Inspirace z knihovny: Soubor pohádek. Pod jednoduchým názvem se ukrývá imaginární obsah

Laskavá, vtipná a fantazii provokující, taková je kniha s prostým názvem Soubor pohádek. Nenajdete v ní žádné velké napětí ani násilí ve stylu Perníkové chaloupky, Budulínka nebo Červené Karkulky. Svým imaginárním obsahem a lehce plynoucím vyprávěním si podmaní jak děti, tak dospělé.

Knihu tvoří čtyři samostatné příběhy, jejichž názvy vám hned vyvolají úsměv na tváři: O koni, který chtěl být horolezcem, O svítící kočce, O pejskovi, co neuměl říct R, a O kocourovi, který ani trochu neuměl hrát na klavír (ani na piáno). Tyto příběhy se dále dělí na jednotlivé kapitoly. Všechny přitom spojuje přítomnost poetična, hravosti a specifické lehkosti. Kniha zkrátka tak nějak zvláštně plyne, jako když se převalují vlnky jedna za druhou. Více než o pohádky, jak jsou většinově vnímány, se spíš jedná o příběhy ze života. Specifičnost jim dodávají zvířata mluvící lidskou řečí. Celkové naladění knihy nejlépe vystihují samotná slova jejího autora: „Děkuji, že to se světem nevzdáváte a věříte v jeho dobro, stejně tak jako v něj věřím já.“

Foto: Veronika Steidlová Kordasová

Ilustrace se nesou v duchu Malého prince, kdy si máme sami představit něco slovně popsaného. Jak ostatně Radek Maixner v úvodu své knihy uvádí: „Jeden vidí koně hnědého, jiný grošáka, další pro změnu strakatého jako kočku od sousedů. To byl hlavní důvod, proč ilustrace jsou, jaké jsou. Dávají šanci a prostor na vlastní představivost.“

Celkově minimalistickému, černobílému ladění knihy dodává dráždivý tón červená barva. Ta je použitá na obálce, v nadpisech a občas také v samotném textu.

Foto: Veronika Steidlová Kordasová

Slovo autorky:

Kniha se mi dostala do rukou úplně náhodou – nebo ne, na náhody totiž nevěřím. 🙂 Pan Maixner je laskavý hodinář s citem pro literaturu, se kterým jsem se zapovídala během nákupu v jeho stylovém obchodě. Odcházela jsem s čerstvě vydaným Souborem pohádek a nedočkavostí se do knihy začíst. Nezklamala mě.