Měsíc, Mars a Plejády vytvoří 11. července ranní podívanou

Kdo si přivstane v pátek 11. července ještě před rozbřeskem, může nízko nad východoseverovýchodním obzorem zahlédnout pozoruhodné seskupení. Tenký ubývající srpek Měsíce, oranžové světlo Marsu, rudooranžová hvězda Aldebaran a poblíž třpytící se hvězdokupy Plejády a Hyády se srovnají do souhvězdí Býka. Na tuhle scénu se vyplatí nařídit budík. Informoval o tom server Space.com.

Nejnápadnějším objektem bude samozřejmě Měsíc. V tu dobu bude jen ze 14 procent osvětlený a vyjde kolem druhé hodiny ranní místního letního času. Uvidíte ho jako tenký oblouk světla, uvnitř kterého se rýsuje matně zářící koule. Právě tomuhle úkazu se říká „starý Měsíc v náručí nového" a jde o jeden z nejhezčích přírodních jevů, jaký lze na obloze spatřit.

Světlo, které Zemi vrací zpět

Ono přízračné modrošedé světlo uvnitř srpku není nic jiného než sluneční paprsky, které se odrazí od Země, dopadnou na noční stranu Měsíce a putují zpátky k nám. Odborně se tomu říká popelavé světlo Měsíce, lidově pak „Da Vinciho záře". Jméno není náhodné. Leonardo da Vinci byl kolem roku 1510 první, kdo jev správně vysvětlil, a to ve svém rukopise Codex Leicester. Renesanční génius se přitom domníval, že světlo odrážejí hlavně pozemské oceány. Pozdější výzkum ho poopravil, hlavním zdrojem odrazu jsou totiž mraky, nikoli mořská hladina.

Druhým objektem bude planeta Mars. Objeví se jako oranžovožlutá „hvězda" zhruba pět stupňů pod Měsícem a mírně vpravo. Když natáhnete ruku a zaťatou pěst si podržíte na délku paže, pokryje asi deset stupňů oblohy. Mars tak bude viset zhruba půl pěsti pod měsíčním kotoučem. Vychází kolem 2:40 ráno a za svítání se dostane asi patnáct stupňů nad obzor, tedy zhruba jednu a půl pěsti.

Rudá planeta zatím není nijak zvlášť výrazná, ale její jas pomalu roste, jak se k ní na své menší a rychlejší dráze přibližujeme. Prvního července byl Mars vzdálený 17,5 světelné minuty, do prvního září se přiblíží na 15,4 minuty a jeho jasnost stoupne z hodnoty +1,3 na +1,2. To je opravdu drobný posun. Skutečná show ale přijde příští únor. Při tehdejším největším přiblížení bude Mars jen 5,6 světelné minuty od Země a rozzáří se asi desetkrát jasněji než teď.

Zajímavé je, že tahle chystaná opozice bude paradoxně tou nejméně příznivou v celém 21. století. Podle webu EarthSky nastane opozice Marsu 19. února 2027 a největší přiblížení o den později, jenže ve vzdálenosti 101,41 milionu kilometrů. Žádná jiná opozice mezi lety 2001 a 2100 nebude vzdálenější. Pro srovnání, při rekordním přiblížení v srpnu 2003 dělilo Mars od Země pouhých 55,76 milionu kilometrů.

Následovník Plejád

Asi 5,5 stupně pod Marsem a lehce vpravo najdete podobně zbarvenou hvězdu, která svítí skoro dvakrát jasněji než sama planeta. To je Aldebaran, představující rozzlobené pravé oko Býka. Jde o čtrnáctou nejjasnější hvězdu na obloze a je od nás 67 světelných let daleko. Tenhle rudý obr je pětačtyřicetkrát větší než Slunce, 1,6krát hmotnější a přes čtyřistakrát zářivější. Jeho povrch má teplotu kolem 3 738 stupňů Celsia. Aldebaran je navíc dvojhvězda, jeho průvodce je ale mnohem menší a slabší, s hmotností nižší než polovina Slunce.

Přestože Aldebaran vypadá, že patří do hvězdokupy Hyády tvořící do „V" rozevřenou tvář Býka, ve skutečnosti mezi ně nepatří. Je nám totiž zhruba o 60 světelných let blíž než hvězdy Hyád, takže je jen náhodným kolemjdoucím, který obrazec pěkně doplňuje. I jeho arabské jméno al Dabarán znamená „Následovník", protože na obloze zdánlivě sleduje jasné Plejády. V roce 1718 byla mimochodem právě tato hvězda jednou z těch, jejichž pohyb vedl astronomy k objevu vlastního pohybu hvězd.

Henry M. Neely, dlouholetý lektor newyorského planetária Hayden, ve své knize A Primer for Stargazers napsal: „Když je Býk na obloze, stojí za to, aby si každý pozorovatel vyžebral, vypůjčil nebo ukradl dalekohled, protože ty nejoslnivější hvězdy nejsou pouhým okem vidět. Platí to zvlášť o oblasti uvnitř písmene V, které tvoří tvář Býka."

Celou ranní kompozici uzavírá hvězdokupa Plejády, lidově Sedm sester. Zatřpytí se asi šest stupňů nad Měsícem a napravo. Dobrým dalekohledem v ní rozeznáte kolem dvaceti hvězd, dlouhé expozice z observatoří jich ale v této oblasti odhalí na tisíc, obklopených oblaky mlhoviny. Plejády patří k nejstarším hvězdným seskupením zaznamenaným v lidské kultuře. Podle webu EarthSky se objevují už v čínských textech z roku 2357 před naším letopočtem. A moderní Halloween má kořeny ve starém druidském obřadu, který se časově kryl s kulminací Plejád o půlnoci, kdy podle dávné víry byla hranice mezi světem živých a mrtvých nejtenčí.

Kdo tedy chce, ať vstane před prvním náznakem svítání, vyhledá volný východoseverovýchodní obzor a s dalekohledem v ruce se zdrží o něco déle mezi Plejádami a okolními hvězdnými klenoty.