I jednotlivci mohou mít vliv na stav světa kolem sebe. Naše planeta potřebuje změnu k lepšímu, a za tu může bojovat každý z nás. Jak? Zeptali jsme se odborníků.
Planetu i naše tělo potěší odpovědný nákup potravin. Ten obnáší preferování lokálního ekologického hospodaření a nákup biopotravin z místních ekofarem. „Ekofarmy jsou založené na uzavřeném koloběhu živin a základem je péče o půdu a pestrý osevní postup. Právě pestrost, péče o přírodu a krajinu, včetně zvířat chovaných na pastvinách, je alfou a omegou šetrného hospodaření v režimu ekologického zemědělství,“ uvedla Kateřina Urbánková z PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců.
„Když se mluví o tom, co může každý udělat pro naši planetu, lidé si vybaví spíše šetřiče vody v domácnosti a plátěné tašky. Přitom výměna jednoho hovězího burgeru za rostlinný ušetří přibližně tolik vody, jako kdybyste se nesprchovali celé 2 měsíce,“ doplnila komunikační manažerka ProVeg Česko Eva Hemmerová. Čím méně živočišných produktů náš jídelníček obsahuje, tím nižší je naše uhlíková stopa. ProVeg Česko proto spouští projekt Změň stravu, ne klima, kterým se snaží prosadit uznání rostlinné stravy jako klíčové strategie ke zmírnění klimatické krize.
Voda má na naše životy zásadní vliv, a přitom jí denně plýtváme. Šetřit vodu však může každý z nás, a to za pomoci několika jednoduchých opatření. Perlátory, duální splachovadla, omezení spotřeby masa či pouhé zavírání vody při čištění zubů může ušetřit překvapivé množství této životně důležité tekutiny. Používáním ekologických čisticích prostředků navíc jednoduše ochráníme naše i zahraniční vodní toky od zbytečných chemikálií.
Podle agrárního analytika Petra Havla je navíc zásadním problémem i plýtvání jídlem. „Voda obsažená ve vyhozeném jídle představuje celosvětově ročně 250 krychlových kilometrů takzvané modré vody. To je objem, který by zaplnil tři Ženevská jezera,“ vysvětlil Havel.
V České republice jsou zhruba 3 miliony vlastníků zemědělské půdy. Každý z nich může snížit důsledky klimatické změny pomocí nájemních smluv s hospodařícími zemědělci. „V podmínkách smluv lze zakotvit povinnost zemědělce chovat se tak, aby krajinu nezatěžoval chemickými přípravky, aby pečoval o zdroje vody a kvalitu půdy,“ uvedl Petr Havel. Udržitelnost v zemědělství je obzvláště efektivním nástrojem na zvýšení odolnosti krajiny proti klimatické změně.
Každý má právo chtít po svém dodavateli plynu, elektřiny a vody informace o environmentální stopě. Existují i společnosti, které dodávají pouze zelenou energii. V Česku jsou to například společnosti bezDodavatele, Zelená elektřina či Bohemia Energy. „Podobně jako jsme se naučili třídit odpad a jsme ve světové špičce, musíme se naučit jinak uvažovat jako spotřebitelé,“ zdůraznil Jan Závěšický ze společnosti Asitis.
Stále dokola zmiňovaným krokem k udržitelnosti je třídění plastových odpadů, ve kterém jsou Češi již zběhlí. Za zmínku však stojí alternativy k plastovým obalům, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel. Nahrazování plastů obaly vyrobenými z bioplastů, skla či papíru s sebou nese vyšší uhlíkovou stopu a je tak pouhým kruhem vedoucím zpět k poškozování životního prostředí. „Častou chybou je zveličování dopadu obalu oproti mnohonásobně více zatěžujícímu plýtvání, ke kterému by nedošlo, kdyby produkt nebyl zabalený vůbec,“ uvedla konzultantka komunikace témat udržitelného rozvoje a podnikání Jana Pokorná.
Digitální odpadové tržiště pomohlo prodat střešní krytinu, celý most nebo 50 tun pomerančových slupek. Pokud tento projekt ještě neznáte, přečtěte si o něm rozhovor přímo se zakladatelem.
Inspirace z knihovny: Naplňte svůj život radostí. Objevte Moc přítomného okamžiku
Zastavit se a jenom být. Dokážete to? Zní to velice jednoduše, ale provedení v praxi se mnohdy…