Proč prase dělá česky „ chro“ a anglicky „oink“ aneb jak se zvířecí mluva liší v různých jazycích

I když zvířata nejspíš mluví všude stejnou řečí, pro nás se jejich zvuky dost liší podle jazyků a geografických oblastí. V češtině kachna dělá „káč káč“, ale v jiných jazycích to spíš zní jako „kva kva“, což zase přisuzujeme žábám. Ani zvířecí mluva v různých jazycích prostě není jednotná.

Takové kočky zní ve většině jazyků velmi podobně. My si pomáháme hláskou ň – „mňau“, kdež to v jiných evropských nebo třeba asijských jazycích to zní spíš jako „miau“. Zajímavá je korejština, kde kočka dělá „yaong“.

Větší rozdíl je ve výslovnosti u krávy. Řekněme si popravdě, že naše tradiční „bůů“ (stejně vyslovují i Nizozemci) od krav úplně neslyšíme, ve zbytku Evropy (ale také Afriky nebo Indonésie) kráva dělá „můů“.

Teď vám zamotám hlavu úplně. Psích zvuků je totiž požehnaně. Naše „haf haf“ sdílejí i v Turecku, známé je také „vuf vuf“, které používají v angličtině a na Islandu. A pak tu máme samé jobovky. Nizozemci říkají „blaf-blaf“, Indonésané „guk-guk“ a Rumunci „ham–ham“. V korejštině zní pes zase skoro jako kočka – možná se tam pak mají tito odvěcí rivalové raději.

Velmi zamotané je to u kachen a žab. V různých zemích se totiž pro kachnu nebo naopak žábu používá „kva kva“. Dánové mají kachní specialitu, prý dělají „rap-rap“, v Maďarsku zase „háp háp“ a Rumuni musejí mít také něco navíc: „mac-mac“. Žába pak v angličtině vydává „ribbit“, v Maďarsku „brekeke“ (to přeci ale dělají vodníci!) a ve Španělsku žába zní spíše jako naše vrána „croá-croá“.

Pokud ještě nemáte dost, tak se pustíme do koní. Ani tady se svět neshodne. V Dánsku koně dělají „vrinsk“, v Británii „neigh“ a ve Švédsku „gnagg“. K našemu „ihahá“ se přibližují Poláci, Maďaři a Španělé.

Velmi rozličně znějí ve světě prasata, jak bylo zmíněno už v titulku. Našemu „chro chro“ se podobá snad jen polština s „chrum chrum“ a francouzština „groin-groin“. V Nizozemsku prý dělají „knor“, v němčině „brunz“, v japonštině bučí jako krávy, v angličtině „oink“ a švédská prasátka vydávají „noff“.

Kohout zní ve většině jazyků velmi podobně jako u nás „kykyryký“, pobaví ale vždycky angličtina s „cock-a-doodle-doo“, což zní skoro jako jódlování.

A jako poslední si dáme rozporuplné vyslovování ovčí řeči. V češtině, v anglickém jazyce, němčině, italštině nebo i vietnamštině ovce říkají „béé“, ovšem v arabštině, finštině, řečtině nebo japonštině znějí spíš jako kozy – „méé“. Čert, aby se v tom vyznal. Ani malé děti se tedy v různých jazycích očividně nedomluví.

Autorský článek Barbary Tesařové