na čtyři tisíce registrovaných členů a k dispozici měli 35 vozidel s 20 stanicemi. Cílem však bylo nabídnout jeden tisíc vozidel a 150 stanic. Vzhledem k nedostatečné vládní podpoře k tomu nikdy nedošlo. Moderní carsharingový projekt v dnešním pojetí ovšem vznikl o několik let později, konkrétně v roce 1987 ve Švýcarsku. Následující rok se obdobným počinem prezentovalo také Německo. Prvním úspěšným systémem sdílení automobilů v USA se stal CarSharing-PDX v Portlandu ve státě Oregon. Fungovat začal v roce 1998.

Autor: Kamil Červinka