Staré mlýny a kovárny znovu ožívají jako řemeslné dílny

Chátrající mlýny, hamry a staré fabriky po celém Česku dostávají druhý život. Mění se v místa, kde se znovu kove, točí na hrnčířském kruhu a pracuje se dřevem — a kam mohou lidé přijít na návštěvu.

Ještě před pár desetiletími by řada z nich skončila jako hromada suti. Dnes je zachraňují kraje, muzea, spolky i jednotliví nadšenci — a nejde jen o opravu zdí. Do starých stavení se vrací práce a lidé. Kde kdysi bušila kladiva a mlela se mouka, se dnes znovu tvoří a předává řemeslo, které by jinak pomalu upadlo v zapomnění. A protože jsou tahle místa většinou otevřená veřejnosti, může se přijít podívat každý — často i s dětmi, které tak na vlastní oči uvidí, jak se věci dělaly a dělají rukama.

Hamry, kde znovu zpívá kladivo

Na několika řekách v Česku se dodnes otáčejí vodní kola, která pohánějí těžká kovářská kladiva. Jedním z nejkrásnějších míst je Buškův hamr u Trhových Svinů na jihu Čech. Byl postaven roku 1780 a patří mezi pouhé tři plně funkční vodní hamry v celé zemi. Když je v potoce dost vody, mohou návštěvníci vidět celý stroj v pohybu.

Podobný poklad se skrývá na Vysočině. Šlakhamr v Hamrech nad Sázavou vznikl už ve středověku — založili ho mniši ze žďárského kláštera na zpracování železné rudy. Později se z něj stal obyčejný mlýn. Dnes ho spravuje Technické muzeum v Brně a v roce 2026 získal od agentury CzechTourism ocenění „Neobjevené skvosty roku". Při zvláštních akcích tu ožívá i kovářské řemeslo — je vidět, jak se pod kladivem tvaruje rozžhavené železo.

Největší památkou svého druhu je vodní hamr v Dobřívě na Plzeňsku. Dnešní budova pochází z počátku 19. století, ale kovalo se tu už v roce 1658. Čtyři velká vodní kola dodnes fungují a při ukázkách je slyšet, jak kovář tvaruje rozžhavené železo na kovadlině.

Mlýny, které se proměnily v živá muzea

Nedaleko Strakonic stojí vodní mlýn Hoslovice, jeden z nejstarších dochovaných vodních mlýnů u nás. Písemně se připomíná od 17. století a stojí v obci, která je doložená už roku 1352. Když v roce 2004 zemřel jeho poslední majitel, budova chátrala. Jihočeský kraj ji zachránil, nechal opravit a od roku 2008 je mlýn otevřený lidem. Dnes se sem dá zajít celou sezonu od jara do podzimu a pravidelně tu pořádají řemeslné dny — peče se chleba jako kdysi a předvádějí se stará řemesla.

Jiné mlýny našly nové využití díky mladým nadšencům. Podhlavický mlýn na Českodubsku v Libereckém kraji koupili noví majitelé v roce 2015 a po letech oprav ho v roce 2025 otevřeli. Spojili tu poctivou kuchyni se sklářským uměním — v červnu 2026 se tu konala akce, kde sklářský mistr tavil sklo přímo před hosty. „Naším cílem bylo zachovat maximum toho, co na místě najdeme, včetně původních materiálů," popsal spolumajitel Tomáš Pochop.

Z fabrik jsou dílny plné tvůrců

Druhý život dostávají i velké tovární haly. V pražských Vysočanech se z bývalé automobilky Praga, jejíž historie sahá až do roku 1907, stalo umělecké centrum Pragovka Art District. V industriálních halách dnes tvoří přes šedesát malířů, sochařů, fotografů, designérů i výrobců nábytku. Několikrát do roka se ateliéry otevírají veřejnosti — každý si může přijít popovídat s tvůrci a podívat se jim pod ruce.

V Ostravě zase vznikla Fajna Dilna, první veřejně přístupná dílna ve městě. Provozuje ji spolek založený městem a nabízí hned šest oddělených dílen: truhlárnu, kovodílnu, keramiku, sklářskou dílnu, prostor pro textil a kůži i moderní 3D tisk. Kdo chce, může se přihlásit a vyrobit si vlastní věc — od stolu po hrnek. Takováhle otevřená dílna je požehnáním hlavně pro lidi z bytů, kteří doma nemají kam postavit ponk ani hlučnou pilu; přijdou, zapůjčí si nářadí a mají kolem sebe i někoho zkušeného, kdo poradí.

Mladí řemeslníci, kteří se vracejí k práci rukama

Za oživlými dílnami často stojí mladí lidé, kteří se rozhodli naučit řemeslo svých pradědů. V Holešově na Zlínsku se do staré Zemanovy kovárny, která nese jméno od roku 1847, kdy ji koupil kovářský mistr Jakub Zeman, vrátil kovář Pavel Ševeček. Kovárnu zachránil z chátrání a dnes v ní pracuje jako kdysi. „Koně patří ke kovařině a dělám to většinou pro své kamarády. Rčení, že kovářova kobyla chodí bosa, naštěstí u mne neplatí," říká s úsměvem.

Kam se jít podívat a jak se zapojit

Většina těchto míst je otevřená veřejnosti, obvykle od jara do podzimu. Hamry v Dobřívě, u Trhových Svinů i na Vysočině nabízejí prohlídky s ukázkami kování, mlýn v Hoslovicích má měsíční řemeslné dny. Kdo si chce práci sám vyzkoušet, může do otevřených dílen v Ostravě nebo na některý z kovářských dnů. A při akcích typu otevřených ateliérů se dá nahlédnout i tam, kde se běžně jen pracuje. Stačí sledovat weby jednotlivých míst — termíny bývají ohlášené s předstihem a vstupné je většinou jen symbolické.