Sněhobílé opičí mimino Tano je hvězdou plzeňské zoo

Vysoko v koruně stromu se k mámě tiskne malý bílý chomáček. Zvědavě natahuje krk a pozoruje lidi, kteří se pod výběhem zastavují a nemůžou od něj odtrhnout oči. Sněhobílé opičí mládě je novou hvězdou plzeňské zoologické zahrady — a přitom se za pár měsíců změní k nepoznání.

Jméno prozrazuje pořadí

Malý sameček přišel na svět 16. května 2026 a začátkem července dostal při slavnostním křtu jméno Tano. Ve svahilštině znamená „pátý" — a není to náhoda. Je totiž pátým mládětem zkušené chovné samice jménem Gypsy, která ho vychovává s partnerem Vukem.

Za jménem stojí kmotra, starostka městského obvodu Plzeň 1. Křtiny mláděte jsou v zoo vždycky malou slavností, na kterou se sejdou návštěvníci i příznivci zahrady, a pro Plzeň mají letos o důvod k radosti navíc: Tano představuje už čtvrtou generaci těchto opic narozenou přímo tady.

Proč se rodí sněhobílá

Nejnápadnější na celém mláděti je jeho barva. Zatímco dospělé guerézy angolské nosí elegantní černobílý „hábit" s dlouhými bílými pásy srsti po stranách těla, jejich mláďata se rodí úplně jinak — celá sněhobílá až stříbřitá, bez jediné tmavé skvrnky, a k tomu s jemně růžovým obličejem, který teprve časem ztmavne. Ten kontrast bílého kožíšku vedle uhlově černých rodičů z každého čerstvého mláděte dělá malou hvězdu.

Tahle bělost ale netrvá dlouho. Srst začne postupně tmavnout a během několika měsíců už má mladá opice stejnou černobílou kresbu jako rodiče. Tano se právě teď nachází na začátku téhle proměny — na sněhobílém kožíšku mu naskočily úplně první černé skvrny. Kdo ho chce vidět ještě celého bílého, měl by si pospíšit; za pár týdnů už bude vypadat jinak.

Elegantní listožravci z afrických pralesů

Gueréza angolská patří mezi africké stromové opice, které tráví většinu života vysoko v korunách deštných pralesů. Ve volné přírodě ji najdeme v pásu tropické Afriky, který se táhne od jejích středních částí na východ až po Tanzanii, od nížinných džunglí po horské lesy.

Je to statná opice s elegantní siluetou — samci mají tělo dlouhé kolem sedmdesáti centimetrů a k tomu nápadný ocas, který bývá ještě delší než celé tělo a slouží jako kormidlo při skocích mezi větvemi; samice jsou o něco menší. Dospělý samec váží kolem jedenácti kilogramů. Právě podle hustých bílých chlupů, které opici lemují jako splývavý plášť, se druhu kdysi krutě vymstila jeho krása: v minulém století byly guerézy ve velkém loveny kvůli kožešině.

Zajímavé je, čím se živí. Guerézy jsou takřka výhradně listožravé, což je mezi opicemi neobvyklé — spořádají desítky různých druhů listů, k tomu pupeny, výhonky i kůru. Poradit si s touhle těžko stravitelnou stravou jim pomáhá zvláštní vícekomorový žaludek, v němž jim drobní pomocníci — bakterie — rozkládají vlákninu podobně jako u krav nebo koz. Díky tomu dokážou strávit i listy, které by jiným opicím uškodily, a nemusí den co den shánět vzácnější ovoce. Za odměnu si ale po vydatné porci potřebují dlouho odpočinout a trávit.

V evropských zoo je vzácností

Setkat se s guerézou angolskou zblízka není v Evropě samozřejmost. Poddruh, který chová plzeňská zoo, žije jen v sedmi evropských zahradách a přibližně patnácti severoamerických. Chov není nijak snadný — právě kvůli specializaci na listnatou potravu, kterou zoo musí opicím pravidelně zajišťovat v dostatečném množství a pestrosti; ne každé zahradě se proto daří tyto opice rozmnožovat.

O to cennější je, že se v Plzni tyto opice daří rozmnožovat dlouhodobě. Zahrada je chová už od roku 1998, kdy sem dorazil zakládající pár. Od té doby se tu vystřídalo několik generací a Tano je už tou čtvrtou, která se v Plzni narodila — nepřerušená rodová linie, jakou se v Evropě může pochlubit málokterá zahrada. Za každým takovým mládětem je přitom spousta trpělivé práce chovatelů, od skladby jídelníčku po klidné prostředí, aby se matka o potomka dobře starala.

Každé zdravé mládě je proto malým vítězstvím — jak pro zoo, tak pro celý evropský chovný program, který pomáhá udržet zálohu populace pro případ, že by druh ve volné přírodě čelil potížím. Zoologické zahrady si dnes navzájem doporučují, kam které zvíře přesunout, aby chov zůstal zdravý a pestrý.

Odchov navíc není jen o číslech. Mláďata jako Tano jsou pro návštěvníky často tou nejsilnější vzpomínkou z výletu a zároveň tichým poslem toho, jak křehké a přitom houževnaté umí být africké pralesy a jejich obyvatelé.

Kdy a kde ho uvidíte

Malý Tano je k vidění v expozici afrických opic a se svou dosud světlou srstí je mezi tmavými dospělci nepřehlédnutelný. Zvědavě prozkoumává výběh, cvičí se v prvních odvážnějších skocích mezi větvemi a stále se drží nablízku mámě.

Pokud plánujete letní výlet do Plzně, patří návštěva zahrady k tomu nejhezčímu, co se dá s dětmi podniknout — a šance uvidět opičí mimino ještě v jeho bílém „kojeneckém" hávu je něco, co se hned tak nevrátí. Za pár měsíců už z něj bude elegantní černobílá opice k nerozeznání od rodičů — a jeho sněhobílé období zůstane jen na fotkách a ve vzpomínkách návštěvníků, kteří si ho letos v létě stihli prohlédnout.

---

Ověřeno z:

• Zoo Plzeň — tisková zpráva a informace o mláděti guerézy angolské Tano (červen–červenec 2026)
• Plzeňský deník — reportáž ze křtin mláděte guerézy angolské (1. 7. 2026)
• New England Primate Conservancy — biologie, potrava a rozšíření guerézy angolské (Colobus angolensis)