Dechovku dnes hrají teenageři — a plní s ní sály

Když se řekne dechovka, mnohým se vybaví pódium plné zkušených pánů v letech. Jenže realita posledních let je jiná. Ke křídlovkám, trumpetám a klarinetům usedají teenageři a lidé sotva po dvacítce — a vracejí polkám a valčíkům svěží energii i mladé publikum.

Kapely, které táhne mladá krev

Skvělým příkladem je soubor Legrúti z Velkých Bílovic, kapela, která hraje ve vyšívaných krojích typických pro Hanácké Slovácko a sama o sobě říká, že muzicíruje „s chutí a mladistvou energií". Nejde přitom o žádné začátečníky — už v roce 2010 se Legrúti stali historicky prvním Mistrem České republiky dechových hudeb, titul tehdy poprvé udělila známá soutěž Zlatá křídlovka.

Podobný příběh píše i jihočeská kapela Jižani. Založil ji v roce 2010 zkušený trumpetista Miroslav Dvořák, který předtím třicet let hrál v jiném souboru. Kolem sebe ale záměrně shromáždil, jak sám říká, partu mladých kluků po dvacítce. Dnes ji tvoří zhruba patnáct muzikantů a hraje jihočeskou a českou dechovku — polky, valčíky, ale i swing nebo tango.

Není to jen dojem několika souborů. Že muzikanti v dechovkách mládnou, si novináři všimli už dávno: článek s přesně tímto názvem vyšel už v roce 2012, kdy měla jedna z popisovaných kapel průměrný věk pětadvacet let a hráli v ní dokonce dva šestnáctiletí kluci. Trend, který tehdy začínal, dnes viditelně zesílil.

Čím to, že dechovka mladé zase láká? Nabízí věci, které jsou dnes vzácné — živou hudbu hranou v partě, pravidelná vystoupení před nadšeným publikem a k tomu pocit, že někam patřím. K moravským a slováckým kapelám navíc neodmyslitelně patří vyšívané kroje. Nosit je s hrdostí je pro řadu mladých muzikantů způsob, jak se přihlásit ke svému domovu a rodině. A na rozdíl od hudby ze sluchátek se u dechovky tančí, zpívá a lidé se u ní potkávají tváří v tvář.

Škola jako líheň nových muzikantů

Kde se ti mladí muzikanti berou? Velkou zásluhu mají základní umělecké školy a spolky, které děti k dechovce přivedou už v prvních třídách. Ukázkou je Mladá dechovka z Kašavy na Zlínsku, kterou vede kapelník Petr Černoch a která je celá poskládaná ze žáků místní umělecké školy. Vloni v březnu vystoupila na jubilejním dvacátém ročníku Valašského setkání ve Fryštáku spolu se čtyřmi dalšími dechovkami. Reportáž z akce si všimla, že i před půlnocí, na poslední kapelu, „bylo na parketu stále plno".

Právě propojení školy, spolku a kapely je klíčové. Děti se naučí na nástroj, hned mají kde hrát a rovnou získají partu vrstevníků. Řada souborů dnes vede vlastní „přípravky", tedy dětské a mládežnické kapely, ve kterých si nejmladší muzikanti zahrají mezi sebou, než přejdou k dospělým. Cesta od první křídlovky ve škole až na pódium tak vede plynule a bez zbytečných přestávek. Dechovka pro ně tak není zaprášená tradice, ale živý koníček, kterému se věnují ve volném čase a který je baví. A protože se v jedné kapele potkávají hráči od patnácti do sedmdesáti, předává se řemeslo přirozeně z generace na generaci.

Festivaly, na které jezdí celá Evropa

Že o dechovku roste zájem, dokládají i velké přehlídky. Nejvýmluvnějším příkladem je Mezinárodní festival mládežnických dechových orchestrů FIJO Cheb. Jeho šestadvacátý ročník se koná od 25. do 28. června 2026 a představí dvanáct souborů z pěti zemí. Jde přitom výhradně o mládežnické orchestry — tedy o mladé lidi, kteří si dechovou hudbu vybrali sami a jezdí kvůli ní přes půl Evropy.

Přehlídek přibývá i jinde. V březnu 2025 proběhl v Lysé nad Labem už pátý ročník Festivalu dechovky, mezinárodní přehlídky dechových orchestrů. Takové akce nejsou jen koncertem — jsou i setkáním, kde se mladí muzikanti z různých kapel poznají, okoukají od sebe a domů si odvezou chuť hrát dál. K festivalům patří slavnostní průvody městem, přehlídky krojů a společné večerní koncerty, na kterých se sejdou soubory z několika zemí naráz. Pro mladého hráče je to zážitek, na který se dlouho vzpomíná — a často právě on rozhodne, že u dechovky zůstane.

Není to samozřejmost

Bylo by ale nespravedlivé tvrdit, že dechovku čekají jen samé plné sály. Slavný festival Kubešova Soběslav se v roce 2023 konal naposledy, protože dvoudenní akce byla pro pořadatele finančně neúnosná. Tradice ale nezanikla — přesunula se do Borkovic, rodné obce hudebního skladatele Ladislava Kubeše, kde od roku 2024 pokračuje pod novým názvem. I to je svým způsobem dobrá zpráva: o odkaz se někdo přihlásil a nese ho dál.

Radost, která se dědí

Co si z toho odnést? Že dechovka žije a že ji do rukou přebírá mladá generace. Ostatně už v roce 2009 dirigent Libor Mikl, který tehdy vedl orchestr osmdesáti muzikantů do třiceti let, s klidem prohlásil: „Dechovka není mrtvá." Dnešní mladé kapely mu dávají za pravdu.

Kdo dnes zavítá na venkovskou zábavu nebo festival, nejspíš uvidí na pódiu mladé tváře v krojích, které hrají písničky svých pradědečků s vlastní energií. A na parketu vedle sebe seniory i jejich vnoučata. Právě v tom je kouzlo dechovky — spojuje generace a předává radost dál. A zdá se, že tu radost je pořád komu předávat.

---

Ověřeno z:

• Legrúti — oficiální web kapely, profil a soutěžní úspěchy (2026)
• Jižani — oficiální web kapely, historie a složení (2010, aktuální 2026)
• Horní Podřevnicko — reportáž z 20. Valašského setkání ve Fryštáku (2024)
• The Cheb / FIJO — 26. ročník Mezinárodního festivalu mládežnických dechových orchestrů (červen 2026)
• Jižní Čechy Teď! (jcted.cz) — ukončení a přesun festivalu Kubešova Soběslav (2023–2024)